„Otázka, co by se v ekonomicko-politickém slova smyslu dělo, kdyby nedošlo k okupaci Československa 21. srpna 1968, patří mezi ty, na které by hospodářský historik vůbec neměl odpovídat. Žádná odpověď na ‚co by, kdyby‘ nemůže být totiž ničím jiným než pouhou spekulací,“ sdělil Váňa. Následně pak hovořil o vývoji v Československu, který podle jeho slov byl především vnitropolitickým a následně geopolitickým.
Která událost nejvíce poznamenala český národ?Anketa
„O žádnou kontrarevoluci v tehdejším Československu zcela jistě nešlo. Celý proces uvolnění byl projektován a řízen místní komunistickou stranou, v rámci které tehdy dorostla k nároku na převzetí moci generace svazáků z padesátých let a ta se nyní právě touto cestou k moci tlačila,“ dodal Váňa.
Ale již ke spekulacím. „Tanky koncem prázdnin roku 1968 nepřijíždějí a pražské jaro přerůstá v pražský podzim, proces uvolňování ve společnosti pokračuje. Ta část členů Ústředního výboru Komunistické strany Československa z mladé generace kolem Alexandra Dubčeka, Josefa Smrkovského, Zdeňka Mlynáře, Věňka Šilhána, Václava Slavíka a dalších definitivně přebírá moc a realizuje ‚Akční program KSČ‘ tak, jak byl přijat v dubnu 1968,“ zmiňuje Váňa a připomíná i reformu ekonoma Oty Šika.
Původní text ZDE.
„Původní nadšení z reformy ochabuje, ve společnosti se začínají ozývat hlasy zklamání. Mezitím ale naši ‚komunisté s lidskou tváří‘ už museli ze svého úhlu pohledu ‚umravnit‘ všechny radikální společenské živly, jak začínají nazývat jednak o znovuvzkříšení usilující sociální demokracii, ale také v rámci obrodného procesu vzniklé politické kluby, jakými byly například KAN nebo K 231,“ popsal Váňa.
Fotogalerie: - Koněv a Marta
A všímá si i velkých věcí na mezinárodním poli. „Vývoj v Československu samozřejmě pozorně sledují představitelé druhé generace komunistů u moci ve všech dalších zemích sovětského bloku. A příklad, který se v Praze ukázal být schůdný, je inspiruje,“ popisuje následně i Maďarsko, Polsko a Bulharsko.
„Pokud v té době v Moskvě na ‚Stalinově stolci‘ stále ještě sedí Leonid Iljič Brežněv, který nebyl schopen rázně skoncovat s blouznivým experimentem pražského jara 1968, v některém z moskevských stranických paláců se už zcela jistě začínají scházet ‚jestřábi‘ a navzájem si připomínají potoky ruské krve prolité při osvobozování poloviny Evropy zpod hrůzovlády nacismu. Personální změny na vrcholu kremelské pyramidy moci jsou na spadnutí, svět stojí na prahu jaderné apokalypsy,“ uzavřel Váňa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
