Fridrichová začala svými začátky a řekla, že je „dost pamětnice“. Žurnalistiku studovala v první polovině devadesátých let. „Vzhlíželi jsme s obdivem k novinářům západního světa, kteří romanticky pátrali po věcech, pracovali na nich třeba půl roku a pak je zveřejnili,“ řekla a dodala, že v Česku to bohužel nebývá možné, protože investigativa je pro média drahá.

A posteskla si, že pro investigativu není dobré, že údajně 30 % médií ovládá premiér Babiš. Zavzpomínala, jaká odhalení přinášela Mladá Fronta DNES, většinou v sobotu. „Všichni premiéři, až do tohoto posledního, měli s tím deníkem potíže, protože přinášel nepěkné věci o nich. Tak popátrejme, co MF DNES přinesla o premiéru Babišovi? Nic,“ posteskla si a dodala, že „svobodný novinářský prostor“, ve kterém mají politici potíže s objevy, které novináři našli, se zúžil.

Připomenula pořad Na vlastní oči, který běžel na TV Nova. Už tehdy měli tvůrci prý potíže, protože o tento pořad neměli inzerenti zájem, vzhledem k tomu, jakým tématům se věnoval. „Mnohem lepší je oblepit si reklamou Ordinaci v Růžové zahradě než nepříjemné kauzy,“ shrnula a podotkla, že v soukromé televizi, kde má vlastník nějaké zájmy, je to také těžké. Podle ní se novinařina dělá už jen v České televizi. „Máme tady televizi Seznam nebo SeznamZprávy, ti jedou a mají zásah. Máme tady Sabinu Slonkovou s Jirkou Kubíkem. Ale pořád je to strašně maličko,“ říká moderátorka 168 hodin s tím, že v případě investigativy jsou novináři rádi za svou konkurenci, protože pak jako profese lépe odolávají tlakům.

Co se týče počátků kauz, ty většinou bývají u zdrojů. „Tady se dost věcí vykecá a hodně lidí říkají věci,“ zhodnotila. Podstatná část jejich práce je pak projíždění veřejně dostupných databází, jako je např. registr smluv, a také podávání dotazů podle známého zákona 106. Což se prý úřady často snaží obcházet a odpovídají formalisticky.