„Vypadni odsud,“ vypoklonkuje mě drsně hlídač z centrály ultrapravicového Svazu pro sjednocení Rumunů (AUR) u bulváru Iancu de Hunedoara. Moc se mu nedivím. Nemám tesilky, knír, ani pokorný výraz v ksichtě. S šátkem na holé hlavě vypadám spíše jako pirát na loupeživé výpravě v suchozemi. A tak se pojďme podívat, jak to o prezidentských volbách vypadá v za pár let dvoumilionové „Malé Paříži východní Evropy“, jak se Bukurešti říká.

Simion, další z upírů?

Na stěnách okolo centrály jsou vyobrazeni velcí rumunští vládci minulosti, dokonce i Vlad Tepes, zvaný Dracula a taky Napichovač kvůli tomu, jak se bez milosti vypořádával s nepřátelskými Turky. Předloha pro nespočet filmů o upírovi Drákulovi. Ostatně na bukurešťské poměry nedaleko je vila - v ní jsou ty zlaté kohoutky v koupelně - dalšího upíra, ale komunisty, Nicolae Ceausesca, který sál krev hlavně Rumunům. U ne moc honosné kanceláře AUR také stojí auto, na němž je vyobrazen současný vůdce zmíněného hnutí George Simion.

Na fotografii, kde má boxovací rukavice v rumunských barvách, sice vypadá jako drsňák, ale sám ví a mnohokrát to i přiznal, že je jen náhradníkem za poněkud těžší váhu Calina Georgescu, kterého rumunský ústavní soud ze soutěže o prezidentský post vyřadil. „Oba jsou ze stejné líhně, ale kdyby Georgesca ti bastardi nezařízli, samozřejmě bych hlasoval pro něj,“ řekl chlapík, co pobíhá s rumunskou vlajkou před parlamentním palácem, největší administrativní stavbou v Evropě.

Fotogalerie: - Předvolební Bukurešť

Osmatřicetiletý Simion je šéf druhé nejsilnější strany rumunského parlamentu, již zmíněné AUR. Nechce posílat vojenskou pomoc Ukrajině a podporuje amerického prezidenta Donalda Trumpa. Posilování jeho moci v Rumunsku se proto dost obávají bruselské struktury Evropské unie, protože na rozvíjející se ose Bratislava, Budapešť by byl dalším mocenským a to největším článkem. Vlastně ho berou jako dalšího z rumunských upírů.

A jiní nejistí lídři

Za hlavní konkurenty Simiona jsou dnes považováni Crin Antonescu, kandidát menšinové vládní koalice levého středu, a centristický politik a primátor Bukurešti Nicušor Dan. „Já už zapomněl, neštvi,“ odpověděl malý bukurešťský podnikatel Konstantin, když jsme se ho zeptali, koho z nich dvou zvolí. Antonescu je šéf Národní liberální strany (PNL) a Dan, někdejší šéf Unie záchrany Rumunska (USR). I posledně jmenovaný se postavil proti sňatkům osob stejného pohlaví a zdržoval výstavbu muzea holokaustu v Bukurešti.

Ale to je Rumunsko. Když jsme loni se vzdělanou prodavačkou v dobře zásobeném knihkupectví v centru Bukurešti pátrali po knížkách vztahujících se k účasti Rumunska v druhé světové válce na straně Velkoněmecké říše, našli jsme čtyři a ty ještě braly tuto kapitolu rumunských dějin velmi povšechně.

A je třeba zmínit ještě dva kandidáty na prezidenta v Rumunsku. Expremiéra Victora Ponta, kterého v roce 2015 přiměly k rezignaci obrovské protesty proti korupci a požár v nočním klubu Colectiv, a Elenu Lasconi, šéfku USR. Ta nyní zveřejnila jakési kompromitující fotky proti některým kandidátům, ale jako bumerang se jí vrátilo, že má, co se týče korupce, máslo na hlavě.

Bukurešť se stala centrem trochu levnější, ale mnohem větší zábavy, než je třeba v Paříži. Zvláště o víkendech je tady všechno plné a zvlášť kolem malé enklávy Lipscani je hlava na hlavě. Obyvatelé jsou zde ale naplnění naštváním a vztekem vůči současnému systému. Lze to asi vyjádřit slovy jednoho kavárníka z centra, který řekl: „Volby? Na ty seru!“

Psali jsme:

„Tady nemám být já, ale Georgescu.“ Překvapení v Rumunsku. Favorit odešel středem

Na Západ? Ne, do Rumunska. Holec rovná Fialovu směrovku

David (SPD): Anulování rumunských prezidentských voleb je zrušeno

„Tendence podobné těm u SA.“ Jan Schneider varuje veřejnost před Foltýnem