Podle listu ležel v archivu Newyorské univerzity desítky let spis vzpomínek na chvíle, kdy byl v březnu 1948 pod okny Černínského paláce nalezen mrtvý ministr zahraničí Jan Masaryk. Jejich autorem byl vlivný poválečný kancléř prezidenta Edvarda Beneše Jaromír Smutný, který se do Masarykova bytu dostal bezprostředně po jeho podivné smrti.
Kancléř prezidenta Beneše sepsal vzpomínky na smrt Jana Masaryka před 60 lety. Vyvrací, že by skočil z okna dobrovolně. Svědectví Jaromíra Smutného byla dosud ukrytá v americkém archivu.
Komunisté tvrdili, že šlo o sebevraždu
Mrtvé tělo Jana Masaryka nalezli za rozbřesku 10 . března 1948 dva topiči na dlažbě nádvoří Černínského paláce v Praze. Zatímco komunistický režim přesvědčoval národ, že populární politik skokem z okna spáchal sebevraždu, po roce 1989 se experti přiklonili k verzi, že byl z okna vyhozen či ke skoku donucen násilím.
Smutný se o smrti přítele dozvěděl z telefonátu šéfa protokolu ministerstva zahraničí, který hlásil, že „Jan Masaryk spáchal sebevraždu“. Okamžitě dorazil do Černínského paláce, kde již operovali dva vysocí komunističtí pohlaváři – ministr vnitra Václav Nosek a státní tajemník na ministerstvu a následně i Masarykův nástupce Vladimír Clementis.
„Zprvu se také přikláněl k sebevraždě. V bytě však nesetrval dlouho a vyrazil do Sezimova Ústí za Benešem. Již cestou však začal pochybovat, zejména kvůli okamžitému kategorickému tvrzení Noska o sebevraždě, byť bylo jen pár hodin po nálezu těla, a posléze také kvůli tomu, s jakou rychlostí se konala pitva. Navíc bez přítomnosti Masarykova osobního lékaře,“ popisuje ostravský historik Pavel Carbol, který Smutného vzpomínky ze Spojených států získal.
Celá věc byla připravena naivně
Smutný kladl důraz na zcela nepřirozený nepořádek v bytě zemřelého, který si ještě i v dalších dnech detailně prohlédl a na nějž ho upozorňoval komorník Příhoda.
„Na klice dveří mezi předsíní a koupelnou byla uvázána šňůra od pyžama. Na skleněné poličce nad umyvadlem byla rozhozená hromádka holicích čepelek v červeném obalu. Ta byla normálně uložena ve skříni v předsíni koupelny. Obě věci měly ukazovat, že Masaryk rozmýšlel různé způsoby, jak skončit se životem. Celá věc byla naivně připravená někým, kdo měl zájem, abychom já nebo jiná osoba získali dojem, že na sebevraždu skutečně myslel a poté ji spáchal,“ uvedl kancléř, který v červenci 1949 odešel ilegálně do exilu.
Verzi o sebevraždě se jednoznačně zdráhal přijmout. Nejvíce se opíral o fakt, že v onu osudnou noc ministr pracoval na dokumentech a projevech pro příští dny. „A rovněž poukazoval na to, že policejní lékař dr. Teplý, který ohledával Masarykovo tělo, spáchal sebevraždu několik měsíců po něm ve své kanceláři. Do žíly si píchl injekci petroleje. Motivem měly být rodinné důvody,“ doplňuje Carbol.
Špatně snášel fyzickou bolest
Další indicií proti sebevraždě byl podle Smutného fakt, že Jan špatně snášel fyzickou bolest, což potvrzoval i jeho osobní lékař. „Skok, ač z druhého poschodí, nebyl absolutní zárukou smrti. Mohl vésti k těžkému zranění a ke smrti po delším utrpení,“ míní a zmiňuje i nepovedený pokus o sebevraždu poválečného ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny. Ten však skok z balkonu po komunistickém puči v únoru 1948 s těžkými zraněními přežil. A právě Jan Masaryk to komentoval nepříliš uctivými slovy: „Co ho to napadlo, z okna přece skáčou jen služky.“
Smutný se pozastavil i nad skutečností, která vyvolává pochybnosti i u současných badatelů. Masaryk byl nalezen pod nejhůře přístupným oknem svého bytu. Podivné, proč nezvolil okno v ložnici, kam se dalo vylézt přímo z podlahy, a podle výpovědi komorníka bylo navíc v noci otevřené.
„Byla-li sebevražda zakončením úmyslu, jenž uzrál po dlouhém přemýšlení, potom sotva lze pochopit, že by býval nedovedl vybrati k zakončení svého života jiné cesty. Byla-li to sebevražda, tak ji mohl spáchat v naprostém okamžitém pominutí smyslů. Také tím by bylo možné jedině vysvětliti, že k jejímu provedení volil ten nejméně inteligentní způsob,“ zapsal si kancléř Smutný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
