Sama charakteristika „bezpečnostní centrum“ navozuje dojem, že jde o nějakou zpravodajskou centrálu, která se podílí na ochraně státu před nějakým ohrožením. Vzhledem k tomu, že jde o aktivitu, kterou si spolek vložil do své činnosti sám o sobě, a nikoli úradkem nějakých oficiálních orgánů (vláda, parlament, bezpečnostní služby atd.), nejde tedy o nic víc než deklaraci. Asi na tak zásadní věcné úrovni, jako když zvěčnělý řemeslník a prezidentský kandidát Pecka bojoval za zrušení letního času.

 

Anketa

Buď, anebo. Komu věříte?

Petr Gazdík

33%

Vít Rakušan

67%

hlasovalo: 2972 lidí

Druhý problém je v pojmu „svoboda“. Evropské hodnoty prý „brání svobodu“. Následovat ovšem musí otázka: lze chránit svobodu tím, že někomu jinému ji upíráme? Zástupy filosofů už od antiky prokázaly, že nikoli, že je to protimluv, oxymóron. Svoboda je tam, kde jí může užívat každý bez výjimky. Kde nejsou sestavovány seznamy těch, kdo svobodu (slova) mít nesmějí, kde takto označení jednotlivci či skupiny nejsou vystrkování z „demokratické“ společnosti. Jaká je demokracie, když se na vládnutí nemůže podílet celý lid (demos)? Žádná. Stejně jako svoboda není jen pro někoho.

 

A třetí zádrhel najdeme ve slově „suverenita“. EH tvrdí, že brání naši suverenitu. Tomu lze česky rozumět jen jedním způsobem: jako ochranu státních a národních zájmů bez vazalství na jakýchkoli dalších mocenských subjektech. To je naopak znakem ztráty suverenity. Tu pamatujeme z našich nedávných dějin nejméně dvakrát – za nacismu (podřízení Německu) a za komunistů (podřízení Sovětskému svazu). Jestliže ovšem EH hned v následující větě opakuje frázi o Česku jakožto o nedílné součásti transatlantického společenství, opírající se o pevné spojenectví s USA, pak jde de facto o přihlášení se k takové formě omezené či zcela neexistující suverenity naší země v zájmu uvedených nadnárodních či geopolitických subjektů.

 

Co tedy jsou Evropské hodnoty, nejsou-li tím, co o sobě tvrdí?

 

Suma sumárum: Evropské hodnoty nejsou ani odborná organizace (provozují ji lidé bez výrazných odborných dispozic v oblasti historie, politologie, sociologie, ekonomie atd.), nejsou ani bojovníkem za svobodu a suverenitu, a hlavně nejsou žádným „bezpečnostním centrem“, nýbrž spolkem osob, které vydávají veřejné komunikáty, v nichž předstírají „odbornost“, ale jde jen a pouze o propagandu.

 

Fotogalerie: - Pět táců za dítě

 

Jeden takový elaborát spatřil světlo světa v těchto dnech a nese název VÝROČNÍ ZPRÁVA O STAVU ČESKÉ DEZINFORMAČNÍ SCÉNY PRO ROK 2021. Tento bezmála 150 stránkový materiál předně obsahuje seznam těch webů, které EH označují za „dezinformační“. Není ovšem zřejmé, podle jakých kritérií EH tyto weby takto zařazuje. Pouze poskytuje velice obecně formulovaných pár bodů, dle nichž k oné selekci docházelo. Citujme: „1) Obsahově web šíří a podporuje proruské dezinformační narativy nebo šíří a podporuje dezinformace o koronaviru. 2) Web prokazatelně šíří dezinformace nebo neodlišuje komentáře od faktických článků a názory prezentuje jako nezpochybnitelná fakta. 3) Průměrná měsíční návštěvnost překročila dva tisíce. 4) Průměrný počet publikovaných článků za měsíc překročil číslo pět.

 

Anketa

Má vláda zastropovat ceny pohonných hmot i za cenu, že na to bude doplácet z rozpočtu?

Ano

95%

Ne

3%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 14623 lidí

Ona kvantifikační kritéria (čtenost nebo množství článků) jsou naprosto nepoužitelná. Podle podobného mustru byste mohli známkovat jako „dezinformační“ třeba i seriózní a k mainstreamu připočítávané weby jako Echo24 nebo Reflex. I tam se věnují všem daným tématům, přinášejí různé pohledy na věc, zveřejňují argumenty, které by EH nejspíše vyhodnotily jako „dezinformační“, protože nesedí do jejich jednostranné propagandy. A „kvalitativní“ měřítko (zveřejňování „dezinformací“ o koronaviru atd.) rovněž neobstojí. Žádná všeobecná „pravda“ o této věci a mnoha dalších neexistuje, jde o proces, který se vyvíjí a má vnitřní dynamiku. Kdo by ještě v létě 2020 napsal – v rozporu s tehdejším tvrzením vlády a MZ – že po vlně prvních vakcinací přijde druhá, třetí atd., byl by označen za dezinformátora a nepřítele obecného zdraví. A kde jsme byli o rok později? Začínala třetí vlna… To je jen jediný příklad. Podobných bychom našli i u ostatních, EH tolik akcentovaných témat ještě mnoho.

 

Hra na otevřenost

 

Evropské hodnoty obeslaly ony vybrané „dezinformační“ weby jakousi anketou, obsahující tyto otázky: Jaká je motivace pro provoz Vaší stránky? Jakým způsobem je financován provoz Vašeho webu? Jaká je Vaše editoriální politika? Jakým způsobem rozhodujete, jaké články budete psát a publikovat? Existuje stálá redakce, která se podílí na tvorbě obsahu stránky? Pokud ano, je veřejná? Pokud není veřejná, proč? Ve vyhodnocení (ne)úspěšnosti ankety EH musely přiznat, že očekávané odpovědi nedostaly ani od jediného webu. Buď weby nereagovaly, nebo odpověděly podobně, jako David Formánek z webu Otevři svou mysl: „Jako každý rok, pracujeme na zmapování a monitoringu české mediální online scény a u některých webů, jako je ten Váš, nám chybí základní informace. Rádi bychom se proto touto cestou zeptali na několik otázek: Jaká je motivace pro provoz Vaší stránky? Jakým způsobem je financován provoz Vašeho webu? Jaká je Vaše editoriální politika? Jakým způsobem rozhodujete, jaké články budete psát a publikovat? Existuje stálá redakce, která se podílí na tvorbě obsahu stránek? Pokud ano, je veřejná? Pokud není veřejná, proč? Je pravdou, že Váš ředitel natočil gay porno? Nebo je to dezinformace?“ Podobně, tedy otázkami toho typu, odpověděl i web Tadesco.org.

 

Důvod této reakce oněch oslovených je prostý: Kde berou Evropské hodnoty mandát k tomu, aby lustrovaly různá média a vydávala pak svá propagandistická tvrzení za relevantní výzkumná zjištění? Nikde. Ze své vůle a z vůle těch, kdo je platí. Připomeňme, že jedním z donátorů EH je i Sorosův OSF. A to opravdu není žádná konspirace. To se lze dočíst ve výročních zprávách EH a dalších návazných institucí, třeba Ligy lidských práv, která je financovaná právě z OSF.

 

Fotogalerie: - Mezinárodní den uprchlíků

 

Výsledek? Prázdno, nic

 

Co tedy „odborníci“ z EH vlastně vypátrali? „V současnosti česká dezinformační scéna čítá 46 aktivních relevantních prokremelských dezinformačních webů. Všechny sledované dezinformační weby vydaly za rok 2021 dohromady 195 238 článků, což je průměrně 16 270 článků za měsíc." Toto zdánlivě zásadní, ale o ničem nevypovídající konstatování je doplněno o výčet kauz, jimiž se dané weby věnovaly (od Vrbětic, po policejní manévry u Capitolu po zpochybňované volbě Joe Bidena). Další část „zprávy“ je věnována výčtu politiků, kteří se vyskytovali v obsazích zveřejňovaných danými weby. A vše korunuje pětice největších „dezinformátorů“, kde nejvyšší stupeň obsadil Petr Hájek z Protiproudu. A jako obvykle u podobných elaborátů, i zde lze souborně konstatovat, že ani jediné tvrzení není podloženo žádným věrohodným argumentem.

 

Ona výroční zpráva z dílny EH je bezcenným udavačským pamfletem, který má jedinou roli: být do budoucna čímsi, na co se bude kdejaký budoucí anti-dezinformátor odvolávat jako na relevantní informační zdroj. A přitom to jediné tato zpráva opravdu není. Je to jen hra. A hodně nepoctivá.

 

Psali jsme:

Dezinformátorka? Komentátor analyzoval Langšádlové práci s informacemi. Co kde řekla i napsala

Institute H21 a Otevřená společnost žalují ministerstvo za postup při zásahu proti dezinformačním webům

Taková potupa pro Langšádlovou: Žaloba a kopanec od lidovců

Proč v ČR vypnuli weby. Roman Joch nečekaně. I co s Ukrajinou a cenzurou