Ondřej Kundra nejprve pozdravil publikum a pochvaloval si, že je Knihovna zcela zaplněna. „Ve střední Evropě česká a středoevropská média čelí lecčemu a nepochybně lecčemu budou čelit i nadále, co se týká jejich nezávislosti,“ vyjádřil poté redaktor Respektu své obavy z budoucnosti. Kundra pak přešel k otázkám pro své hosty. Zajímalo ho, zda Petr Fischer vůbec ČRo Vltava poslouchal, než se stal jejím šéfredaktorem. „Poslouchal, ale samozřejmě ne tak intenzivně jako poté, co jsem se stal šéfredaktorem,“ odtušil Fischer. Ondřeje Kundru dále zajímalo, zda Petr Fischer již při poslechu ČRo Vltava coby řadový posluchač přemýšlel nad tím, jak přiložit ruku k dílu. „To se mi tedy hlavou nehonilo,“ pobavil publikum svou reakcí Fischer. Následovalo několik dalších otázek Ondřeje Kundry v podobném duchu.
Rozhazuje vláda Andreje Babiše zbytečně a nezodpovědně naše peníze?Anketa
Petr Fischer před svým nástupem do Českého rozhlasu vše konzultoval se známými, kteří již ve veřejnoprávní instituci působili delší dobu. „Od nich jsem měl informace, že tam nemám chodit, že to nedopadne dobře. Zkrátka že nejsem ten typ, který by v tomhle systému byl schopný nějak rozumně přežít,“ řekl Fischer. Na následnou dodatečnou otázku ze strany Ondřeje Kundry zareagoval Fischer odpovědí, že není tím přizpůsobivým typem, který si jde tvrdohlavě za svou věcí a je příliš otevřený. „Takovýhle člověk v té struktuře nemá šanci,“ dodal Fischer a svůj postup označil za „naivní přímočarost“. Byl prý varován před určitými lidmi, veškerá varování ale ignoroval a jejich pravdivost si vyzkoušel až na vlastní pěst.
Ondřej Kundra poté přešel k současnému členovi Rady Českého rozhlasu Miroslavu Dittrichovi. Zajímalo ho, zda Dittrich v roce 2016 vnímal zprávu o jmenování Petra Fischera šéfredaktorem ČRo Vltava s libostí, či s nelibostí. „Vnímal jsem to s naprostou neutralitou. Proč by Petr Fischer nemohl být šéfem Vltavy?“ zaskočila otázka Dittricha, který svou bezprostřední odpovědí rozesmál publikum. „V té době jsem byl na Úřadu práce jako nezaměstnaný, tak jsem se o tyto věci opravdu, ale opravdu nezajímal,“ dodal Dittrich.
Dittrich byl dále dotázán, zda se po svém zvolení do Rady ČRo nějak podrobněji s Petrem Fischerem o jeho angažmá bavil. Reakcí Dittricha bylo, že Rada se z principu se šéfredaktory příliš bavit nemá, od toho je v rádiu management. „Nás nenapadlo si volat na kobereček šéfredaktora rádia Junior, nebo Radiožurnálu, rozumíte, není to tak zvykem a nikdy nebylo,“ řekl Dittrich.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Dále Dittrich zavzpomínal na dobu, kdy byl v letech 1999 – 2004 šéfredaktorem ČRo Praha – 2. Tehdejší Rada ČRo prý do obsahu vysílání silně zasahovala. „Nevybíravým způsobem zasahovala do personálních a programových záležitostí rozhlasu, zastavovala některé projekty, které byly zajímavé. A zastávala se některých externích pracovníků, jejichž pořad tam byl už třeba dvacet let a už byl dávno vyčpělý, ale nebylo možné ho zastavit, protože by se zastavil byť malý, ale pravidelný honoráříček pro některého jejich kamaráda,“ popsal tehdejší dění Dittrich.
Otázka ohledně toho, zda zažil tlak ze strany radních, mířila poté od Ondřeje Kundry také na Martina Gromana. „Jsem dlouhodobě zastáncem toho, že by měla být větší uvážlivost v tom, kdo je do těch rad nominován a volen, protože tam samozřejmě vznikají velká rizika v tom, že ti lidé do toho budou nějakým způsobem zasahovat,“ začal svou reakci Groman a řekl, že by podle jeho názoru neměli být do Rady ČRo voleni ani bývalí manažeři, jako je Miroslav Dittrich, protože mají v instituci přátele, kteří jsou na ně navázáni. Druhým problémem jsou podle Gromana členové Rady rekrutovaní z bývalých politiků.
Ondřej Kundra se dále zeptal Martina Gromana, zda vnímá nějakou změnu v úrovni kvality radních Rady ČRo v průběhu let. „To je strašně složité, ať se na to budete dívat z jakéhokoli úhlu. Těch úhlů pohledu může být x a říct, že ta Rada je lepší nebo horší, to nelze tak jednoduše udělat. Můžeme se bavit o těch jednotlivých lidech, jestli jsou to osobnosti, které tomu rozumí,“ reagoval Groman. Dodal, že lze jednotlivé radní soudit podle etických a morálních měřítek, ale tím bychom se dopustili „mistrování“.
Petr Fischer poté zavzpomínal na dobu, kdy pracoval v České televizi a musel se obracet na Radu, které předsedala Helena Fibingerová. „Velmi milá dáma, hodně mluvila. Ono se obecně v té Radě ČT hodně mluvilo, oni všichni chtěli hodně mluvit a něco říkat. Bylo to takové živé“. Podle Fischera to vzbuzovalo pocit, že radní televizí skutečně žijí a že je zajímá. „Když jsem přišel do Českého rozhlasu se představit jako šéfredaktor, tak jsem byl trošku v šoku, protože tam nikdo nemluvil. Jediný, kdo mluvil, byl Petr Šafařík,“ pokračoval Fischer.
„Pak jsem tam byl několikrát znovu a zjistil jsem, že někteří lidé tam jsou zřejmě němí. Pan Vodochodský promluvil asi jednu větu za celou tu dobu, teď jsou tam obsazováni lidé, kteří nemluví vůbec. To je pan Mahdal, ten na tom pětihodinovém zasedání v Hradci nic neřekl, pak odešel na toaletu, tam zavtipkoval, pak se vrátil a zase nic neřekl, ten pan dermatolog Arenberger, to je asi taky hodně milej pán, takovej distingovanej, velmi slušně vypadající, ale on se ptá na úplně okrajové záležitosti, řekl bych. Chápu, že seřídit si ve vysílání hodinky podle světového času může být dost zásadní problém nějakého posluchače, nicméně na Radě, kde se projednává rozpočet, který má být nejzásadnějším schvalovacím činem té Rady…,“ zapřemýšlel nahlas Fischer nad úrovní přínosu jednotlivých radních.
„Do toho teda pan Kňourek tam taky nic neřekl a pan Jandák na konci řekl něco v tom smyslu, jestli se za rok dá změnit ta poslechovost a on mu řekl, že dá. Pětihodinový výkon. Takže opravdu nemůžete mít důvěru v orgán, který jak známo vystupuje tímto způsobem,“ dodal Fischer.
Ivana Svobodová poté připomněla, že nad Fischerem se Damoklův meč v podobě odvolání skláněl už od léta 2018, kdy vypukla aféra s údajnou pornografií na vlnách ČRo Vltava. „Četl se úryvek z literatury, kde se hovořilo o penisu, některými radními, zejména panem Kňourkem, byl považován za porno, protože to bylo v dopoledních hodinách. Už v té době začaly obavy, že to je nachystaná akce, aby ten Petr Fischer mohl po nějaké době skončit, že se to na něho chystá. Vznikla už tehdy taková preventivní podpora Petra Fischera, přes tisíc osobností, kulturních a dalších, podepsali dopis, ve kterém vyjádřili, že je skvělý šéfredaktor a žádali generálního ředitele, aby ho tam nechal. A já jsem myslela, že v té atmosféře si Petr Fischer to místo udrží,“ vzpomínala Svobodová.
Poté se ještě jednou krátce vrátila k osobě Tomáše Kňourka: „Myslím, že není pravda, že tam neřekl nic pan Kňourek, což je takový velice silný frekventant Parlamentních listů, ten se myslím ptal na to komentátorské založení Českého rozhlasu. Myslím, že měl dotaz, který směřoval k odpovědi Reného Zavorala, že si nechá udělat analýzu hodnotového žebříčku komentátorů Českého rozhlasu, protože tam je pocit, že ten alternativní svět a ta rozdělená společnost se málo zobrazuje v komentářích Českého rozhlasu“.
Následně se k reakci dostal Miroslav Dittrich. „Vidím, že je tu jakási souhra v tom, že ta Rada nic nedělá,“ začal, aby poté přešel do poněkud osobnější roviny: „Já tady nebudu mluvit o někom, kdo tu není. Takže nebudu reagovat ani na to, co řekl pan Fischer o jednotlivých konkrétních radních, nepřipadá mi to slušné o někom mluvit, když tu není,“ obrátil se přímo na Fischera. Sdělil mu také, že generální ředitel Zavoral informoval členy Rady o rozhodnutí odvolat Fischera předem.
V osobnější rovině poté setrval i Ondřej Kundra, když se dotazoval právě Miroslava Dittricha. „V Českém rozhlase se mluví, nebo spekuluje o tom, že vy konkrétně, když jste odcházel z vedení jedné z těch stanic, tak jste měl dostat vysoké odstupné, dokonce v Českém rozhlase padla interně částka kolem milionu korun a pak jste se měl dostat nějakým způsobem do Rady. Kdyby to tak bylo, a já to nevím, právě proto se na to ptám, jestli to nemůže vytvářet nějakou loajalitu vůči těm lidem, které pak má člověk kontrolovat,“ volil redaktor Respektu opatrně každé slovo. Dittricha ale dokázal rozčílit i tak.
Fotogalerie: - Vyklízení Kliniky
„Já jsem vůbec nepochopil vaši otázku, promiňte. Nevím, co bych na to řekl. Jestli je tady výslech, tak mi to řekněte rovnou, na tom jsme se nedomluvili. Bylo řečeno, že se tady budeme bavit o Českém rozhlase a o situaci veřejnoprávních médií. A ne abyste mě tu vyslýchal, jestli někdo něco dostal, nebo nedostal,“ odmítl otázku Dittrich s tím, že finanční odměny jsou interní záležitostí Rozhlasu. Kundra oponoval, že se nejedná o výslech, nýbrž o normální otázku.
Ondřej Kundra se Petra Fischera zeptal, zda někdy do médií pouštěl informace, které by poškozovaly generálního ředitele ČRo Reného Zavorala. „Tam se nemluví konkrétně, to je myslím typické. Vytvoří se určitá mlha, určitá pochybnost, o to vlastně jde. Je to princip, který třeba pan Kňourek velmi dobře zná z Parlamentních listů, protože do nich pravidelně píše. A o mně tam napsal takovou tu krásnou větu, že jsem tvrdošíjný zastánce prasáren a podobně. A lidé jako pan Dittrich, přestože jim to zákon ukládá a v takové situaci by ho asi měli napomenout, možná i Sněmovna by v takové chvíli měla jednat, protože takto vystupující člověk by v té Radě prostě být neměl,“ řekl Fischer a odkázal se na Zákon o Českém rozhlasu. Dodal také, že do světa nepustil žádné informace, které by nebyly veřejné.
Miroslav Dittrich reagoval a opět pronesl, že se mu příčí mluvit o lidech, kteří nejsou diskusi přítomni, jmenovitě například o radním Tomáši Kňourkovi. „Je to neslušné,“ zopakoval směrem k Fischerovi. „Nezlobte se pane Dittrichu, pan Kňourek napsal text, který je veřejně přístupný, vy jste ho asi nečetl. Jestli jste ho četl, tak asi chápete, proč na něj reaguji,“ ohradil se Petr Fischer. „O panu Kňourkovi samozřejmě mluvit nemusíme, ale připadá mi, že jste poněkud útlocitný,“ pokračoval Fischer. V tom ho ale Dittrich přerušil: „Člověče, já tady mlčel asi půl hodiny, když jste mluvil vy. My můžeme pana Kňourka napomínat, ale jak jsem řekl, ta Rada je sestava jednotlivých osob, ani předsedkyně, ani místopředseda není jako vedoucí oddělení, aby napomenul zaměstnance, to asi chápete. To znamená, že když tam přijde někdo s jakýmkoliv názorem, tak tam byl zvolen Sněmovnou a my nemáme…, ano, Sněmovna by ho možná mohla napomenout, jak vy říkáte,“ dokončil myšlenku Dittrich.
Následná diskuse rozebírala konkrétní důvody, pro které se dostala stanice Vltava pod palbu. Na obhajobu Petra Fischera opět reagoval Miroslav Dittrich, jejich debatu ale přerušil Ondřej Kundra a vyzval k příspěvku Martina Gromana. Ten se publika zeptal, zda vidělo nový televizní seriál Most. „Kde není žalobce, tam není soudce,“ glosoval poté obsah pilotního dílu zmíněného seriálu. Podle Gromana nemůže být rozhlas striktně slušný a spisovný, protože v tu chvíli ztrácí kontakt s realitou doby a stává se z něj sterilní médium. Média podle něj naopak musí dobu reflektovat.
„Včera jsem pustil, a teď mě tu třeba sežerte, včera večer jsem si pustil TV Barrandov. Deset let jsem neměl televizi, koupil jsem si ji na Vánoce, takže teď se koukám na všechno. A tam v televizním primetimu běželo cosi, co se jmenovalo ‚Nebezpečné vztahy s Honzou Musilem‘, nebo cosi takového. A teď sice po desáté není, ale nevysíláme, takže můžu, tam se to těma čůrákama, kundama, píčama a děvkama jenom hemžilo, protože prostě ta dotyčná tam byla manželovi nevěrná. To tam lítalo v osm večer v primetimu. A ty děti u té televize v té chvíli klidně být mohly,“ řekl Groman s poukazem na to, že se všem musí měřit stejným metrem.
Fotogalerie: - Buchty místo koblih
Pak došlo na dotazy diváků. Asi největší ohlas vyvolala posluchačka, profesí překladatelka, která reagovala na slova, která během besedy zazněla z úst Miroslava Dittricha. „Já mám takový pocit z toho, jak se vyvíjí naše společnost, že už jsme plnou parou v normalizaci. A to, jak se Rada chová, jak postupuje a jak ji tady reprezentujete pane Dittrichu vy, je jasným důkazem toho, že normalizace už nastala,“ řekla posluchačka a ostatní diváci ji odměnili potleskem.
„Je mi z toho smutno, co říkáte, ale já bych se slovem ‚normalizace‘ opravdu šetřil. Je to asi pět dní, co Česká televize uvedla film Občanský průkaz, to byla normalizace,“ zareagoval Miroslav Dittrich. S tím zčásti souhlasil Martin Groman, který by s podobnými výrazy také šetřil, neboť přehnané používání silných výrazů ničí argumentaci i celou diskusi. Rozhlasová rada podle něj ale o sobě nepodává velmi dobré svědectví. Podezření by měla vyvracet racionálně a nikoli pouze řečmi o tom, že jsou obvinění směšná. „Tady si musíme trošku více naslouchat, tvrdá argumentace těmito pojmy většinou debatu zastaví a neprospěje to výsledku,“ uzavřel Groman.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
