Když policie začala letos na jaře vyšetřovat sexuální predátorství poslance TOP 09 Dominika Feriho a ten kvůli tomu opustil sněmovnu i republiku, zeptali se novináři z MF DNES i zakladatele a čestného předsedy jeho strany, poslance Karla Schwarzenberga, zda považuje jeho využívání moci nad mladými studentkami za vhodné.

„Co je prosím nevhodné chování? A co je sexuální obtěžování? Že se 25letý kluk snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno za normální. Tak prosím nebuďme pokrytci,“ odpověděl rozšafně třiaosmdesátiletý doyen Poslanecké sněmovny. Nebylo to zdaleka poprvé, co reagoval ve stylu „holky já mám rád“.

Slova o normálnosti ale tehdy nadzdvihla Matěje Stropnického. „Možná to takhle chodívalo na Orlíku nebo na Hluboký, když jedni byli páni a zbytek plebs, co posluhoval bez vlastní vůle. Ale tuhle dobu jsme porazili už v roce 1918, občane Schwarzenbergu,“ uzavřel oblíbeným republikánským oslovením sesazené šlechty.

Tento příběh jako by symbolizoval celou politickou kariéru Karla Schwarzenberga. Vždy byl svůj, přičemž jedněm připadala jeho osobitost strašně sexy, zatímco druzí to vnímali jako aroganci a samolibost zazobaného dědice latifundií.

Do pražské politiky vstoupil Karel Schwarzenberg hned v roce 1990, když začal působit jako kancléř prezidenta Václava Havla. „Věrností, přátelstvím, štědrostí, dobrou náladou a osobním kouzlem bohatě vynahrazoval, čeho se mu možná nedostávalo na manažerských schopnostech,“ popsal jej v knize o Havlovi tehdejší mluvčí Michael Žantovský. Ti dva se budou v české politice potkávat celých dalších třicet let.