Pěstitelé brambor na veřejnosti: My dodáme kilo brambor za čtyři koruny, markety prodávají za patnáct. A sankce proti Rusku? Pro nás je to zablokované, Nizozemci a Němci to mají jednodušší. To je ta jednotnost EU

09.10.2017 21:00

REPORTÁŽ Můžeme s nadsázkou uvést, že na Vánoce a Nový rok budeme mít na stole vybranou, drahou lahůdku – brambory s máslem. Ceny obou komodit totiž závratně rostou. Na setkání s bramboráři se ale novináři dozvěděli, že úroda sice nebyla nejlepší, ale ceny „z pole“ jsou tři čtyři koruny, „ze dvora“ pak osm. Přičemž v marketech již nyní, ještě v době sklizně, je cena této zeleniny již pod dvacet korun za kilo. Kde je tedy „zakopaný pes“? Proč EU nechce, aby se pěstovaly brambory ve vyšších nadmořských výškách, což postihne Šumavu i Českomoravskou vysočinu? A pak můžeme mít oči pro pláč z protiruských sankcí, kdy bychom na východ mohli vyvážet stovky tun sadby, v čemž nás ochotně zastoupili například Nizozemci. Nekonečné množství bramborového škrobu absorbují Čína a Jižní Korea – příležitost pro nás?

Pěstitelé brambor na veřejnosti: My dodáme kilo brambor za čtyři koruny, markety prodávají za patnáct. A sankce proti Rusku? Pro nás je to zablokované, Nizozemci a Němci to mají jednodušší. To je ta jednotnost EU
Foto: Hans Štembera
Popisek: Brambory, ilustrační foto

„Letošní sklizeň brambor je taková jo a ne,“ uvedl na začátek setkání šéf Ústředního bramborářského svazu Miloslav Chlan. „Většina Českomoravské vysočiny a dokonce některé okresy tam mají nadprůměrnou úrodu. U ostatních kromě zavlažovaných ploch v Polabí a na jižní Moravě je to, řekl bych, o 15 procent méně. Je to rozdílné vzhledem k bouřkám, které přicházely, a ty rozdíly jsou i v rozmezí deseti kilometrů od sebe. V roce 2015, kdy bylo extrémní sucho, se brambory neurodily v celé střední Evropě. Náš odhad tedy je, že bude zhruba o 100 000 tun méně než v loňském roce. Kvalita brambor je velmi dobrá, v některých regionech dokonce špičková. Loni se urodilo přes 700 000 tun. To jde o zemědělský sektor. Přes 100 000 tun jsou zahrádky, malá políčka třeba do půl hektaru plochy, a to se zhruba drží stejně. U těchto zahrádkářů jde o 5 až 6 000 hektarů, a to se drží pravidelně,“ informoval poměrně optimisticky Chlan.

Čtyřistaprocentní přirážka není neobvyklá

Jenže! „Pokud občan vidí, že v obchodech jsou nekvalitní brambory, není to problém pěstitelů, ale toho obchodníka. Od pěstitelů totiž již několik let nikdo nekoupí nekvalitní brambory,“ uvedl šéf Ústředního bramborářského svazu. A pustil se rovnou do cenové politiky: „Kvalitní konzumní brambory, farmářská cena na fůře je do čtyř korun, tak 3,50 za kilogram. Prodej ze dvora je kolem osmi korun. A co vidíte v obchodech… Tato cena, o které jsem hovořil, je normální a skončením sklizně by se měla trochu zvyšovat.“ Jestli se zvýší o korunu, o dvě, tak proti obchodu je to podle Chlana nevýznamné. „Zemědělec udělá tu největší a nejsložitější práci a jde do rizika, že prodá, aby se mu urodilo. Když se zadaří, tak má kolem 25 procent toho, co vidíte ve velkých obchodech. Dnes se prodává za patnáct i více…,“ postěžoval si a zazněly hlasy, že v supermarketech není ničím ojedinělým cena 17 i 19 korun za kilogram, a to ještě neskončila sklizeň! „Zemědělci do toho nemohou jinak mluvit. Takže ty nákupní ceny jsou stejné jako loni. Takže jim to dodáváme kolem čtyř korun za kilogram. Nu a to, že když někdo říká, že to jsou brambory na uskladnění, nemusí být na uskladnění,“ uvedl další, s největší pravděpodobností cílený záměr marketů Chlan.

Bez baliček…

Do diskuse se pak vložil Viktor Kopačka ze společnosti Veseta ve Velharticích na Klatovsku. Společnost patří k velmi úspěšným šlechtitelům v celé střední Evropě a letos oslavila 60 let své existence. „My jako české zemědělské firmy nevlastníme žádné baličky. Nemůžeme tedy dodávat do supermarketů. Takže ty baličky, které jsou zahraniční, berou přednostně brambory od toho jejich zahraničního partnera. Proto také se v západních Čechách brambory nepěstují, protože zde nejsou baličky a není to kam dodávat. Jestliže nejste navázán na většího odběratele, kterému dodáte minimálně kamion dva týdně, tak jdete do rizika, že je neprodáte,“ posteskl si a dále přítomné informoval, že „… v Rakousku preferují rakouské odrůdy, v Německu německé. U nás to tak není. U nich v zahraničí jsou minimálně tři čtvrtiny vlastní produkce.“

„Spotřeba brambor se pořád drží na 65 až 70 kilogramy na osobu, ale to se vztahuje i na výrobky z nich,“ informoval dále Chlan. „Soběstačnost mírně klesá a je mezi 70 až 80 procenty. Je třeba propagovat, že naše brambora je lepší než dovozová. V roce 2015 bylo do republiky dovezeno 200 000 tun, loni 170 000 tun a letos to bude obdobné.“

Smutná nostalgie

Kopačka zavzpomínal: „Klatovy byly významným okresem na pěstování brambor. Na Měčínsku skončila výroba lupínek a je to nevratný proces. Prostě je převálcovala konkurence. Ty zahraniční firmy jsou tak silné, že se nemůžete dostat na trh. Když je brambor nedostatek, zpracovna vám přepustí část trhu, ale když je brambor nadbytek, tak je na trh nepustí. A kousek od Plzně, v Třemošné, byla také zpracovna a ta též skončila. Zařízení se rozmontuje a prodá se to někam na východ. Tam to smontují a jede to dál,“ uvedl pesimisticky. „Na Plzeňsku se kromě pár družstev, které je pěstují pro takzvaný prodej ze dvora nebo naturálie, se už v podstatě pěstují jen ke komerčnímu užití. Tady nemáte velkého pěstitele, který by měl 50 nebo 100 hektarů. V celých západních Čechách je jenom 1 068 hektarů,“ uvedl další neradostná čísla Chlan. Starší přítomní zavzpomínali, jak na vojně či se školou jezdili na bramborové brigády právě do jižních oblastí Plzeňska. Typická místa jako Nezvěstice, Mladý Smolivec, Nové Mitrovice a další. Tady se brambory již nevyskytují…

Optimistický byl ředitel česko-švédské společnosti na výrobu bramborového škrobu Lyckeby Amylex, která působí v Horažďovicích, Chorvat Ivica Punčikar: „My máme kontrakt přes 2 700 hektarů. Pro nás je Plzeňský kraj velice důležitým zdrojem suroviny, to dělá 65 procent Plzeňsko, Strakonicko a Písecko. Ostatní je Vysočina. Dříve se tu pěstovaly hlavně konzumní brambory, ale pak to bylo méně a méně, až už jen zůstaly průmyslové, tedy na škrob,“ uvedl svojí velmi dobrou češtinou. Ostatně ve firmě je již řadu let.

Chvála resortu a přesvědčení bruselští úřadové

„V současné době se ministerstvu zemědělství podařilo přejít od slibů a příprav systémů k realizaci,“ pochvaloval si současného ministra a jeho resort Chlan. „Byla vytvořena takzvaná nepovinná platba na produkci. Je to věc, která působí velmi rychle, a zemědělci tím přestanou snižovat plochy brambor. Třeba před čtyřmi nebo pěti lety bylo u škrobárenských brambor 3 000 hektarů a dnes je 6 000 hektarů. Konzumní neustále klesaly. Jako svazu se podařilo přesvědčit úředníky a ty zase Brusel, že brambory jsou zelenina. Je to úsměvné, ale první reakce Bruselu byla, že zelenina jsou rané brambory a zbytek je potravina, a to jsou brambory. Nakonec se tedy staly zeleninou a pak se otevřely programy na investice třeba na speciální stroje na pěstování brambor, na sklady,“ měl alespoň nějaké dobré zprávy Chlan. „Protože to nebylo ziskové, zemědělci se do toho nepouštěli. Hlavně jsme tam dostali preferenční body, jako jsou zelenina, ovoce, chmel, a to dává šanci na pěstování. Ministerstvo skutečně začalo podporovat produkci, ve které nejsme soběstační a mohli bychom být na tom lépe a snadno by se to prodalo, jako třeba u chmelu. A pak začalo podporovat pracné a rizikové komodity. Raději sáhnete po pěstování obilí, protože když se brambory neurodí, je to katastrofa, a když se jich urodí moc, je to druhá katastrofa, protože trh jich koupí pořád stejný počet. A my nejsme v Německu, kde si to doma prodají za nějakou cenu a přebytek nám pošlou za dumpingové ceny,“ postěžoval si vzápětí čelný představitel bramborářského svazu. Ty naše se do zahraničí „udají“ tak za tři koruny za kilogram.

Do Ruska pro někoho přímo, pro někoho oklikou

Viktor Kopačka se pochlubil, že „… loni jsme měli průměrný výnos 37 tun na zasázenou plochu, letos to vypadá na 31 tun. Nyní máme asi 23 odrůd. Důležitý je ale také vývoz – do Polska, na Slovensko, do Německa, Turecka, Řecka. V Egyptě jsme to také zkoušeli, ale nedokázali jsme se tam prosadit. Oni tam mají zvláštní požadavky na brambory, zvláště Egypt, ale také Turecko. Tam se hledí na velikost hlízy. Mají tam tedy nizozemskou odrůdu Scoota, ale ta dělá velké hlízy a nám příliš nechutná, když se doveze. Vyvážíme tak zhruba 30 procent sadby. Kdyby nebylo protiruských sankcí, kde by dnes byla Veseta… Sankce vůči Rusku, to je problém. Snažíme se tam dovézt, ale je to problém. Zvláště u sadby. Různě se to obcházelo, ale je to zablokované. Nyní jezdí komisaři z Ruska. Rádi bychom tam vyváželi a pro Nizozemce nebo Němce je to jednodušší. V tom je ta jednotnost EU – pro každého úplně jinak. Prostě malé úplně odstrčit. V Rusku by na trhu zmizely tisíce tun. Nám jde o stovky tun a moc by nám to pomohlo,“ konstatoval smutně Kopačka.

Problémy však zdaleka nekončí!

A k tomu prý další rána: „Podmínky v Čechách jsou poněkud jiné, co se týká pěstování sadby brambor, než v Nizozemsku nebo Francii. Tlak virových chorob je výrazně vyšší a my také hospodaříme ve vyšších nadmořských výškách – kolem 650 metrů nad mořem, v kopcovitém terénu. A tam pracují v rovinách. Státní legislativa je taková, že by to ráda vytlačila, a obávám se, abychom s tím časem neměli problémy, že řeknou – vy to na svazích už nebudete dělat,“ nechtěl být poslem špatných zpráv Viktor Kopačka, ale přesto „odtajnil“ další záměry unijní legislativy: „… ale ono to na území ČR jinak nejde dělat. To bychom se pak museli přestěhovat do Německa nebo Polska. Je to škoda, protože ve vyšších polohách naši zemědělci vždy hospodařili dobře, a je škoda, že stát a Brusel to omezují a zakazují a nedají příležitost lidem, aby dělali to, co umějí v podmínkách, kde jsou.“

Na vidličce ne brambory, ale pěstitelé

Chlan k tomu na vysvětlenou dodal: „Brambory pocházejí z Ameriky, z hor. Tady je problém, kterým se řeší protierozní vyhláška. Tady máme vlastně tu jejich oblast. Teď se úplně zakazují pěstovat brambory na určité svažitosti a vytvářejí se takové podmínky pro zemědělce, které těžko splní. A ty podmínky stojí peníze a brambory se pak prodražují. Vysočina a Šumava jsou prostě kopce a těch rovin tam není mnoho.“ Dnes se podle Chlana mnoho mluví o dotacích pro zemědělství, ale ty jsou podmíněny desítkami podmínek. „… a to ještě soubory, které musejí splnit. Takže zemědělci utratí většinu peněz na to, že splňují ty podmínky, například vám přímo řeknou, kde je můžete a nemůžete pěstovat. A pak jsou pozemky a části půdních bloků, kde nemůžete vůbec hospodařit a kde je lepší zasít trávu. To je ale systém pro celou Evropu, za to nemůže ministerstvo zemědělství. Kde máte nad tři procenta svažitost, vůbec nemůžete širokořádkové plodiny pěstovat.“

Kopačka pak dodal: „Je to škoda, proti tomu hovoří, že naše sadba je konkurenceschopná i z Nizozemska. Určitě by ji tam jinak nevzali. Takže ty odrůdy i sadba jsou dostatečně kvalitní, ale tady nastanou tyto problémy, a to nás bude hodně omezovat.“ A Chlan se k tomu přidal: „U nás se dělají odrůdy, které chutnají nám. Tady se pěstují žluté odrůdy, konzistentní a jsou státy v Evropě, kde o ně není zájem. Přijít o vlastní šlechtitele znamená ztrátu konkurenceschopnosti celého bramborářství, protože domácí sadba je levnější než dovozy. Až tu nebude domácí šlechtitel brambor, tak si nás podají ty západní takzvaně na vidličce. A už se to utahuje každým rokem.“

Odstrašující případ Slovensko aneb Bezedná Čína a Korea

Když to porovnáme se Slovenskem, tam podle Chlana nemají nic: „Škrobárnu, lupínky také zrušili a jsou jen na konzumních bramborách. A jestliže je u nás 3 000 hektarů množitelských brambor, tam jich je 500. U nás je 30 000 hektarů brambor, tam je jich možná 10 000 a jde to velice dolů, jsou závislí na trhu a nemají kam uhnout a pěstitel nemá žádnou jistotu,“ uvedl k našemu východnímu sousedovi Chlan a pochválil Punčikara: „Takže horažďovická škrobárna je dobrá, protože dodává jistotu. Kdo tam dodává, má smlouvu a ví, že co vypěstuje, zpravidla od něj vezmou za předem domluvenou cenu.“ Ředitel na to reagoval: „Navýšil se export jak do USA, tak do západní Evropy. To, co se vyrobilo více, jsme dokázali prodat do Číny a Jižní Koreje. Čína je obrovský trh a jde o kontakty a vazby a nabídnout. Vždy se to uplatní, protože když nabídneme 5 000 tun, to je jako kapka do moře. Ale musíte mít výrobek hned k dodání. Veliká spotřeba bramborového škrobu jde do výroby skleněných nudlí, které se tam velmi konzumují. I v Jižní Koreji je obrovská spotřeba,“ vidí budoucnost optimisticky Ivica Punčikar. „Naši zemědělci, kteří pro nás pěstují brambory, čím dál více mají zájem o velhartické odrůdy, protože jsou dobře přizpůsobeny vegetačním podmínkám, které tady jsou,“ pochválil místní produkci chorvatský ředitel.

Jezte nezcestovalé hlízy!

Závěrečné slovo měl Miloslav Chlan: „Přestože bude nižší produkce brambor, do jara bude možné nakupovat české brambory téměř ve všech obchodech. Občané by měli dát přednost našim produktům, obchody tam musejí – to je jejich povinnost – napsat zemi původu. A když tam bude ČR, koupíte brambory, které určitě mají dobrou kvalitu a nejsou tak zcestovalé. Neprojely prostě půlku Evropy a čtyřikrát se nepřekládaly. Naše prostě mají nejkratší cestu do obchodu. Jeden den se sklízí, třeba i večer, přes noc, jak počasí dovolí, ráno se to umyje a zabalí a ráno se zaváží do marketů.“ Lidé občas kritizují myté brambory, že nejsou tak kvalitní. Do sáčků dává producent opravdu kvalitu, jeden den se zabalí, druhý třetí den jsou v obchodu a čtvrtý by se měly uvařit. Ty nejsou ani na krátkodobé skladování. „Když bramboru umyjete, zbavíte ji přirozené ochrany a ztenčíte slupku,“ uvedl Chlan k nepěkné praxi neustálého mytí a stříkání brambor v regálech. „Když už je kupujete, podívejte se, jestli nejsou zelené a měkké. Čerstvá brambora nemůže být měkká!“ poradil nejen přítomným předseda bramborářské unie.

… jen počkejte…

„Jako bramborářský svaz jsme udělali hodně pro to, aby se mohly zakládat organizace producentů. To se dostalo do nařízení vlády. Druhá část našeho požadavku je, aby podle předpisů EU se vytvořila organizace producentů, která by organizovala a plánovala pro své členy prodej produktů. To se do nařízení bohužel už nedostalo. Tak to zatím rok, dva roky necháme. Počítám, že tedy po volbách vyrazíme na ministerstvo a budeme to řešit,“ byla poslední, téměř varovná slova úřadům z úst Miloslava Chlana.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zeman a ČEZ. Erik Best má vážné zjištění

14:52 Zeman a ČEZ. Erik Best má vážné zjištění

Ve svém posledním slově se český novinář amerického původu Erik Best věnuje ČEZu a machinacím v jeho…