Nad otázkou, jestli má církev v dnešní době ještě vliv, se v dalším dílu pořadu Svatoplukovy trialogy zamysleli politolog Petr Drulák a publicista Michal Semín. Moderoval Tomáš Doležal. Ve studiu spolku Svatopluk hovořili o papeži, papežství a o významu katolické církve ve světové politice.

„Jako římský katolík pozorně sleduji katolický církevní život a účastním se ho. Volba papeže je vždycky velká událost, protože končí nějaká éra, v tomto případě dvanáctiletá éra velice divokého a problematického pontifikátu papeže Františka, který velice polarizoval, a to jak v církvi samotné, tak i celou společnost i ty, kteří se k církvi nijak nehlásí. A teď přichází nová éra,“ řekl k letošní volbě nového papeže Michal Semín, vydavatel časopisu Te Deum a publicista se zaměřením na politiku, náboženství a sociální etiku.

Vyjádřil se také k problematice výběru jména nové hlavy katolické církve. „To je vždycky takový první ukazatel. Můžeme si začít klást otázku, co nám chce volbou jména vlastně říct. Odhadovalo se, že vzhledem ke složení volitelského sboru kardinálů to bude někdo, kdo bude pokračovat v linii papeže Františka, protože většina volitelů byla z jeho ideového hnízda. Přinejmenším to byl on, kdo je tam jmenoval. Očekávalo se také, že si zvolí jméno, které nějak vyjádří tu kontinuitu. Tak to bylo první překvapení,“ připomněl Semín.

Papež na prahu nové průmyslové revoluce

Nový papež Robert Francis Prevost jako by vystoupil úplně mimo řadu papežů 20. století. „Hlavně tím myslím papeže od druhého vatikánského koncilu, což byla významná událost v 60. letech, kdy církev v mnoha ohledech změnila svůj kurz. Takže se čekalo, že to může být Jan nebo Pavel, někdo z té řady pokoncilních papežů. Ale on sáhl po papeži z 19. století. To bylo překvapivé. Co tím chce vlastně říct? Lvů bylo víc – třináct,“ vysvětlil odborník na církev a náboženství původ jména Lev XIV.