Můj děda byl sociální demokrat v době Rakouska-Uherska a farář na něj posílal pomlouvačné dopisy. Otec byl sociální demokrat v meziválečné ČSR, v době protektorátu si užíval kulturu nacistického pohostinství a v roce 1948 odmítl vstoupit po takzvaném slučovacím sjezdu do KSČ. Já jsem jako nestraník spolupracoval s prvními polistopadovými zakladateli ČSSD a následně dělal poradce v oboru vojenství Stanislavu Grossovi, protože mne osobně o to požádal tehdejší předseda Miloš Zeman. Když se Gross stal ministrem vnitra a začal se stýkat s podivnými lidmi, rozhodl jsem se Standu opustit. Dlouhá léta jsem měl nechuť k členství v jakékoli partaji.

Tuto nechuť, především ve vztahu k ČSSD, posílil sprostý podraz části vedení ČSSD proti vlastnímu předsedovi Miloši Zemanovi v prezidentských volbách. Jistě si na něj dobře pamatuješ. Někdo za tu špinavost dostal koryto v Bruselu, jiný v parlamentu, možná i něco jiného. Až koncem předsednictví Jiřího Paroubka, který byl poslední osobností a bojovníkem v ČSSD, i když menší než Miloš Zeman, mne jeden známý doslova ukecal ke vstupu do ČSSD s tím, že tam vlastně patřím, vždyť jsem se pro ně opakovaně angažoval. Pro Grosse jsem připravoval informaci z hlediska vstupu do NATO a k přezbrojení letectva, protože byl rovněž předsedou branně-bezpečnostního výboru sněmovny.

ČSSD jako rodinná firma, dávno před Babišem