“Nejdůležitější otázka není, jakou podobu by nová budova Národní knihovny měla mít. Jde o to, že především uživatelé novou budou knihovny potřebují. Musíme k tomu přistupovat po jednotlivých krocích. Fungování Národní knihovny v podmínkách současného Klementina a depozitáře v Hostivaři není ideální,” vysvětluje Martin Kocanda potřebu nového sídla Národní knihovny.
Nejde však prý o problém kapacity. Po revitalizaci Klementina a rekonstrukci hostivařského depozitáře prý bude Národní knihovna disponovat dostatečnou kapacitou pro uložení fondu na dalších 20 až 30 let.
“To není největší problém. Ten tkví v tom, že když si naši uživatelé objednají konkrétní knihu, musí na ni čekat v horším případě do druhého dne. Drtivá většina knih je v Hostivaři a vzdálenost mezi uživatelem a knihou je něco, co pro současnou dobu je těžko představitelné,” uvádí šéf NK.
Kromě toho jde o další hlediska včetně ekologického. “Doprava mezi Hostivaří a Klementinem, která je teď naprosto klíčová, je negativní z několika ohledů. Uživatelé musí dlouho čekat, je to komplikované pro zaměstnance z hlediska nakládky a vykládky, takže to je neekonomické a pochopitelně je to i neekologické. Nákladní auto jezdí 18 kilometrů dvakrát denně,” popisuje s tím, že to většina Národních knihoven ve světě takto nemá.
Jak reálné zbudování nové budovy je? “S Ministerstvem kultury jsme se shodli, že se pokusíme požádat vládu o revokaci starého vládního usnesení, které říkalo, že nová budova Národní knihovny není zapotřebí a stavět se nebude. Teď chceme přehodnotit stanovisko vlády, vypracovat novou analýzu, která se vyjádří k potřebám NK a přijmout další kroky,” pokračuje Kocanda.
V současné době tedy podle generálního ředitele Národní knihovny vůbec není na pořadu dne, na jakém místě by nová budova stála, ani jakou podobu by měla. “Až pokud by vláda rozhodla o tom, že nová budova je potřeba, hledání vhodné lokalita by bylo teprve dalším krokem. Podoba budovy by byla až třetí fází,” uvádí.
Připomeňme, že samotná podoba Národní knihovny v minulosti budila největší vášně. Diskutovalo se totiž o realizaci architektonického návrhu Jana Kaplického, kterému se přezdívalo blob nebo chobotnice a stavět se mělo na Letné. Tehdejší prezident Klaus návrh odmítal a dokonce hrozil, že stavbě tohoto návrhu bude bránit i vlastním tělem na místě.
“Žádná varianta není vyloučená. Před několika měsíci došlo k podpisu memoranda mezi paní Eliškou Kaplický, Národní knihovnou a Ministerstvem kultury s tím, že pokud by se NK rozhodla realizovat výstavbu budovy v podobě pana architekta Kaplického, paní Eliška Kaplický by na stát převedla autorská práva. Je to ale jedna z variant, v této chvíli nevylučuji vůbec žádnou,” podotýká.
Po případné realizaci nové budovy by si ovšem Národní knihovna rozhodně podle Martina Kocandy ponechala stávající areál Klementina. Ten by sloužil pro uložení historických svazků, které se tam nachází i několik staletí a pro uchování cenných historických dokumentů.
Fotogalerie: - Předávání státních vyznamenání
Národní knihovna ovšem neřeší pouze uchovávání starých knih a historických dokumentů. Aktuálně se instituce zabývá možná vážnější otázkou a tou je uchování současných či několik desítek let starých knižních děl do budoucna.
Problém je totiž v tom, že v jisté době se papír začal vyrábět jinou metodou, aby byl levnější a dostupnější. “Zatímco si bez problému můžeme listovat starými pergameny, můžeme si listovat starými svazky, máme větší problém s moderní produkcí. V průběhu 19. století se změnila výroba papíru a tento papír podléhá tzv. kyselé hydrolýze. Takový papír se působením kyselých látek, které obsahuje, začíná časem rozpadat a když si v depozitáři vezmeme do ruky svazek již zasažený kyselou hydrolýzou, před očima se papír naprosto změní v prach. Takový proces je nevratný,” varuje.
“V určité fázi to lze zastavit tzv. odkyselením, ale jakmile se fáze dostane přes určitou hranici, nelze to vrátit zpět. Pokud Národní knihovna nezačne své fondy masivně odkyselovat, dostaneme se do situace, kdy za pár set let čtenáři budou moci listovat středověkými svazky, ale nezachová se v papírové podobě dnešní produkce,” říká jednoznačně šéf Národní knihovny.
Na území České republiky se podle něho v současné době žádné odkyselovací pracoviště knih nenachází a Národní knihovna zatím v malém množství část svých fondů posílá na tento proces do Německa. Má však omezený rozpočet.
“V minulých letech jsme na to měli zhruba milion korun ročně. Jsem rád, že na letošní rok se nám podařilo z resortu kultury získat speciální dotaci sedm milionů. Jediným dlouhodobým a koncepčním řešením je zřízení vlastního odkyselovacího pracoviště. V České republice se zatím nic takového nenachází. Mohli bychom takovou linku zřídit třeba ve spolupráci se Slovenskem a takové pracoviště by mohlo tuto službu vykonávat i pro další knihovny,” dodává šéf Národní knihovny Martin Kocanda s tím, že využití by takové pracoviště mělo i pro archivy a další instituce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
