Fridrichová v rámci rozhovoru pro server G.cz vedeného „u kafe“ Janou Mrákotovou (která se představila jako její kamarádka) prozradila, jaké byly její začátky v žurnalistice či v samotné České televizi a v pořadu 168 hodin. Za těžké v souvislosti s tímto pořadem pokládá pracovní režim, kdy musí pracovat v neděli. „Já když mám občas volný víkend, což teď v karanténě bylo, tak jsem šla s celou rodinou na procházku do lesa. A to normálně nemám. Je to něco za něco,“ prozradila své pocity z pořadu. Myslí si však, že i tak bude po jeho konci na 168 hodin vzpomínat jako na nejlepší práci svého života.

Na Českou televizi se podle ní zvýšil tlak v souvislosti s tím, že „máme rozparcelovanou mediální scénu, kdy nezanedbatelná část je v rukou místních oligarchů“. Dříve podle moderátorky byly politické rozhovory mnohem častěji nepříjemné. Změnu přinesly i sociální sítě. „Dnes mají (politici) své platformy, kde si vysílají bez jakékoliv korektury a nepříjemných otázek. To jim stačí a zbytek času stráví jen s tím moderátorem, se kterým je jim příjemně. Tohle ale není podstata novinařiny, to se absolutně míjí s její definicí,“ myslí si Fridrichová.

Někteří politici jí žádné rozhovory dávat nechtějí. „My na ně různě číháme, třeba u Poslanecké sněmovny a občas se smějeme, že si brzy prokopají tunel z druhé strany. Čekáme na ně všude možně, za tepla, v zimě,“ líčí, jak odchytává politiky do pořadu.