Nynější tendenci přepisovat normální spisovný jazyk do jazyka politicky korektního patří úvodní část pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „V úterý jsem se dočetl v Právu v článku pod titulkem ‚Němečtí akademici volají po odstranění genderových krajností‘, že se skupina německých spisovatelů a vysokoškolských učitelů začala bouřit proti tomu, aby se prznila němčina, jenom s poukazem na to, že některé výrazy by mohly být tzv. genderově nevyvážené nebo nekorektní. Koneckonců minule jsme mluvili o tom, že Facebook odstranil americkému prezidentu Trumpovi oslovení ‚dámy‘, protože má pravidlo, že se v oslovení nesmí poukazovat na žádný definiční znak cílového publika, tedy například pohlaví, dáma či pán. Tak to je něco podobného, co se teď děje všude na světě,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V té souvislosti připomíná, že i v londýnském metru se chystá změna hlášení, v němž se až dosud používalo oslovení „ladies and gentlemen“. „Nově se bude říkat ‚welcome everybody‘ nebo ‚dear passengers‘ či nějaká jiná pohlavně neutrální forma oslovení cestujících, což je samozřejmě zvěrstvo všech zvěrstev. Ničí to jazyk v jeho pestrosti, zajímavosti a přesnosti, protože ‚ladies and gentlemen‘ je velmi přesný výraz, který obsahuje nějaké definičně ustálené znaky, kdežto jakýsi ‚passenger‘ nebo ‚everybody‘ je cokoli, kdokoli, odkudkoli, včetně Marťana. Mrší nám to pohled na realitu a pokřivuje naši schopnost se v té realitě vyznat. Aniž bych byl konspirační teoretik či praktik, tak se obávám, že to je záměr, abychom se v realitě čím dál méně orientovali, abychom jí čím dál méně rozuměli, a byli tak čím dál snáze manipulovatelní,“ domnívá se mediální analytik.
Fotogalerie: - Další vlny EET
Nejsou tu jen otroci newspeaku, který nám nutí politická korektnost
Ve zmíněném článku si zaškrtl několik opravdu „úžasných“ inovací, které zavedla například hannoverská radnice. „Místo výrazu pro učitele jako profesi důsledně používá v oficiální korespondenci či elektronické poště politicky korektní termín ‚vyučující‘ nebo ‚učitelská pracovní síla‘. Když žák rozbije mičudou školní okno, tak jde na kobereček ne k učiteli nebo k učitelce, ale k učitelské pracovní síle. To dělá z velmi ctihodného procesu školství soubor paskvilů a šaškáren. Stejně tak lidé, kteří v Hannoveru chodí k volbám, už nejsou nazýváni voliči, ale ‚lidmi, kteří volí‘. Seznam řečníků na nějaké konferenci se změnil na ‚soupis proslovů‘, protože jinak by se muselo napsat seznam řečníků a řečnic. Slovo řečnice v češtině vypadá komicky, to je skoro jako řeznice, jak je to německy, si netroufám říci. Nicméně došlo k odlidštění. Proslov, tedy produkt nějakého mluvení, je oddělen od člověka, který ho vyslovuje,“ poukazuje Petr Žantovský.
Odtržením obsahu od autora dochází k anonymizaci, lze ho mnohem silněji kritizovat, protože už proslov není bytostně spojen se svým autorem a řečníkem, ztratil se osobní vztah. „Můžete to okopávat od rána do večera jako proslov, který obsahuje nesmysly, protože nemusíte brát v úvahu autora, který může být věhlasný i autoritativní. Těch psycho-sociálních souvislostí je velké množství, a ten tým německých intelektuálů se proti tomuto mršení němčiny, které nyní strašným způsobem probíhá, postavil. To považuji za světélko na konci tunelu a doufám, že na něco takového se vzmůžou i naši intelektuálové, ačkoli ti jsou spíše opačného zrna a směřují k opačnému extrému. Snad tu ale pořád ještě máme spoustu normálních a inteligentních lidí, kteří nezapomněli myslet přirozeně a ještě nejsou otroky newspeaku, který nám vnucuje politická korektnost,“ věří mediální odborník.
Ministerstvo zahraničí dalo 16 milionů na boj s korupcí na Ukrajině
Stejný je pramen i pro druhé téma, o němž se v médiích takřka žádná zmínka nenajde. „Dočetl jsem se zajímavou věc, a to, že podle titulku ‚Česko posílá ukrajinským neziskovkám desítky milionů‘ poslala česká vláda v uplynulých dvou letech ukrajinským nestátním organizacím a nadacím 35 milionů korun. Údajně tyto peníze mají pomáhat obnově země a ‚podporovat její demokratickou transformaci‘. Ale co to je podpora demokratické transformace Ukrajiny, zejména teď, kdy Ukrajina mění hlavu státu a očekává se, že se změní i něco málo na její politice, nikdo neodhadne. Tak se bavme o tom, kam šly naše peníze. Šestnáct milionů, které poskytlo Ministerstvo zahraničních věcí, bylo určeno na ‚boj s korupcí, na podporu kvalitních médií či na ochranu lidských práv ve východních regionech‘, tedy na Donbasu a na Krymu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Představuje si, co se děje s českými 16 miliony korun v zemi, kterou mají Petro Porošenko, Igor Kolomojskij, Rinat Achmetov a další oligarchové rozdělenu v podstatě jako zahrádky v zahrádkářské kolonii. „A všechno, co se tam děje, je výhradně a pouze na základě nějakého typu korupce nebo nějakého typu finančního vztahu. A za těch našich 16 milionů má nějaká legrační neziskovka v Kyjevě bojovat proti korupci na Ukrajině. To mi přijde stejné, jako kdyby za ty peníze jiná neziskovka bojovala například v oblasti řeky Mekong proti pasátovým dešťům nebo něčemu takovému. To by bylo stejně funkční a efektivní. Takže 16 milionů jsme vyhodili na toto, na boj s korupcí. Pak také na podporu kvalitních médií. Kdo posoudí, která to jsou ta kvalitní média? Jak se podporují? Nevíme. Prostě 16 milionů odteklo z Černínského paláce na podporu kvalitních médií a my nevíme, co to je,“ poznamenává mediální analytik.
O porušování lidských práv na Krymu nikdy slyšet nebylo
Z článku se dále dozvídáme, že podle ministerstva je význam desítek milionů, které strkáme ukrajinským neziskovkám, mimo jiné v tom, že se Česká republika zviditelní jak v přijímací zemi, tedy na Ukrajině, tak mezi ostatními dárci. „Domnívám se, že ke zviditelnění České republiky na Ukrajině nemůže pomoci 16 milionů korun. Myslím, že ani 160 milionů eur, i když to už by nás trošinku zviditelnilo. Ale i tak by se ztratily velice rychle mezi těmi všemi oligarchy, které jsem před chvílí jmenoval. Ale asi by si aspoň všimli, že z České republiky dostali 160 milionů eur. To už jsou peníze, které se dají počítat, zatímco 16 milionů korun je cena jednoho večírku u jednoho oligarchy u příležitosti pátých narozenin jeho pravnuka. To je k smíchu. To si z nás Ministerstvo zahraničních věcí dělá opravdu dobrý den,“ tvrdí mediální odborník.
Taras z Mukačeva by neuspěl, peníze musí zajistit převodní páky
Ve výčtu toho, kam všude přes různé jiné naše státní orgány utíkají české peníze a s jakým účelem, už raději pokračovat nechce. „To by z toho mohl někdo dostat kopřivku, když se zamyslí, kolik těch peněz zůstává za nehty jakých ministerských úředníků a jakých dalších rozmanitých neziskovek, které fungují jako převodní páky mezi českou státní strukturou a ukrajinským nestátním sektorem. Tam musí být nějaké zprostředkující vazby. Určitě to není tak, že nějaký Taras odněkud z Mukačeva přijde na Loretánské náměstí, zaklepe na ministerské dveře a řekne, že chce šestnáct milionů, protože u nich jsou pošlapávána lidská práva, a pan ministr je vytáhne, dá mu je a Taras si je odveze do Mukačeva. Tak takhle to nefunguje. To si snad nemyslí ani autorky té zprávy. Je to výsměch tomu, o co v této zemi jde. Je to výsměch tomu, o co jde v Evropě. Je to výsměch všemu myslícímu obyvatelstvu,“ zlobí se Petr Žantovský.
Uvažuje, jestli si novináři navěšení na státní orgány opravdu myslí, že český čtenář je úplný pitomec, který může naskočit na tyhle triviální větičky. „Konkrétně tyhle dvě dámy jsou na ně navěšeny, pokud vím, už od dávných časů, snad ještě předlistopadových, a sloužily minimálně v novinářsko-zpravodajském smyslu vždy těm, kteří byli u moci. Když si vzpomeneme na komunismus, tak jsme každého půl roku platili deset korun na Fond solidarity. Všichni věděli, že ten fond bude prožrán na Ústředním výboru KSČ nebo na podobných aktivitách a určitě z něj nepůjde ani koruna do Mosambiku, Angoly, Vietnamu a jiných neklidných zemí, s nimiž jsme se tehdy takzvaně kamarádili. Bylo to bráno jako sekundární daň, zaplatili jsme deset korun na Fond solidarity. Ale aspoň nás nikdo neoblboval tím, že jsou v Mosambiku porušována lidská práva nebo že ve Vietnamu nejsou kvalitní média. Byl Fond solidarity, ‚zaplať, občane‘, a máš zase na půl roku klid. Jestli to nebylo jednodušší.,“ myslí si mediální analytik.
Z České televize skoro nic jiného než dezinformace nevytéká
Předlouhou dobu se v Týdnu v médiích snažil vyhnout jakékoli glose či komentáři o tom, co se na nebohého českého diváka line z Kavčích hor. „Vydržel jsem to dlouho, možná sedm měsíců, ale tentokrát to poruším. Sice s velkou nelibostí, ale nemůžu jinak. V pondělí jsem viděl pořad Interview ČT24, ve kterém pan Daniel Takáč zpovídal jakéhosi pana Františka Vrábela, který byl prezentován jako ‚odborník na dezinformace‘. Začnu tím označením. Když je někdo odborníkem třeba na karcinom plic, tak je to lékař. Když je někdo odborníkem na lehkou atletiku, tak je to trenér nebo dlouholetý sportovní redaktor. Tady je nějaký člověk odborníkem na dezinformace a my se o něm až do posledních minut nic nedozvíme. Ale odborníkem na dezinformace je dnes každý divák, který si pustí Českou televizi, protože z České televize bezmála nic jiného než dezinformace nevytéká,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Proto si myslí, že by Česká televize mohla postavit celý svůj program na tom, že bude zpovídat jednoho koncesionáře za druhým a bude se ho ptát na dezinformace. „No a koncesionáři by mohli jen vyprávět své zážitky ze sledování České televize. Dávám to zadarmo jako copyright panu Dvořákovi s velkým pozdravem. Kdyby se vám, pane generální, podařilo takový pořad uskutečnit, tak věřte, že budu první, kdo bude organizovat demonstrace na vaši podporu. Ale to jen tak mimochodem. Pan Takáč kladl odborníku na dezinformace dotazy jak podle foršriftu. Souhra to byla úžasná, moc se mi líbilo, jak to bylo takové souladné, jak pan Vrábel asi věděl, na co bude tázán, pan Takáč měl nalinkováno, na co se bude ptát, žádný konflikt nepřicházel v úvahu. Proč také konflikt, když si pánové na to téma myslí zjevně to samé,“ podotýká mediální odborník.
Expert má Rusko za komunistické a nechápe, že politici už selhali
František Vrábel, odborník na dezinformace, divákům sdělil, že dezinformace přicházejí především z Ruska. A pak z Číny jako z další komunistické země. „Pan Vrábel si nevšiml, že na konci roku 1991 Sovětský svaz jako komunistická země skončil, dnes jde o Ruskou federaci. Pan Vrábel byl zřejmě někde na výletě na Marsu, na Plutu nebo ještě dál, teď se vrátil a má za to, že Rusko je stále komunistická země. Jak jinak větám ‚Dezinformace přicházejí především z Ruska. A pak z Číny jako z další komunistické země.‘ rozumět. Asi není třeba dodávat, že se pan Vrábel neobtěžoval zdůvodněním, proč se domnívá, že dezinformace přicházejí právě z těchto dvou zemí. Prostě to konstatoval. Ono se to tak říká, tak se to zopakuje. Máme další pořad, máme 25 minut zaplácnutého vysílacího času, aby nás koncesionáři neobtěžovali otázkami, za co těch osm miliard ročně utrácíme. Tak třeba za pana Vrábela,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Jsou demonstrace proti Babišovi a Benešové prospěšné?Anketa
Kdo čte Respekt, je imunní vůči dezinformacím. Ostatní jsou blbci
Prosazení těchto stran a hnutí je odpovědí na neschopnost dvou základních stran držet se vlastní ideologické struktury a důvodů své existence. „A také jejich tendence proměňovat politiku jakožto službu veřejnosti ve službu vlastním finančním nebo jiným benefitům. To byl důvod ztráty důvěry občanů v demokratické instituce. Na to neměl žádný ruský ani čínský hacker sebemenší vliv. Pak mě pan Vrábel ‚potěšil‘ svým vztahem k demokracii obecně, protože říkal, že cílová skupina dezinformačního působení vykazuje sníženou vzdělanostní úroveň, a tudíž snížené kognitivní neboli poznávací schopnosti. Do češtiny přeloženo: blbci. Nebo horšolidi. Dezinformace podle pana Vrábela útočí na blbce, i když on to řekl intelektuálně. A jak si pan Vrábel ‚ty blbce‘ představuje? Blbci podle něj nejsou v sociální skupině, která čte Respekt. Ta je imunní vůči dezinformacím, zatímco sociální skupina, která čte Novou republiku, vůči dezinformacím imunní vůbec není,“ cituje Petr Žantovský.
Interpretovat se to dá jedině tak, že Respekt nečtou blbci, kdežto Novou republiku, kterou František Vrábel explicitně jmenoval, čtou blbci. „Na místě čtenářů Nové republiky bych se velmi ohrazoval a žádal po panu Vrábelovi satisfakci za to, že nazval plošně poměrně velkou skupinu obyvatel, z níž většina má asi víc vysokoškolských titulů a vyšší vzdělání než celý pan Vrábel s jeho institucí, jako lidi, kteří – cituji – nevykazují dostatečnou vzdělanostní úroveň a kognitivní schopnosti, tedy jsou to blbci. V tomto bodě pořadu jsem měl chuť to vypnout. Ale ještě že jsem to neudělal, protože nám konečně řekl, o co jim jde. Pan Takáč připomněl, že se pan Vrábel zúčastnil po boku pana Hamáčka a šéfa BIS Koudelky tiskovky, na níž líčil právě to nebezpečí dezinformací před evropskými volbami. Dezinformací rozumějme útoky na ‚naše blbce‘, kteří jsou u nás zřejmě ve většině. A cílem toho působení bylo, aby náhodou tahle ‚blbá většina‘ nevolila jinak, než si představují ti lepšolidé, kteří čtou Respekt,“ vysvětluje mediální odborník.
Rozbíjení komunit, aby se spolu nemohly spojit, je novou cenzurou
Karty odhalil „odborník na dezinformace“ ve chvíli, kdy se ho moderátor Daniel Takáč zeptal, jestli to není cenzura, když se ze sociálních sítí odstraňují určité informace, aby nebyly sdíleny. „V tu chvíli jsme se od pana Vrábela dozvěděli jednu technologickou zajímavost. Reagoval totiž slovy: ‚Ne, to není žádná cenzura. Necenzurujeme, co tam je, ale snažíme se ovlivnit metodiku vytváření sdílejících skupin na sociálních sítích‘. To znamená, že nebudou likvidovat jednotlivé obsahy, ale budou rozbíjet komunity, které vznikají na technologické bázi, aby se spolu už nemohly spojit. To je mnohem účinnější než cenzura. To je něco, nad čímž by páter Koniáš asi jásal. To je technologicky opravdu velmi zajímavě nastíněná nová forma cenzury. Nu a přidám pointu. Skoro na konci nám pan Vrábel řekl, že jeho instituce pracuje pro vlády Spojených států a Velké Británie. K tomu snad ani nebudu nic dodávat. To úplně stačí,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
