Premiéra, který nebyl nikdy zapleten do žádného skandálu, natož do běžných poslaneckých kšeftů, musejí uznávat i jeho kritici. Kromě morální převahy pak získává i body ve stranických rovnicích. Když se totiž porovnají klady a zápory všech potenciálních kandidátů, pořád vychází nejlépe. Má sice minimum stoupenců, ale přesto z tohoto „krásného osamocení“ všechny ovládá.

Tato pozice dospěla do takového paradoxu, že každá kritika premiéra ve finále spíše posiluje. Obvykle totiž zaznívá od provařených straníků, kteří mají na hlavě tolik másla, že většinu lidí spíše odradí. To je případ nejčerstvějších kritiků z Prahy 10 a 11, stejně jako poslance Pavla Suchánka, majícího pověst „nejzlobbovanějšího poslance celé dolní komory Parlamentu.“

Podobně jako u podzimní rebelie skupiny „tluchořovců“ není jasné, zda jde o věcný spor, tlak na nějaké změny v ODS, či snahu ulovit nějaké trafiky ve státních podnicích, jak se Tluchořovi a spol. podařilo.