Pavel Zeman odchází: „Soudružka“ Benešová i vzpomínky na otrávené stromy. A něco o jeho vztahu s Bradáčovou...

Anketa

Chcete, aby sněmovna vyslovila nedůvěru vládě Andreje Babiše?

11%

86%

hlasovalo: 19761 lidí

Pavel Zeman začínal jako státní zástupce v Plzni, po několika letech na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně se v roce 2004 stal zástupcem ČR v Eurojustu, agentuře EU pro spolupráci v trestních věcech.

Když se v roce 2010 v Nečasově vládě vrátil na Ministerstvo spravedlnosti Jiří Pospíšil, rozhodl se odvolat nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou a její místo nabídl právě Zemanovi. Ten v čele NSZ stanul od 1. ledna 2011.

Jiří Pospíšil si i po deseti letech myslí, že Pavel Zeman byl tehdy dobrá volba. „Byl razantní, posílil nezávislost státního zastupitelství a vzdoroval politikům,“ vzpomíná pro ParlamentníListy.cz Pospíšil.

Bývalý ministr spravedlnosti také připomíná, že za Zemana došlo k zásadní změně ve vnímání veřejné žaloby, která v první dekádě tisíciletí mnohokrát čelila podezření, že jde na ruku mocným.

„Dnes už si i díky jeho práci nikdo ani nevzpomene na doby, kdy vrcholní státní zástupci čelili podezřením, že neřeší důležité kauzy v oblasti hospodářské trestné činnosti, a to zejména korupce. Od doby, kdy jsem Pavla Zemana vybral, se neobjevují podezření, že státní zástupci něco ‚zametají pod koberec‘,“ připomíná dnes Pospíšil.

Jakkoliv to nebyla jenom zásluha Pavla Zemana, je podle bývalého ministra a předsedy TOP 09 nesporné, že se Zemanem „nikdy nebyl spojen žádný případ podezření, že by ve funkci ‚ohýbal‘ zákon ve prospěch někoho vlivného“.

Pospíšil jen lituje, že Zeman nedokázal prosadit zákon o státním zastupitelství. „Nepřesvědčil politiky, aby schválili nový zákon o státním zastupitelství. Když jsem před deseti lety odcházel z Ministerstva spravedlnosti, byl jeho kompletní návrh napsaný, ale od té doby se nenašel ministr spravedlnosti, který by měl odvahu ho nechat schválit v Parlamentu,“ litoval Pospíšil.

Někteří právníci ale připomínají i problematičtější momenty Zemanova působení. Například Zdeněk Koudelka, ústavní právník a někdejší státní zástupce, připomíná kontroverzní chování státních zástupců, kteří často zneužívali právní předpisy, a Zeman tomu přinejmenším přihlížel.

„Za Pavla Zemana se rozjelo zneužití práva, kdy si státní zástupci vybírali soudce pro uvalení vazby či odposlechy,“ vzpomíná Koudelka. Ten již od roku 2012 opakovaně připomínal v souvislosti s chováním Zemanových podřízených právnickou zásadu „otrávený strom rodí otrávené plody“.

Protikorupční revoluce a soudci „ubytovatelé“

Slavné byly v letech 2012 a 2013 zásahy policejních komand, načasované na čtvrtek, aby byl po uplynutí 48 hodin zadržený předveden před vazebního soudce v sobotu. Víkendové služby na soudech totiž byly plánované dopředu a dalo se zjistit, který soudce bude rozhodovat – právě v té době se také rozšířila pro některé soudce pro jejich vstřícnost k návrhům na uvalení vazby přezdívka „ubytovatel“. Rovněž bylo pod mnohdy problematickými záminkami manipulováno s místní příslušností případu, takže se skutky spáchané v Praze řešily třeba v Ostravě.

V éře, které se přezdívalo „protikorupční revoluce“, došlo kromě celostátně známých případů, jako je Marek Dalík, David Rath nebo stále pokračující série procesů s Janou Nečasovou, i k mnoha problematickým kauzám na komunální úrovni. Například procesy se zastupiteli v Jaroměři nebo Postoloprtech přinesly mnohé problematické právní konstrukce, a v obou případech nakonec soudy obžalované po mnoha letech osvobodily. Tyto případy čelily kritice například i od předsedy Ústavního soudu.

Velmi iniciativní byla v těchto „korupčních“ kauzách zejména obě vrchní státní zastupitelství – pražské pod vedením Lenky Bradáčové a olomoucké pod vedením Ivo Ištvana.

Podle Petra Dimuna, šéfredaktora webu Česká justice a bývalého mluvčího Ministerstva spravedlnosti, Pavel Zeman s Ištvanovým zásahem na Úřadu vlády a konstrukcí jeho žalobců o spojení tří „větví“ kauzy Nečasová soukromě projevoval nesouhlas, ale na veřejnosti k olomouckým kolegům zachovával loajalitu.

Trochu jiným případem byl dle Dimuna Zemanův vztah s Lenkou Bradáčovou. Ta přišla na pražské státní zastupitelství rok po Zemanově nástupu s čerstvými ostruhami z kauzy Rath, když zadržela poslance ČSSD přímo po převzetí úplatku. I když například Zdeněk Koudelka její metody kritizoval, ve vybičované atmosféře byla vnímána jako hrdinný „Cattani v sukních“.

Bradáčová se Zemanem k sobě budou mít blízko celou následující dekádu. „Fungovali vždy jako tandem, jakkoliv Zeman chvílemi působil v této dvojici jako ten slabší,“ vzpomíná Dimun. A dodává, že to byla právě jeho neochota zjednat pořádek u Bradáčové (v případě úniků ze spisu v kauze soudce Zdeňka Sováka), co způsobilo jeho finální konflikt s ministryní Marií Benešovou.

Státní zástupci byli v Zemanově desetiletí výrazně aktivnější než dříve, a zaznívaly i výtky, že sledují vlastní mocenské zájmy, ke kterým zneužívají své pravomoci trestně stíhat.

Zdeněk Koudelka zmiňuje například případ Libora Grygárka, někdejšího pražského vrchního státního zástupce z „předzemanovské“ éry, který byl v letech 2012 a 2013 prezentován jako největší symbol korupce ve státním zastupitelství, aby byl nakonec osvobozen a vysoudil od státu odškodnění.

„Vnímám to jako projev vyřizování sporů mezi státními zástupci cestou trestního stíhání,“ komentoval pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Koudelka.

Pospíšil: Neměl házet flintu do žita

Pavel Zeman jako důvod svého odchodu uvedl, že „v poslední době pociťuji, že dochází k poměrně vysokému tlaku ze strany paní ministryně spravedlnosti“. O sporech mezi ministryní a nejvyšším návladním se hovořilo několik posledních měsíců.

Benešová, sama bývalá nejvyšší státní zástupkyně, jej kromě výše zmíněného případu kritizovala také za jeho vystoupení na tiskové konferenci na Úřadu vlády kvůli vyšetřování výbuchu ve Vrběticích.

Benešové vadilo, že se vyjadřoval k případu, který nespadal pod jeho státní zastupitelství. „Podle zákona neměl v té věci vůbec vystupovat. On není ani dozorovým, ani dohledovým státním zástupcem. Pasoval se do role jakéhosi generálního prokurátora,“ protestovala ministryně. K trestním kauzám by se podle ní měli vyjadřovat pouze ti žalobci, kteří je mají „na stole“. Proto uvažovala, že na Zemana podá kárnou žalobu.

Spory mezi Benešovou a Zemanem jsou v právnické obci hodnoceny rozporuplně, jak ukazují i dva pohledy expertů oslovených ParlamentnímiListy.cz.

„Ze ‚soudružky‘ Benešové mám občas dojem, že by ráda státní zastupitelství vrátila do starých časů a více ho podřídila vlivu politiků,“ uvedl Jiří Pospíšil.

JUDr. Jiří Pospíšil

TOP 09
europoslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Naopak Zdeněk Koudelka zastává názor, že „Marie Benešová ukončila mocenské snahy Pavla Zemana a pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové“. Benešová, osobně znalá prostředí státního zastupitelství, se podle něj nenechala Zemanem a Bradáčovou zmást.

Jiřího Pospíšila Zemanova rezignace nepotěšila. „Musím přiznat, že mě zklamalo, že se Pavel Zeman tomuto jejímu tlaku poddal a sám rezignoval. Nezávislosti státních zástupců by totiž více pomohlo, kdyby tlaky ustál, a nakonec se i třeba nechal odvolat, než když teď sám ‚hodil flintu do žita‘,“ řekl pro ParlamentníListy.cz.

Naopak Zdeněk Koudelka připomíná, že Pavel Zeman byl ve funkci 10 let, suverénně nejdéle ze všech polistopadových nejvyšších státních zástupců.

Zeman sám již před více než rokem naznačoval svůj zájem skončit a ucházet se o pozici soudce Evropského soudu pro lidská práva.

Reputační ranou pro Zemana byla i restituční kauza, ve které měl v roce 2015 ovlivňovat soudce Jana Czernina ve prospěch svého známého majitele penzionu. Zeman v oné kauze celkem třikrát využil práva Nejvyššího státního zástupce podat dovolání, dokud nepadl rozsudek příznivý pro jeho známého. S kauzou přišla média až letos v lednu. Pavel Zeman po zveřejnění případu důrazně odmítl zpochybňování své nestrannosti. „S panem soudcem jsem mluvil, rozhodně to však bylo v jiném duchu, než pan soudce líčí. Pokud to vnímal jako nepřiměřenou intervenci, tak je zvláštní, že tuto informaci nezveřejnil již v roce 2015, kdy bylo podáno první dovolání ve věci, a činí tak až po šesti letech,“ citoval jej server iRozhlas.cz.

A jak dokresluje Petr Dimun, v prostředí státního zastupitelství byl již několik měsíců předpokládán Zemanův konec a od té chvíle se rozehrály různé zákulisní hry směřující k výběru jeho nástupce.

Nejčastěji v této souvislosti zaznívá jméno Igora Stříže. Podle České justice se na jeho podpoře shodují Zeman i Benešová, přes všechny své rozpory. Stříž, dosavadní Zemanův náměstek, je předlistopadový vojenský prokurátor a na NSZ přišel z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, kde byl náměstkem Ivo Ištvana. Mezi zasvěcenými se hovoří o tom, že právě on měl být (společně s druhým náměstkem Pavlem Komárem) hlavním mozkem zátahu na Úřadu vlády.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.