Jakou roli sehrál ruský národ v dějinách Československa a České republiky?Anketa
Jako první Krejčí vyjmenovává Mukdenský incident, tedy útok na Čínu ze září 1931. Krejčí tento útok, jenž zahájil válku v Číně a vedl k okupaci Mandžuska, označil za „předobraz nacistické provokace v polských Gliwicích“. Připomíná též, že poté v červenci 1937 začala nová, „oficiální“ etapa čínsko-japonské války, kdy japonské jednotky zaútočily na geopolitické jádro Číny.
Za další Krejčí jmenuje i válku v Etiopii, kterou fašistická Itálie přepadla v říjnu 1935 a španělskou občanskou válku. Krejčí připomíná, že v ní na straně vlády tehdy bojovali i sovětští specialisté a interbrigadisté z přibližně dvaceti zemí, zatímco Německo a Itálie podporovaly povstalce. Dodává, že Francie, Velká Británie i USA vyhlásily neutralitu. „Jednalo se o jeden z nejdůležitějších testů bojové i politické přípravy na některé rozhodující bitvy světové války,“ tvrdí.
Fotogalerie: - Oslavy konce války
Pak se Krejčí jal vyjmenovat i Anšlus, jímž došlo k připojení Rakouska k Německu a neopomíná ani Mnichovskou dohodu, podepsanou v září 1938 Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií.
A poté v neveselém výčtu pokračuje i s Vídeňskou arbitráží, jež byla pod nátlakem podepsána v listopadu 1938 zástupci Československa, Maďarska, Německa a Itálie a připravila Československo o část jižního a východního území Slovenska. Poté již Krejčí jmenuje i okupaci českých zemí a vzniklý Protektorát Čechy a Morava. Dodává též, že na Slovensku vznikl fašistický stát.
Pakt Ribbentrop–Molotov, podepsaný v srpnu 1939, měl následovat právě po těchto sedmi událostech.
„Wehrmacht zaútočil na Polsko 1. září a slíbená pomoc západních mocností Varšavě se ukázala jako bezzubá,“ píše Krejčí. Co se týká útoku Sovětského svazu na Polsko, shrnuje jej politolog takto: „Hranice SSSR byla posunuta na západ, což se ukázalo jako mimořádně významné po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941. Varšava ovšem dodnes využívá tohoto faktu k dehonestaci současné Moskvy, bez ohledu na to, že dnešní Rusko není Sovětský svaz. A bez ohledu na fakt, že během osvobozování Polska od německých okupantů zahynulo více než 600 tisíc Rudoarmějců a více než 1,4 milionu jich bylo raněno.“
Fotogalerie: - Oslavy Osvobození v Brně
Pakt Ribbentrop–Molotov měl být podepsán v době, „kdy selhala jednání s Londýnem a Paříží o společných zárukách míru“. Po všech zmíněných akcích prý „Moskva pochopila, že válka v Evropě je nevyhnutelná“. Krejčí tvrdí, že zmíněné události ukázaly, že „Francie a Velká Británie budou nečinně přihlížet k německému rozebírání střední Evropy směrem na východ, tedy k hranicím SSSR“. „O tehdejších neutrálních Spojených státech nemluvě. Sovětský svaz zůstal sám. Na pořad dne nastoupila snaha Moskvy začátek války s nacistickým Německem co nejvíce oddálit, a to nejen v čase, ale i v prostoru,“ dodává.
Krejčí též vyzdvihuje, že byl onen pakt podepsán v době bojů Rudé armády s japonskými vojsky u Chalchyn-golu. K velkým strategickým úspěchům tehdejší Moskvy prý patří právě to, že se po celou dobu 2. světové války dokázala vyhnout bojům na dvou frontách.
Co se týče stanovení východní hranice Polska, tento úkol prý připadl až za 1. světové války nově vytvořenému Polsku během polsko-sovětské války. V prosinci 1919 měl tehdejší britský ministr zahraničí George Curzon navrhnout hranici mezi Polskem a sovětským státem, které se od té doby říká Curzonova linie. „Představa západní hranice Sovětského svazu, která byla obsahem tajné doložky paktu Ribbentrop–Molotov, v zásadě odpovídá Curzonově linii. A nejen to. Na Jaltské konferenci nejvyššími představiteli a ministry zahraničních věcí Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států podepsaný Protokol uvádí, že ‚hlavy tří vlád jsou toho názoru, že východní hranice by měla jít podle Curzonovy linie s úpravami v některých oblastech od pěti do osmi kilometrů ve prospěch Polska,‘“ shrnuje Krejčí. Dědictvím po Curzonově linii má tak být i dnešní polská hranice.
Fotogalerie: - KSČM slavila konec války
„Úpadek politické kultury, který se projevuje mimo jiné dezinterpretací příčin, povahy a výsledků 2. světové války, zakládá velké nebezpečí pro budoucnost. Rusofobní přístup některých politiků v diskusích o 2. světové válce nabývá podobu arogance i vůči Kyjevu a Minsku,“ varuje Krejčí. Diplomacií velmi obtížně zformovaná a válkami podepřená hranice Polska prý nesmí být ale zpochybňovaná. „Skrytá i veřejná kritika Curzonovy linie“ dle Krejčího „hrozí, že by Litva mohla přijít opět o Vilnius a Ukrajina o Lvov, o územních ztrátách Běloruska nemluvě“.
A na závěr dodává: „Na Jaltské konferenci Winston Churchill navrhl, aby polský stát byl obnoven ‚mezi takzvanou Curzonovou linií a linií řeky Odry‘.“ To by prý znamenalo nemalý posun západní hranice Polska na úkor říšského Německa. Churchillův návrh byl přitom přijat. „Tento výsledek by nemělo zpochybnit ani případné zakrývání Churchillových soch například kvůli jeho účasti na koloniálních bojích proti paštunským kmenům v Britské Indii a proti Máhdího povstalcům v Súdánu,“ dodává pak politolog závěrem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
