Jaký je Bohuslav Sobotka premiér? Politolog Zdeněk Zbořil potvrdil svůj zkušený nadhled: „Samozřejmě že si Bohuslav Sobotka dopřál také luxusu státnických a stranických chyb a omylů a jeho kritici mu je dnes a denně umějí vyčítat lépe než my. Ale myslím si, že se nesluší mu je v předsjezdové vzrušené stranické atmosféře připomínat.“ Nepochybnou zásluhou Bohuslava Sobotky je podle Zbořila skutečnost, že udržel a zřejmě udrží rozhádanou koaliční vládu do konce jejího termínu pohromadě. „Když víme, že od roku 1993 jsme měli, pokud se nemýlím, 11 vlád + 2 úřednické, a jen dvěma, včetně té menšinové, se podařilo dosloužit. Ostatní se rozkládali silami členů koaličních stran, jistě k radosti českého politického zákulisí: Klaus, Zeman, Sobotka jsou jediní tři premiéři, kteří vydrželi ve svých úřadech, i když často za cenu různých ústupků a také za podivného vztahu mezi prezidentem a vládou, ať už byl prezidentem a premiérem kdokoli.“ A připomíná i tuto situaci: „Sobotkovým úspěchem bylo jistě také to, že ČSSD udržel pohromadě po neúspěšných volbách do krajských zastupitelstev a že ‚ustál‘, jak se u nás nepěkně říká, osobní animozity a neurvalé boje o moc ‚ve straně a státu‘.“
Sociálnost, socialismus, prodej OKD, neplacení dluhu panu Altnerovi...
V ČSSD podle premiéra nejsou různé názorové proudy. „Nemyslím si, že jsou ve straně názorové proudy. Já si myslím, že ve straně jsou spíš různí lidé, kteří mají různé ambice a občas se střetávají s ambicemi jinými. Soc. dem. je velmi silně sjednocená za tím, co prosazuji: abychom byli silně levostředově vymezená politická strana,“ uvedl Sobotka v rozhovoru pro Právo. „Jsem spíše kritický vůči panu Sobotkovi, ale musím s ním souhlasit, že v ČSSD ‚nejsou různé názorové proudy‘. A pokud jsou, jsou to jen malé vlnky, které vznikají za pomoci generačních ‚starých struktur‘ v ČSSD. Možná ale tím oba myslíme něco jiného,“ komentuje vyjádření premiéra Zbořil. „Já v ČSSD postrádám nějaký názor, který by jí získal pomalu odcházející členy a voliče a pomohl vysvětlit olbřímí skandály, které stranu v poslední době provázejí,“ dodal.
Politolog se také zamýšlí nad tím, co znamená být „levo-středově vymezená strana“ a co si vlastně v soc. dem. představují pod pojmem „levice“. „Sociálnost, socialismus nebo prodej OKD, neplacení dluhu panu dr. Altnerovi, který sociálnědemokratickou levicovost dokonce už ani nepřežil? Nebo snad ‚reformu PČR‘ a vytvoření Centra proti terorismu a hybridním válkám? A jak to je s tím nadáváním nejdříve Vladimiru Putinovi, dnes pro změnu americkému prezidentovi, zvyšováním rozpočtu NATO a s podobnými ‚levo-středovými‘ nápady?“ pokládá řečnickou otázku.
Které organizace jsou v Česku nejprospěšnější? (obnovené hlasování od 6.3.2017)Anketa
Zbořil připomíná i historické souvislosti: „ČSSD se zrodila ze ‚starých‘ a zahraničních sociálních demokratů – pamětníků, komunistů postižených lety 1968–1969 a následujícími perzekucemi, některých členů předlistopadových NF národních socialistů a těch, kteří po listopadu 1989 potřebovali nastoupit do nějakého vlaku, který by je někam dovezl. A potom museli přežít dvou- až třígenerační změnu.To by snad bylo nad síly zakladatele Ladislava Budečského Zápotockého, nebo dokonce samotného Karla Marxe. K nim se strana ovšem dnes už nehlásí.“
Podzimní volební neúspěch ČSSD nebude tak velký, jak se předpokládá
V části Brna, ale hlavně sociální demokraté na jihu Čech, nechtějí, aby Sobotka setrval na své pozici. Přesto se dá téměř s jistotou očekávat, že post předsedy ČSSD na březnovém sjezdu obhájí. „Tentokrát asi Bohuslav Sobotka svůj poslední sjezd přežije. Bude se totiž odehrávat pod heslem z Wolkrovy Balady o očích topičových: ‚Sběhli se soudruzi přestrašení celí!‘ Nebo jak říkal jiný soudruh: Buď budeme držet pohromadě, nebo...!“ reaguje Zbořil. „I když jejich podzimní volební neúspěch nebude tak velký, jak dnes mnozí kritici ČSSD předpokládají, k výměně předsedy strany může dojít. Pánové Tejc a Zimola patří jistě k těm populárnějším a nejschopnějším politikům ČSSD, ale strach z možných změn stranické politiky leká už od krajských voleb většinu stranických kádrů víc, než je třeba. Možná že je to i obava z dalšího ‚budování strany‘ zdola i shora, tentokrát snad už popáté. A nikdo neví, jaké bude po volbách politické klima,“ doplňuje.
A měl by doktor Zbořil pár slov přímo pro delegáty sjezdu ČSSD? „To je zajímavý nápad, ale musím se přiznat, že tolik fantazie, navíc směřující k nějakému optimismu, nemám. Já bych se v prostředí, kdy se v jednom sjezdovém sále sejdou lidé tolika různých názorů, a zejména zájmů, nedokázal orientovat. ČSSD se přímo nebo nepřímo podílela na mnoha vládních programech a agendách, že už dávno zapomíná na svou přiměřenou politickou odpovědnost. Ale hlavně, sebevědomí některých jejích reprezentantů je už tak velké, že by mne překvapilo, kdyby byli ochotni někomu, kdo s nimi není spojen jejich historickou odpovědností, naslouchat,“ zamýšlí se Zbořil.
Psali jsme:
Odvolání Mládka. Musel to premiér udělat, nebo mohl?
Poté, co Sobotka vyměnil ministra zdravotnictví a ministra pro lidská práva, rozloučil se i s ministrem průmyslu a obchodu. V posledním případě sdělil, že ministerstvo bude řídit sám. Tedy alespoň do sjezdu a pak vybere kandidáta. „Chci prosadit novelu zákona o elektronických komunikacích, která zlepší práva spotřebitelů a zvýší práva Českého telekomunikačního úřadu. Chci se podívat i na čerpání evropských fondů. Vidím jako nutné mít více času na výběr kandidáta na ministra průmyslu a obchodu. Po sjezdu prezidentovi navrhnu nového člena vlády. Teď dělám rozhovory a setkávám se s potenciálními kandidáty,“ uvedl Sobotka v už zmiňovaném rozhovoru pro Právo. Jak si to vysvětlit? „Odvolat pana ministra Mládka muselo být nejen bolestné, ale i odvážné rozhodnutí pana premiéra. Přece jen zbývá do voleb trochu víc než půl roku a nikdo mu neuvěří, že dojde k nějaké nápravě na ministerstvu průmyslu a obchodu. Navíc rychlý odchod „neprověřeného“ pana Prouzy do zapomenutí Sobotkovu rozhodnutí tvoří zvláštní, trochu nejasné pozadí. Jeho suplování na ministerstvu průmyslu a obchodu, i kdyby po sjezdu pokračovalo nalezením nového geniálního ministra, je k ničemu. Neúspěšný krok to jistě byl a jen se ptejme, zda pan premiér tak učinil, protože musel, nebo mohl,“ říká Zbořil.
Celá šaráda ukázala, že o názory veřejnosti se tolik nedbá
Spekulovalo se o tom, že by se na místo ministra průmyslu a obchodu mohl dostat Tomáš Prouza, státní tajemník pro EU. Nakonec se ale domněnky nepotvrdily. Naopak Prouza rezignoval na post státního tajemníka a dal přednost nabídce ze soukromého sektoru. Někteří to považují za ztrátu pro českou diplomacii v Bruselu a jeho práci ocenil také předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Ozývaly se ale také kritici, podle nichž Prouza hájil hlavně zájmy Bruselu. A co si myslí o tomto sledu událostí Zdeněk Zbořil? „Tyto události byly až příliš překotné, abychom se o nich mohli zasvěceně bavit. Ve vaší otázce jsou vlastně shrnuta všechna fakta. O všem ostatním můžeme jen spekulovat. Především předsjezdová rychlost odvolání pana Mládka, ve veřejnou známost uvedená informace o jmenování pana Prouzy, cesta Bohuslava Sobotky na Hrad, přijetí odvolání pana ministra průmyslu a obchodu a téměř okamžitý odchod pana Prouzy do ústraní. Říká se tomu sice ‚soukromý sektor‘, ale kdo vlastně ví, zda nás pan Prouza jako nový ministr nechtěl ‚táhnout na Západ‘ a s ohledem na jeho životopis možná i jiným směrem,“ reflektuje politolog. „To, že byl zadobře s Jeanem-Claudem Junckerem, není zase tak velký bonus pro kariéru v ČR. O jeho budoucnost v ‚evropských strukturách‘ se proto nemusíme bát a vztah mezi EU, ČR a V4 může v krátké době projít takovými turbulencemi, že ani pan Prouza, nebo dokonce ani pan Sobotka v nich nebudou muset obstát. V každém případě celá tato šaráda ukázala, že sice žijeme ve veřejném prostoru, ale o názory veřejnosti se zase tolik nedbá,“ dodal.
Vypadá to, že alespoň, co se týká ministra vnitra Milana Chovance, je jeho pozice ve vládě stabilní. Politolog ale upozorňuje: „Pan ministr vnitra rozehrál svou slavnou reorganizací velkou partii, která může, nebo nemusí pro něho dopadnout dobře. Dokonce ani jeho doprovod prezidenta při cestě do Washingtonu nemusí dopadnout dobře. Jeho postavení je dnes v ČSSD jen zdánlivě pevné a jeho podpora Sobotkovi nemusí trvat věčně. A stejně tomu může být naopak. Koneckonců, ačkoli si pan Chovanec myslí, že se stín ‚lánské schůzky‘ dávno rozptýlil, jsou lidé, kteří na něj stále ještě nezapomněli.“
Havlíčkův epigram: Je to bída na tom světě, každou chvíli jinak
„Pro pozorovatele, který nezná ruch v kuloárech Lidového domu, Strakovy akademie a Parlamentu ČR, jsou politika a předsjezdové manévry ČSSD neprůhledné,“ říká Zbořil, který pro ParlamentníListy.cz zhodnotil také situaci ČSSD před klíčovým sjezdem ve vztahu k ostatním politickým stranám, jak koaličním, tak opozičním. „Po odvolání pana ministra Mládka a rezignaci Tomáše Prouzy to vypadá, že si přátelé vzpomínají na Havlíčkův epigram: Je to bída na tom světě, každou chvíli jinak. Jednou tě maj za svatého... A podobné je to i se vztahem ČSSD k ostatním politickým stranám,“ komentuje Zbořil. „Pokusu o vytvoření ‚obrozené Národní fronty všech demokratických sil proti Babišovi‘ dochází dech, a ačkoli se v ČR snaží snad všichni trochu známější političtí komentátoři udržovat tuto strategii alespoň ve stadiu klinické smrti, zdá se, že okamžik jejího odpojení od životodárných zdrojů se blíží. STAN zřejmě dosáhla své hvězdné chvíle na Staroměstském náměstí v Praze při oslavách 28. října 2016, blahořečení vyznamenaného/nevyznamenaného pana Bradyho a nepovedeného frontálního útoku proti prezidentu Zemanovi. Příběh pana europoslance Polčáka a jeho osočení ze spolupráce s lidmi okolo českého mezinárodně proslulého gangstera Krejčíře ‚starostům‘ popularity také nepřidá,“ popsal situaci.
„TOP 09 a ODS zřejmě budou bojovat pro tu EET až k hořkému konci a ČSSD jim v tom nebude moci pomáhat. Tak zbývají jen KSČM a KDU-ČSL, a to si už jednou zkusil Miroslav Kalousek a špatně to dopadlo. Ale jsou to dvě strany, které se, pokud nevyhlásíme válku Donaldu Trumpovi, do PS PČR jistě dostanou. Jejich schopnost uzavírat s ČSSD nějakou koalici je sice omezená, ale pokud budou úspěšné nějaké malé strany, dnes ještě pod pětiprocentní uzavírací klauzulí, mohl by se ČSSD nějaký nový slepenec podařit. Jsou to ‚lidé zvláštního ražení a není překážky, kterou by nepřekonali‘, říkal jeden jejich dávný, spíše rudý než oranžový předchůdce,“ analyzuje politolog.
Psali jsme:
Zeman se podpory ČSSD pro případnou druhou kandidaturu nedočká
Závěr tohoto týdne bude velmi politicky zajímavý. Nejenže se uskuteční sjezd ČSSD, ale také prezident Miloš Zeman oznámí, zda půjde do další prezidentské volby. „Pokud proběhne sjezd ČSSD v režii pana Sobotky, pak se pan prezident Zeman podpory ČSSD pro svou případnou druhou kandidaturu podle mého názoru nedočká. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že ani s tím oznámením Zemanovy kandidatury to není ještě jasné,“ uvedl Zbořil. „Osobně se domnívám, ačkoli jsem informován o jeho zdravotním stavu jen z českých médií, že se pro kandidaturu rozhodne, protože má ve srovnání s ostatními kandidáty dosud největší podporu a druhý termín je i s ohledem na předpokládaný objem práce a větší volnost v realizaci různých prezidentských rozhodnutí lákavý. A Miloš Zeman má politiku, zejména to, čemu se říká vládnutí, dobré vládnutí nebo třeba jen ‚jeu politique‘, rád,“ dodal.
Politolog také upozorňuje: „O jeho podpoře ve volbách se bude jistě na sjezdu ČSSD mluvit, ale řady nepřátel současného prezidenta v ČSSD jsou stále ještě pevně semknuté a pana prezidenta baví je znepokojovat. A koneckonců, nic víc neriskuje než mediální nenávist, na jejíž dezorientaci si zvykl, a jak všichni víme, svým způsobem ji dokonce miluje.“
Případní protikandidáti se míru své pýchy teprve učí definovat
V aktuálním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prezident Zeman mimo jiné uvedl: „Já vyhrávám válku s médii už pětadvacet let. Jednou z těchto výher bylo i to, že jsem zvítězil nad Karlem Schwarzenbergem, třebaže média v drtivé většině podporovala Karla Schwarzenberga.“ A zdá se, že vztah médií k prezidentovi a naopak se ani v průběhu volebního období nemění. Připadá vám jako vítěz a zopakuje se scénář, že média budou podporovat jiného kandidáta, a přesto v prezidentské volbě vyhraje Zeman? „Miloš Zeman, konečně jako každý, kdo chce dělat politiku, je trochu pyšný a také hrdý na to, čeho dosáhl. Jeho případní protikandidáti se míru své pýchy teprve učí definovat,“ říká Zbořil. „Pokud jde o média, předpokládám, že se Miloš Zeman poučil na prezidentských volbách ve Spojených státech, jak se právě v přímých volbách dá využít ‚nových médií‘. Ačkoli si myslím, že v případě Zemanova pozitivního rozhodnutí kandidovat ‚finanční zdroje budou‘, přesto se mi nezdá, že by dnes již existoval protikandidát, který by se dal protizemanovským prezidentem ‚udělat‘,“ uzavírá svůj dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
