Odsoudíme chlapa-násilníka rychleji, ušetříme! Sněmovní debata o Istanbulské úmluvě přinesla překvapení

07.11.2018 13:44

V Poslanecké sněmovně se sešly hned dvě petice týkající se Istanbulské úmluvy. Ta první dohodu podporuje, ta druhá před důsledky paktu, kladoucího si ambiciozní cíl vymýcení domácího násilí, varuje. K oběma peticím se ve Sněmovně konalo i veřejné slyšení, kde byly prezentovány argumenty zastánců úmluvy, a stejně tak i jejích odpůrců.

Odsoudíme chlapa-násilníka rychleji, ušetříme! Sněmovní debata o Istanbulské úmluvě přinesla překvapení
Foto: Hans Štembera
Popisek: Schůze sněmovny. Projednávala se i novela zákona o EET

Debatu moderovala poslankyně ANO Helena Válková, která hned na úvod poznamenala, že téma s ohledem na účast zjevně zajímá i laickou veřejnost. Jako první vystoupila bývalá poslankyně Nina Nováková, která jako zástupkyně organizace Středoevropská inspirace reprezentovala odpůrce úmluvy, kterých se pod petici podepsalo již více než 16 tisíc.

Anketa

Podporujete prezidenta USA Donalda Trumpa? (Hlasování od 7.11.2018)

80%
20%
hlasovalo: 5958 lidí

„Prosíme rozvážný Parlament, aby nečinil souhlasné rozhodnutí k této úmluvě,“ zahájila své vystoupení. Úmluva je podle ní nepotřebná, ve svých důsledcích pak nebezpečná a zasahující do života státu a fungování jeho institucí, zvláště škol. „Otevírá dveře nebezpečným doktrínám a narušuje princip spravedlnosti, která bývala základem právního státu,“ varovala bývalá poslankyně.

Domácí násilí je podle ní již dnes v českém právu stíháno takovým způsobem, že to Istanbulská úmluva nemůže nijak vylepšit. Místo toho úmluva obsahuje řadu opatření, která ve svém důsledku mohou být diskriminační. Následoval rozbor problematických článků Úmluvy.

Nováková například zmínila, že Úmluva řeší ochranu „genderové identity“, která přitom není vůbec definována.

Za obhájce Instanbulské úmluvy následně vystoupili dva zástupci. Byl to Martin Mark ze sdružení Amnesty International a po něm zástupkyně České ženské lobby Hana Stelzerová.

Zástupce Amnesty International začal vysvětlením významu své organizace, která prý za práva slabých bojuje už od roku 1961 a spolupracuje s organizacemi ve více než 30 zemích, explicitně zmínil její dlouhodobé úsilí o vymýcení násilí na ženách. Pak vyjmenoval články Základní listiny lidských práv, které jsou spácháním násilí na ženách porušovány.

V České republice podle něj skončí potrestáním pachatele jen malé procento těchto činů, a právě to by se mělo změnit. „Každá druhá žena v Evropské unii byla vystavena některé z forem sexuálního obtěžování,“ předčítal z papíru.

Zástupkyně České ženské lobby se pak hned po pozdravu rovněž pochlubila, že její organizace zastřešuje 35 dalších organizací a jejím cílem je „přenášet skutečné ženské problémy na politickou úroveň“.

„Ratifikací úmluvy Česká republika potvrdí, že jí záleží na lidech, kteří se neumí, nebo nemohou sami bránit,“ sdělila.

První z účastnic rozpravy varovala před posilujícím vlivem neziskových organizací, kterému by Istanbulská úmluva mohla posloužit. „Již nyní jich máme 130 tisíc, což je jedna nezisková organizace na osmdesát občanů České republiky,“ připomněla.

Varovala, že vykonavatelé Istanbulské úmluvy budou zcela bez kontroly. „S mocí roste chuť a snaha zneužívat pravomoci,“ připomněla.

Připomněla také, že v České republice již nyní existuje tzv. Genderová expertní komora, která je sama značně genderově nevyvážená, když v ní působí 50 žen a 4 muži. Je to prý pikantní zejména kvůli proklamované rovnosti mužů a žen.

Nepřípustným je podle ní zavedení ohlašovací povinnosti pro každého, kdo se domnívá, že je pácháno domácí násilí, jak předpokládá čl. 27 Úmluvy.

Vyjádření úřadů přednášela na semináři Martina Štěpánková ze Sekce pro lidská práva (pod Úřadem vlády, v minulosti vedené ministrem Dienstbierem). Sekce prý v roce 2016 (tedy za úřadování Jiřího Dienstbiera) provedla analýzu, která zjistila, že Istanbulská úmluva je slučitelná s českým právem a Úmluva byla podepsána. „My za naši sekci ratifikaci Istanbulské dohody samozřejmě podporujeme,“ sdělila náměstkyně ještě předtím, než se pustila do věcných argumentů. Ty spočívaly v opakování, že domácímu násilí čelí každá třetí žena (a každý desátý muž). Istanbulská úmluva, jak paní náměstkyně otevřeně přiznala, „přinese dostatek prostředků na prevenci, na služby, na vzdělávání, aby k domácímu násilí vůbec nedocházelo“.

Zástupkyně Ministerstva spravedlnosti uvedla, že Istanbulská úmluva české právo výrazně nemění. „Je to spíše o přihlášení se k hodnotám boje proti násilí na ženách,“ řekla.

Debata pokračovala příspěvkem z pléna, se kterým vystoupil poslanec ODS Marek Benda. Ten zmínil bod, podle kterého má hrozba domácím násilím zakládat důvod k udělení azylové ochrany. Podle toho bychom tedy měli udělit azyl komukoliv, kdo bude tvrdit, že na něj doma čeká agresivní manžel či manželka. „Jestli si tohle myslíme, tak jsme se úplně zbláznili,“ dodal poslanec Benda.

Poslanec Patrik Nacher byl poslankyní Válkovou vyzván, aby si stoupl. „Já už jsem si stoupl, ale jsem malej,“ reagoval. Po smíchu dodal: „Ale nestěžuju si,“ v narážce na ty, kteří si s oblibou stěžují. Podle něj není možné vnímat situaci tak, že kdo nesouhlasí s Istanbulskou úmluvou, ten schvaluje domácí násilí. Pak položil dotaz, co dnes v právním řádu není, a Istanbulská úmluva to tam přinese. Pokud jde o námitku, že to dnes je v zákonech, ale neřeší se to, upozornil, že už dnes máme instituce, které to řešit mají – namátkou policii nebo OSPOD pro péči o děti.

Podobně se poté vyjádřil i jeho kolega z poslaneckého klubu ANO Aleš Juchelka.

Následovala vystoupení pozvaných expertů z oblasti práva. První z nich připomněl, že Istanbulská úmluva vnáší do právního řádu to, čemu jsme se od roku 1990 chtěli vyhnout, tedy ideologickou předpojatost. Například konstatuje, že domácí násilí je důsledkem tradičního formátu rodiny a z něj vyplývající mužské nadřazenosti. Problematické je i zavádění pojmů genderové teorie do právního řádu. Jak zdůraznil, ratifikací se mezinárodní úmluva stává pramenem práva nadřazeným zákonu, nejedná se tedy o jakési nic neznamenající konstatování, jak se někteří snaží tvrdit.

Další z expertek, právnička z katolické charity, vysvětlovala, že řada „preventivních“ opatření, kterých se obhájci Istanbulské úmluvy dovolávají, již funguje dnes a vysvětlila, co v tomto směru dělá její organizace.

Následovala zástupkyně České advokátní komory. Ta připomněla aspekt, o kterém se doposud příliš nemluvilo – jazyk, jímž je Úmluva psána. Je podle ní zjevné, že Úmluva má značné ideologické ambice. Z hlediska právníka připomíná spíše deklaraci, místo přesného vymezení pojmů obsahuje nejasné a volné fráze. I účastníci debaty podle ní předložili zcela rozdílné výklady pojmů, se kterými Úmluva pracuje, což jen dokazuje, jak jsou nejasné.

Základním požadavkem na právní normu je ale naopak její jasnost, která dává občanům právní jistotu.

Tento nedostatek se přitom nedá zhojit, protože mezinárodní úmluvu Parlament nemůže dotvářet a zpřesňovat, může ji jen v původním znění přijmout, nebo odmítnout.

Všechny, kteří v ratifikaci vidí „přihlášení se k boji proti domácímu násilí“ pak poučila, že ratifikace neznamená jen toto gesto, ale přijetí všech závazků ze smlouvy do právního řádu. Podle zástupkyně Advokátní komory není vůbec zřejmé, co nás po ratifikaci vlastně čeká.

Odborný výklad pokračoval psycholožkou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ta připomněla, že naše země byla už od devatenáctého století na špičce ženské emancipace, v řadě opatření jsme byli první na světě. „A tímto textem se v řadě opatření vracíme o sto let zpátky,“ pronesla. Následoval potlesk ze sálu, zatímco zástupkyně České ženské lobby si něco zuřivě zapisovala.

Právník z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Harald Christian Scheu pak představil ústavněprávní aspekty přijetí Istanbulské smlouvy, včetně toho, že Ústavní soud v Bulharsku konstatoval, že úmluva je protiústavní a že tento názor podpořilo všech pět ženských členek tribunálu, ačkoliv ty prý mají Úmluvu vítat nejvíce.

Zastánci Úmluvy jako první nechali vystoupit Kláru Laurenčíkovou, kterou představili jako zástupkyni Výboru pro práva dítěte. Další politické a „neziskovkové“ aktivity paní Laurenčíkové si můžete nastudovat z jejího profilu na Wikipedii.

Laurenčíková své vystoupení zahájila poznámkou, že jistě není náhoda, že jediné dvě země, které k dohodě nepřistoupily, jsou Rusko a Ázerbájdžán. „Myslím, že většina z nás si je vědoma, jak katastrofální podmínky panují v oblasti lidských práv v těchto zemích,“ dodala. Věří prý, že ČR nebude následovat tyto země, ale „připojí se k civilizovanému zbytku světa“.

Istanbulská úmluva nás prý přiměje tomu, abychom konečně vytvořili systém prevence násilí. „A abychom podporovali děti na jejich svobodné cestě k osobnímu a profesnímu růstu a abychom respektovali děti v jejich právech volit si, kým chtějí být,“ dodala, patrně s myšlenkami na část garantující práva na volbu genderové identity.

Istanbulská úmluva podle ní nijak neomezuje „právo holčiček být dobrými matkami“, ale jen pokud si to samy budou přát. Neříká jim však, že tato varianta jejich budoucnosti je jediná správná. „Chceme děti více respektovat, nechceme jim říkat už od útlého věku, čím jedině smějí být,“ uzavřela téma genderové identity.

Následovalo další přesvědčování, že země, které Úmluvu přijaly, jsou země ekonomicky stabilní a s vyspělou sociální politikou. Tyto země jsou také na špičce mezinárodních srovnání školáků. „Jsou to ty země, které děti nechávají snít, podporují je v kritickém myšlení a starají se o dětské duševní zdraví.“ Česká republika je oproti tomu zemí, která v těchto věcech selhává, proto by měla následovat úspěšnější.

Druhým pozvaným expertem byla právnička Veronika Ježková působící v neziskové organizace proFem. Ta hned na úvod poučila všechny, kteří se ptali, co vlastně Istanbulská úmluva přinese našemu právu nového, slovy: „Trošku se tady míjíme v pochopení toho dokumentu.“ Aby si to poslanci uměli představit, rozhodla se jim vyprávět konkrétní příběh. Oběti trestných činů dnes musí vypovídat na policii, před státním zástupcem a pak u soudu. „A pak jdou obvykle přímo do psychiatrické léčebny.“ Istanbulská úmluva to prý zcela změní, a to v tom, že zajistí „vzdělané profesionály“, kteří budou proškoleni, jak s oběťmi komunikovat.

Navíc prý dojde ke zjednodušení procesu, které je sice kritizováno jako zpochybnění práva na spravedlivý proces, ale právnička Ježková vysvětlila, že tím stát ušetří spoustu peněz, protože nebude muset platit tak dlouho zmocněnce oběti a ani násilníkovi advokáta ex offo, kterého si prý tito lidé obvykle najímají, aby nemuseli platit advokáta sami.

„Slyšela jsem, že bude trestné, když někdo řekne: Sluší ti to. Myslím si že rozhodně ne, Istanbulská úmluva mluví o sexuálním obtěžování, toto má za cíl ponížit oběť a podobně,“ pokračovala suverénně.

„Facka. Za facku vás prý zbaví rodičovských práv. Nikoliv, opět,“ pokračovala v rozboru „mýtů“. Zbavení rodičovských práv prý hrozí pouze v případě, kdy to „vyžaduje zájem dítěte“. Rozčíleně dodala, že dnes je v České republice zbavení rodičovských práv téměř nemožné.

Trestní řízení ve věci domácího násilí se podle právničky Ježkové zvrhává v defilé milenců a milenek, které svou délkou zatěžuje daňové poplatníky. „A ten obžalovaný to stejně nikdy nezaplatí, to vám řeknu zcela otevřeně,“ dodala.

Pak se ještě vysmála těm, co šíří zprávy, že důsledkem bude „doživotní monitoring“ sexuálního násilníka, že moc koukají na americké filmy.

Istanbulská úmluva podle ní přispěje zejména k tomu, že ve věcech domácího a sexuálního násilí už nebudou dlouhá a drahá soudní řízení. Ze strany zastánců Úmluvy následoval po jejím temperamentním výstupu dlouhý potlesk.

Další panelistka hovořila o „zastavení transgeneračního přenosu násilných vzorců“. Po ní vystoupila Kateřina Šaldová z Amnesty International. Ta přišla k pultíku se záměrem podpořit Istanbulskou smlouvu „tvrdými daty“. Prezentovala výsledky výzkumu, který ukazoval pohled české populace na násilí na ženách.

PŘEČTĚTE SI VÍCE O VÝZKUMU AMNESTY INTERNATIONAL

Jako poslední vystoupil advokát Daniel Bartoň. Ten na úvod uvedl, že je nestranný, protože pomáhá obětem sexuálních trestných činů, ale rovněž obhajuje osoby z nich obviněné. Ten poslancům tvrdil, že Úmluva zcela běžně pracuje s tím, že situaci v jednotlivých zemích je rozdílná, a proto mohou volit i rozdílné nástroje.

Poté vystoupili v debatě zástupci veřejnosti.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jakub Vosáhlo

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nebude na jídlo. A pak už se nebude zvonit klíči... Petr Robejšek vydal drsné varování politikům

12:31 Nebude na jídlo. A pak už se nebude zvonit klíči... Petr Robejšek vydal drsné varování politikům

Politolog Petr Robejšek se v komentáři pro deník MF Dnes zamyslel nad tím, proč zemřela levicová pol…