Pamětník Osvětimi, který přežil pochod smrti: Zeman se nebojí nazývat věci pravým jménem. Takového prezidenta už nikdy mít nebudeme

23.06.2017 7:51 | Zprávy
autor: Jan Štěpán

REPORTÁŽ „Hned po příchodu do koncentračního tábora Osvětim neprošel esesáckou selekcí můj menší bratr a maminka, šli hned do plynu. Já měl štěstí, s tatínkem nás umístili do pracovního tábora v nedalekém Birkenau,“ líčil svůj pohnutý osud devadesátiletý Petr Beck, který později i zázračně přežil pochod smrti. V jeho velmi dramatickém životě mu pak štěstěna pomohla vícekrát. Dnes je zocelený senior velkým fandou prezidenta Zemana. Říká, že i přes všechny jeho chyby, už nikdy nebudeme mít takového prezidenta, který se nebojí nazvat i ožehavé problémy tím pravým jménem.

Pamětník Osvětimi, který přežil pochod  smrti: Zeman se nebojí nazývat věci pravým jménem. Takového prezidenta už nikdy mít nebudeme
Foto: Hans Štembera
Popisek: Výmluvný nápis na domě v Osvětimi

Petr Beck se narodil v roce 1927 do rodiny lékaře Artura Becka v tehdejších Sudetech na dnešní severní Moravě. Jeho matka pocházela ze židovské podnikatelské rodiny Oppenheimů. Do roku 1936 měla rodina v pohraničí, kde žila tehdy převážná část Němců (až 98 procent), celkem klid. Jakmile však začínala získávat čím dál tím větší vliv fašistická strana Henleinovců, poměry se výrazně měnily k horšímu jak pro české, tak i pro židovské obyvatelstvo.

„Otec provozoval svoji praxi ve dvou městech. Po zabrání Sudet nacisty ale už lidé nesměli chodit k lékařům židovského původu, vytvářely se jim různé překážky. Jenže můj tatínek si získal velmi dobrou pověst všestranného specialisty a navíc měl dobře zařízenou ordinaci včetně rentgenu, takže neměl nouzi o pacienty ani mezi Němci. Situace se ale začala postupně dost zhoršovat. Lidé se s námi přestávali bavit, a to se týkalo i mých kamarádů ze školy. Henleinovci  společnost rozeštvávali. V roce 1938 jsme se museli proto odstěhovat do Rožnova. Valaši se k nám tehdy chovali naprosto skvěle, kde mohli, tak nám pomáhali, s ubytováním, s prací, prostě se vším. Po obsazení republiky fašisty, nás ale vystěhovali do židovského ghetta v Prostějově, kde už bydlelo běžně několik rodin pohromadě jen v jednom bytě a tatínek už nemohl vykonávat svoji praxi,“ vzpomínal na těžké časy Petr Beck.

Jelikož měl zakázáno studovat, snažil se alespoň vyučit elektrikářem. To se mu paradoxně podařilo až v koncentračním táboře „lehčího typu“ v Terezíně, kam putoval s celou rodinou v roce 1942. Podmínky tam byly, podle jeho slov, dost složité -– méně jídla a velké pracovní nasazení 2 nicméně dalo se přežít. Velká tragédie Beckovu rodinu teprve čekala, v roce 1944 musela do likvidačního tábora v Osvětimi. „Příkaz k transportu do Osvětimi dostali moji rodiče i menší bratr, já jsem tam nemusel, protože jsem v Terezíně už pracoval jako elektrikář. Samozřejmě jsem ale chtěl být pohromadě s rodinou. Po pravdě řečeno, my jsme vůbec nevěděli, kde nás posílají, mysleli jsme, že jen do dalšího pracovního tábora. To byl ale velký omyl, jinak bychom se možná pokusili o útěk,“ vzpomínal odvážný senior.    

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Práce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.

Mgr. Markéta Gregorová byl položen dotaz

Chat Control

Co je podle vás za tím, že EU na jeho uzákonění tak lpí? Sama tvrdíte, že vzdor proti zákonu je, ale nestačí to. Podle mě nás prostě chce EU sledovat za každou cenu, a to je alarmující.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Kde jste byli, když se tahala vlajka z...“ Němcové přišla pádná odpověď

18:20 „Kde jste byli, když se tahala vlajka z...“ Němcové přišla pádná odpověď

Chcete den vlajky, a přitom se k ní chováte jako k hadru. I to se mohl dozvědět Andrej Babiš letos 3…