Robejšek na svém blogu rozvíjí teorii, ve které varuje proti přehánění důležitosti modernizace a inovací. „Kvůli okouzlení moderní technologií si většina intelektuálů neklade otázku, k jakým důsledkům vede hlavní princip dnešního hospodaření,“ vysvětluje Robejšek s tím, že dnes je nepsaným heslem: co lze vyrobit, to se musí vyrobit a všechno, co se vyrobí, se musí prodat.
„Intelektuální předvoj naší společnosti je tak omámen modernitou, že přehlíží socio-politickou cenu bezuzdného zavádění technologických inovací,“ upozorňuje Robejšek, že moderní technologie se používá převážně k úspoře pracovních sil, což může v budoucnu způsobit velké sociální napětí.
„Zavádění technologických inovací se odehrává především jako překotná racionalizace výroby. Ta vede k rychlému zániku pracovních míst, a dokonce i celých branží, aniž stačí včas (anebo vůbec někdy) vytvořit srovnatelnou náhradu jinde,“ pokračuje ve své teorii Robejšek s tím, že technologie funguje hlavně jako nástroj samoúčelného urychlování výroby a zároveň příčina pro vynucování spotřeby.
Intelektuálové se podle něj řídí jednoduchým heslem pořád více, levněji a rychleji. To sice podle Robejška přineslo v minulosti výrazný pokrok, ale dnes je to slepá ulička. „Sociálněvědní inteligence je omámena pokrokem, a proto nepostřehla, že tržní ekonomie již dávno vyřešila staletý problém hospodaření, totiž nedostatek. Místo něj dnes ale máme problém nadbytku. Dosavadní cíl pořád více a rychleji tak ztrácí význam,“ tvrdí Robejšek.
Sociálněvědní inteligence tak podle Robejška musí přestat v ujišťování, že každá inovace zlepší budoucnost, ale musí vyřešit dva základní problémy, které tím vznikly. „Za prvé se musí koncepčně postavit proti podřizování člověka technice a za druhé musí navrhnout alternativu k destruktivní neoliberální ekonomické teorii, a umožnit tak politické přežití kapitalismu,“ navrhuje Robejšek.
„Chceme kapitalismus zachránit, a proto jej musíme přestavět, tak aby společnost opět používala hospodářství ve svůj prospěch, a ne ekonomie společnost jako svůj zlatokopecký nárok. Jde o vytvoření nového modelu světa hospodaření a práce, a ne o automatizaci toho, který dožívá,“ nabízí na závěr řešení Robejšek.
autor: jma