Pirátka inspiruje malou zemí: Prezident i poslanci tam mohou být zvoleni pouze jednou, pak si musí sáhnout na reálný život. Lidé mohou předkládat zákony...

17.06.2017 14:02

REPORTÁŽ "Kam se člověk v Kostarice podívá, najde něco zajímavé. Mají například jemný protikorupční systém. Spočívá v tom, že prezident nemůže být zvolený dvakrát po sobě. Totéž poslanci. Pak si musí hledat nějaké zaměstnání, sáhnout si na reálný život," uvedla Miluš Kotišová (Piráti) na své přednášce o Kostarice. "I když ta země je malá, byla chudá, přesto politici se vždy snažili najít si nezávislou pozici. Hrdost jim nedovolila, aby sklonili hlavu a udělali něco, co je výhodnější pro toho silnějšího. Vždy mysleli na to, co je výhodné pro jejich stát," ozřejmila, jakou inspiraci bychom u nich mohli najít.

Pirátka inspiruje malou zemí: Prezident i poslanci tam mohou být zvoleni pouze jednou, pak si musí sáhnout na reálný život. Lidé mohou předkládat zákony...
Foto: Ministerstvo kultury
Popisek: Ilustrační foto
reklama

Perla Střední Ameriky, oáza klidu, nejzelenější země. Tak se mluví o Kostarice, středoamerické republice, jejíž západní pobřeží omývají vody Tichého oceánu, východní Karibské moře. O této zemi a jejich záměrech v pořadu nazvaném Pirátská putovní univerzita - Kostarika inspiruje přišla vyprávět do jabloneckého knihkupectví Serius členka Pirátské strany, překladatelka  Miluš Kotišová. Ta je z této země evidentně nadšená. "Když jsem unavená, v depresi, vždy si sednu a něco si přečtu o Kostarice. Hned mi srdce zaplesá. Je to podle mě nedoceněný stát, který může v mnohém inspirovat," domnívá se. 

Samostatnost získala Kostarika v roce 1838. "Tehdy zde žilo několik set lidí, převážně zemědělci a horalové, protože Kostarika je hodně hornatá země. Národní charakter tak je nezávislý člověk, který má velké sociální cítění. Což se týká toho zemědělství. Tam, kde byly podmínky tvrdé, si museli sousedi vypomáhat," upozornila. "Kostarika byla koncem 19. století možná první země, která zrušila trest smrti. Jedna z prvních zemí, která elektrifikovala hlavní město," objasnila Kotišová. 
 
Kostarika je během druhé poloviny dvacátého století světlou výjimkou demokratické vlády ve svém regionu, zmítaném občanskými válkami a vojenskými vládami. Předcházela tomu jediná větší kaňka jejich historie, krátká, ale krvavá občanská válka. Po ní v roce 1948 zrušili armádu. "Nikdy toho nelitovali. Vyjednáváním se jim daří spory urovnávat," konstatovala. Díky tomu se jim daří ujednávat spory i mezi jinými státy. Za což dostal v roce 1987 kostarický prezident Oscar Árias Sanchez Nobelovu cenu za mír.

Zrušení armády, důraz na vzdělání

Tehdy - po zrušení armády - si řekli, že ji nahradí armáda učitelů. I proto Kostarika se odlišuje od jiných zemí svým jasným důrazem na vzdělávání. Tomu se věnuje rovnou 14 článků Ústavy. "Obecně každá kostarická generace za posledních 150 let má formující zkušenost s jedním velkým celonárodním projektem. Například v padesátých letech se rozhodli, že budou energeticky soběstační. Což se jim podařilo. Dnes je to velká firma, něco jako náš ČEZ. Potkala jsem tam zaměstnance této firmy v důchodu, kteří na ni byli nesmírně hrdí," vypozorovala. Co se týče školství, už od začátku přemýšleli mezioborově. "Když budovali kampus, dbali na to, aby se technické obory potkávaly s humanitními. A i technické obory musí mít humanitní základ - literaturu či dějiny. Dávali každému studentovi širší pohled, ať studoval jakýkoliv obor. Dneska k tomu ve světě přicházejí, v Kostarice už to mají půl století," vysvětlila. V devadesátých letech přišli s projektem počítačové gramotnosti, o něco později s tím, že chtějí, aby Kostaričané uměli i anglicky. 
 
"Není tedy divu, že přišla občanská skupina s projektem Estado de la nacion. Že poznáme zemi, jaká je a budeme přemýšlet, jakou ji chceme. Široký tým nejrůznějších akademiků různých oborů po podnikatele a další sociální aktéry vydávají sociologickou příručku," vysvětlila. Také je to však analytický materiál. "Každý rok se zaměří na nějaké téma. V roce 2004 si například pohrávali s myšlenkou, co kdyby měli všichni střední školu. Chápou, že by to nešlo snadno, ale přemýšlejí, co by to přineslo, jak by se to dalo provést. Základní vodítko je, že se podívají po světě a řeknou si, která země nejvíc naplnila tento cíl, která nejlevněji, která nejkvalitněji," upozornila. K tomu podle ní patří doplňková aktivita mezi obyvateli, jezdí třeba na besedy do škol. "Jedním z cílů je šířit znalost stavu země, v jaké jsou, a co se s tím dá dělat," uvedla Kotišová.  

Vědecká mocnost do roku 2050

Další významný projekt je o tom, jak učinit Kostariku do roku 2050 vědeckou mocností. Iniciátorem byl kostarický kosmonaut Franklin Chang Diaz, který k tomu sezval 200 osobností. "Rozjeli velkou marketingovou akci od základních škol po starosty, politické strany, média. Několik let seznamovali Kostariku s tímto plánem. Politici si nejdříve ťukali na čelo. Pak se toho ale chopila opozice. Dnes tento projekt berou všichni vážně. Stát se ho ujal, garantují ho univerzity," sdělila. "Iniciovali například vznik středních škol zaměřených na vědecký způsob myšlení a prosazování vědy. Nebo založili vesmírnou školu pro mládež. Její absolventi jezdí za odměnu do Ameriky do kosmických center," informovala.
 
"Kam se člověk v Kostarice podívá, najde něco zajímavé. Mají například jemný protikorupční systém. Spočívá v tom, že prezident - mají prezidentský systém - nemůže být zvolený dvakrát po sobě. Totéž poslanci," objasnila. Mohou být zvoleni jen jednou. "Pak si musí hledat nějaké zaměstnání, sáhnout si na reálný život. Poté teprve si mohou zkusit znovuzvolení," ozřejmila. Mají tam i zákonodárnou lidovou moc. "Lidé mohou sami, když seženou dostatek podpisů, připravit zákon a předložit ho poslanecké sněmovně. Nemají to ale ještě úplně dořešené. První zákonodárná iniciativa se týkala vody. Voda jako veřejný statek. Reakce politiků byla taková, že to nechali dlouho ležet u ledu a pak to vykostili takovým způsobem, že to nejpodstatnější v zákonu, že voda je veřejný statek, změnili na to, že voda je komodita. Což je v úplném rozporu. Takže to musí ještě doladit," řekla.

Hrdá země, která neskloní hlavu

Jaká je největší inspirace z Kostariky pro Českou republiku?, zeptal se na závěr přednášky lídr Pirátů v Libereckém kraji do letošních voleb Ondřej Kolek. "I když ta země je malá, byla chudá, neměla moc příležitostí bránit se vůli USA, přesto politici se snažili najít si nezávislou pozici. Hrdost jim nedovolila, aby sklonili hlavu a udělali něco, co je výhodnější pro toho silnějšího. Vždy mysleli na to, co je výhodné pro jejich stát. Takže když se řeší, kam máme patřit, je alternativou myslet hlavně na svoji pozici, na svůj národní zájem," objasnila Kotišová. Samozřejmě i Kostarika má své problémy, třeba korupci. "Soudy jim tam ale opravdu fungují. Hned tři prezidenti byli souzeni za korupci," upozornila. "Když se podívám historicky na kostarické politiky, tak i ti zkorumpovaní mají v sobě snahu udělat něco dobrého pro Kostariku. Třeba na Oscara Áriase Sancheze, který dostal Nobelovu cenu, se Kostaričané dívají kriticky, že byl zkorumpovaný. Ale i on, který byl označován hlavně levicovými kruhy za zaprodance Spojených států, se dokázal postavit vůli USA a držel si pacifistickou pozici, od které neustoupil, i když šel proti svým přátelům. Jsou zkrátka sebevědomí. Jsem tvůj přítel, mám tě rád, ale právě proto ti mohu říci svobodně svůj názor," uzavřela Kotišová.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Oldřich Szaban
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„U některých hostů má člověk pocit, že je tam mají přišroubované k židli a jen je vozí před kameru.“ Vážný střet názorů Jakla a Jelínka nad objektivností ČT

16:18 „U některých hostů má člověk pocit, že je tam mají přišroubované k židli a jen je vozí před kameru.“ Vážný střet názorů Jakla a Jelínka nad objektivností ČT

Nadržuje Česká televize některým politickým stranám? Ovlivňují ji politici? Má vyvážené zpravodajstv…