„Pokus o vraždu je ohavný čin. Použije-li se k tomu nervově paralytický plyn či jiná chemická bojová látka, pak se míra zrůdnosti zvyšuje. Obstarat si takovou zbraň není jednoduché. Na první pohled se leckdo neubrání závěru, že to musel spáchat někdo, kdo k tomu má přístup. S podporou státu,“ píše úvodem Šándor, jenž dodává, že v případě agenta Skripala se nabízí „ruská stopa“. Možná i oprávněně, dodává. 

„Zeptejme se však: Komu ku prospěchu? Opravdu bylo v zájmu Putina nařídit zabití přeběhlíka vojenské rozvědky GRU?“ ptá se Šándor a ptá se rovněž, co by Putin získal. 

„Ruský zrádce byl odhalen a uvězněn v roce 2003. V roce 2006 byl odsouzen na 13 let. Relativně nízký trest byl výrazem, jak dopady jeho zrady v Rusku vnímali. Po čtyřech letech byl vyměněn za uvězněné agenty dříve pracující pro Rusko. A po osmi letech se jej Kreml rozhodne nechat zabít? I s dcerou? Tu mohl zlikvidovat kdykoli, celou dobu cestovala mezi Británií a Ruskem,“ míní Šándor.