„Současná ministryně práce nás čas od času dokáže poněkud zaskočit intelektuálně brizantními výroky. Ten poslední, podle něhož je rozdílnost výše mezd za stejnou práci v různých zemích nehorázností, je zatím vrcholným počinem v jejím úsilí přinutit gramotnou část populace k hořkému pláči nad marností výdajů daňových poplatníků na školní vzdělání naší špičkové političky. A to Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy nepatří k nejlevnějším,“ podotýká host.
Mgr. Michaela Marksová
Přitom již více než čtvrtstoletí žijeme v kapitalistické zemi a v kapitalismu platí, že mzda je cena pracovní síly na trhu práce. A jakákoli cena se v tržním prostředí generuje setkáním poptávky a nabídky. Páral považuje za příznačné, když odbory volají po vyšší mzdě za své zaměstnance. Odbory se nemusejí trápit setkáváním nabídky a poptávky. V první řadě brání své členy. Jenže u ministryně, která tu není proto, aby mluvila za jednu skupinu lidí, považuje Páral toto vyjadřování za podivující.
„Člověk nemusí být zrovna inženýr ekonomie, aby pochopil, že číšník si vydělá více v Karlových Varech než ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Chomutově. Různost mezd za stejnou práci je tedy přirozená a v tržní ekonomice nevyhnutelná,“ napsal ekonom.
Páral podotýká, že kapitalista musí nahromadit nějaký kapitál, aby mohl rozvíjet své podnikání, a zaměstnat tak více dělníků. A když se mu dělníků nedostává, nabídne vyšší mzdy a doufá, že získá nové pracovní síly, aby mohl znovu rozvíjet své podnikání. To je železný zákon, se kterým nedokázal pohnout ani Karel Marx a nepohne s ním ani Marksová. Ledaže by se dočkala Lenina a jeho tvořivých následovníků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
