Nechápe totiž to, jak je možné, že tolik sympatií k islámu projevují právě ty skupiny, pro které znamená největší hrozbu a největší pohromu. „Jako zdánlivě nejlogičtější vysvětlení se nabízí nepřiznaný masochismus nebo hloupost. Obávám se ale, že problém je hlubší a že vychází z vrozených rozdílů mezi mužským a ženským mozkem,“ míní Hampl. 

Ve svém textu se pak obrátil na studii, s níž přišel profesor Simon Baron-Cohen, který tvrdí, že existují v zásadě dva odlišné typy mozku – mužský a ženský. Hampl v té souvislosti poukazuje na rozdílné vnímání světa. 

„Když děti ve škole slyší nějaké nové sdělení, holčičí mozek se ptá: ‚Bude mě mít paní učitelka ráda, když tomu uvěřím?‘ V dospělosti pak může podobná otázka znít: ‚Budu oblíbená, když budu zastávat ten nebo onen názor?‘ Je to postoj, za kterým je evoluční zkušenost. Žena je během těhotenství a v prvních letech mateřství bezbranná, potřebuje podporu svého okolí. Mezi našimi předky jsou tedy zastoupeny převážně ty ženy, které dokázaly být oblíbené. Ty konfliktní měly menší šanci, že své geny předají dál,“ popisuje Hampl.