Za symbolické považuje politolog Jiří Pehe, že skon Václava Havla přišel v době, kdy stále více lidí cítí, že končí jedna éra a přichází nová. Nejde však jen o konec éry postkomunistické transformace u nás, která podle mnohých spíše odráží „bezhodnotový“ svět jeho politických soupeřů než havlovský „život v pravdě“.
Jde také o konec jedné éry v souvislosti s růstem extremismu a nacionalismu, jakož i s problémy Evropské unie. „Havel varoval před extremismem ještě v době, kdy se současné politické hnědnutí Evropy zdálo být nepředstavitelné. Demokracie a boj za svobodu pro něj nikdy nebyly hotovou věcí, což stvrzoval i svým angažmá ve věci lidských práv v diktátorských režimech,“ připomíná Pehe v komentáři deníku Právo.
Panuje pocit, že naše civilizace neví, jak dál
Z Havlova odkazu je důležité upozornit na jeho opakované volání po globální odpovědnosti či jeho varování před tupým samopohybem industriální civilizace. Jejím praporem se stal „pokrok skrze lidský rozum“, jehož projevem je i hospodářská mantra „růstu Růstu“ a s ní spojené všeobecné zadlužování, vycházející z toho, že prý „pokrok-růst“ je zárukou, že dluhy se dají platit až v bohatším zítřku.
Psali jsme:
„Havel proti této logice protestoval. Varoval, že nás pýcha technovědeckého rozumu a ekonomizujícího myšlení může dohnat až na pokraj sebezničení. Je docela symbolické, že to, co charakterizuje současnost v okamžiku Havlovy smrti, je právě všeobecně sdílený pocit, že naše civilizace neví, jak dál. Že neviditelná ruka v globálním měřítku, opírající se o pyšnou technovědu, narazila na své limity,“ konstatuje Pehe.
Havlovi podobných politiků se nedostává
Politické vůdcovství, které by bylo schopno účinně reflektovat potenciálně nebezpečné důsledky civilizačního samopohybu a ujmout se nad ním alespoň částečné kontroly, mohl nabídnout spíše někdo jako Havel, který vlastně nebyl politikem, protože jeho, disidenta a intelektuála, katapultovala do nejvyšší politiky historie.
Současná generace politiků, doma i ve světě, je převážně jen generací technologů moci, které generují stranické mašinérie. „Lidé si to v kontrastu s odchodem prý ´naivního´ vizionáře, jakým byl Havel, uvědomují. A i proto nejen litují, že odešel, ale také, protože jemu podobných politiků se nedostává, se bojí, co nás může čekat,“ uzavírá svůj komentář politolog Pehe.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jih
