Pamětník Osvětimi, který přežil pochod smrti: Zeman se nebojí nazývat věci pravým jménem. Takového prezidenta už nikdy mít nebudeme

23.06.2017 7:51 | Zprávy
autor: Jan Štěpán

REPORTÁŽ „Hned po příchodu do koncentračního tábora Osvětim neprošel esesáckou selekcí můj menší bratr a maminka, šli hned do plynu. Já měl štěstí, s tatínkem nás umístili do pracovního tábora v nedalekém Birkenau,“ líčil svůj pohnutý osud devadesátiletý Petr Beck, který později i zázračně přežil pochod smrti. V jeho velmi dramatickém životě mu pak štěstěna pomohla vícekrát. Dnes je zocelený senior velkým fandou prezidenta Zemana. Říká, že i přes všechny jeho chyby, už nikdy nebudeme mít takového prezidenta, který se nebojí nazvat i ožehavé problémy tím pravým jménem.

Pamětník Osvětimi, který přežil pochod  smrti: Zeman se nebojí nazývat věci pravým jménem. Takového prezidenta už nikdy mít nebudeme
Foto: Hans Štembera
Popisek: Výmluvný nápis na domě v Osvětimi

Petr Beck se narodil v roce 1927 do rodiny lékaře Artura Becka v tehdejších Sudetech na dnešní severní Moravě. Jeho matka pocházela ze židovské podnikatelské rodiny Oppenheimů. Do roku 1936 měla rodina v pohraničí, kde žila tehdy převážná část Němců (až 98 procent), celkem klid. Jakmile však začínala získávat čím dál tím větší vliv fašistická strana Henleinovců, poměry se výrazně měnily k horšímu jak pro české, tak i pro židovské obyvatelstvo.

„Otec provozoval svoji praxi ve dvou městech. Po zabrání Sudet nacisty ale už lidé nesměli chodit k lékařům židovského původu, vytvářely se jim různé překážky. Jenže můj tatínek si získal velmi dobrou pověst všestranného specialisty a navíc měl dobře zařízenou ordinaci včetně rentgenu, takže neměl nouzi o pacienty ani mezi Němci. Situace se ale začala postupně dost zhoršovat. Lidé se s námi přestávali bavit, a to se týkalo i mých kamarádů ze školy. Henleinovci  společnost rozeštvávali. V roce 1938 jsme se museli proto odstěhovat do Rožnova. Valaši se k nám tehdy chovali naprosto skvěle, kde mohli, tak nám pomáhali, s ubytováním, s prací, prostě se vším. Po obsazení republiky fašisty, nás ale vystěhovali do židovského ghetta v Prostějově, kde už bydlelo běžně několik rodin pohromadě jen v jednom bytě a tatínek už nemohl vykonávat svoji praxi,“ vzpomínal na těžké časy Petr Beck.

Jelikož měl zakázáno studovat, snažil se alespoň vyučit elektrikářem. To se mu paradoxně podařilo až v koncentračním táboře „lehčího typu“ v Terezíně, kam putoval s celou rodinou v roce 1942. Podmínky tam byly, podle jeho slov, dost složité -– méně jídla a velké pracovní nasazení 2 nicméně dalo se přežít. Velká tragédie Beckovu rodinu teprve čekala, v roce 1944 musela do likvidačního tábora v Osvětimi. „Příkaz k transportu do Osvětimi dostali moji rodiče i menší bratr, já jsem tam nemusel, protože jsem v Terezíně už pracoval jako elektrikář. Samozřejmě jsem ale chtěl být pohromadě s rodinou. Po pravdě řečeno, my jsme vůbec nevěděli, kde nás posílají, mysleli jsme, že jen do dalšího pracovního tábora. To byl ale velký omyl, jinak bychom se možná pokusili o útěk,“ vzpomínal odvážný senior.    

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Drahota

I podle mě je drahota velké téma. Souhlasím s vámi, že problém předchozí vláda nedokázala vyřešit, ale co vy? Nepřijde mi, že by teď ceny u podstatných věcí klesaly. Co jste udělali třeba pro snížení cen a celkově zlepšení životní úrovně? Ano, jste ve vládě teď chvíli, ale tvrdili jste před volbami,...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Chci platit poplatky.“ Demonstraci za ČT ukončil velký výsměch

10:36 „Chci platit poplatky.“ Demonstraci za ČT ukončil velký výsměch

„Chci platit poplatky! Chci platit poplatky!“ volá na jednom z videí kolujících po sociálních sítích…