Která z mrtvých osobností Vám nejvíce schází?Anketa
Na Českou televizi se podle ní zvýšil tlak v souvislosti s tím, že „máme rozparcelovanou mediální scénu, kdy nezanedbatelná část je v rukou místních oligarchů“. Dříve podle moderátorky byly politické rozhovory mnohem častěji nepříjemné. Změnu přinesly i sociální sítě. „Dnes mají (politici) své platformy, kde si vysílají bez jakékoliv korektury a nepříjemných otázek. To jim stačí a zbytek času stráví jen s tím moderátorem, se kterým je jim příjemně. Tohle ale není podstata novinařiny, to se absolutně míjí s její definicí,“ myslí si Fridrichová.
Někteří politici jí žádné rozhovory dávat nechtějí. „My na ně různě číháme, třeba u Poslanecké sněmovny a občas se smějeme, že si brzy prokopají tunel z druhé strany. Čekáme na ně všude možně, za tepla, v zimě,“ líčí, jak odchytává politiky do pořadu.
Fotogalerie: - Autodemonstrace před ČT
Příkladem Fridrichová zmínila „číhání“ na šéfa poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka po jeho příletu z Malagy, kam odletěl po schůzce na Vyšehradě s bývalým ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou. „Vím, jak s novináři pracuje. Je žoviální a na vše má odpověď ve stylu já nic, já Jarda. Po příletu ale zaujal strategii říci toho co nejmíň, dokola opakoval, že je strašný zločinec, a že ho máme potrestat nejvyšším trestem. Myslím, že veřejnost nepřesvědčil. Neuměl dát najevo empatii. Ostatní lidé teď nemůžou letět do Malagy, protože na to nemají, protože nemůžou vydělávat anebo dbají doporučení jeho předsedy hnutí a premiéra, aby seděli doma. Myslím si, že narazil, že se projevil jako člověk bez pochopení, co se kolem něj děje,“ míní Fridrichová.
Pak padla otázka, kolikrát chtěli 168 hodin „zrušit“. K Fridrichové se prý úvahy o zrušení pořadu nikdy nedostaly. „Čas od času přišel nějaký návrh na změnu, my jsme nad tím vždycky podebatovali a pak se shodli, že to není návrh dobrý a tím jsme to ukončili. Poněkud citlivým tématem byl na počátku například humor na účet politiků, samozřejmě. Někteří diváci byli nervózní třeba z toho, že prezidenta Klause pouštíme v Malostranských korekcích zrychleně. No, a pak zemi celosvětově proslavil perem z Chile! Smát se na účet politika považuju za naprosto správné,“ pravila.
Následně Fridrichová varovala, že „už probíhá ohrožení médií“. „My se hrdě hlásíme ke členství ve Visegrádské skupině, v níž ale Polsko, Maďarsko, ale i Slovensko mají velké problémy se svobodou veřejnoprávních médií. Česká republika je poslední, kde veřejnoprávní televize funguje bez velkého zásahu státní moci,“ upozorňuje. Vadí ji, že u nás, dle jejích slov, 30 % médií „ovládá“ premiér Andrej Babiš (ANO) a že „mnoho dalších mu fandí“. „Tohle u nás zažíváme poprvé a neměli bychom si zvykat, zvláště ne po naší totalitní zkušenosti,“ řekla Fridrichová.
Koncesionáři České televize by se prý měli mít na pozoru a bát se o její svobodu. „Věci kolem České televize naznačují, že k posunu může dojít velmi rychle. Stačí odvolání jednoho ředitele a pak je to velmi jednoduché,“ sdělila Fridrichová, že „k ohrožení svobody ČT“ prý „stačí výměna několika lidí“. „Nijak se toho ale nebojím. Je to jakási moje úmluva s televizí. Když bude něco nestandardní, musím jít, je to moje povinnost. Beru to jako součást své práce, že můžu skončit zítra a jsem na to připravena,“ dodává.
Zatímco Česká televize zatím svobodu má, Fridrichová „ji již ztratila“. Závěrem totiž zhodnotila uplynulý rok, který ji podle jejího vyjádření „vzal svobodu“.
„Třeba na konci listopadu – jednu sobotu jsem měla být v kostele sv. Anny, v Pražské křižovatce a měla jsem otevírat charitativní knižní burzu. Spousta muzikantů, měly se prodávat knížky, já měla mít krásné šaty, nalíčená, načesaná a mluvit na pódiu. Místo toho jsem seděla doma v teplákách, sama s kočkami, a čekala na výsledek testu na covid. Hrozně moc se chci vrátit zpátky, do starého života,“ posteskla si k „hrůzným zážitkům“, kterým letos musela čelit.
„Poměr cena/výkon je u mě zatím stále dobrý. Takže kdybych vlivem změn v České televizi přišla o práci, snad novou seženu, protože pracovat umím, což ne každý o sobě může říct,“ pravila Nora Fridrichová.
Psali jsme:
autor: rak
