Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
„Jde sice už o bulvární frázi, ale nebýt zprávy o mrtvém studentovi, tak se mohly listopadové události odehrát mnohem později. Vysílala ji Svobodná Evropa a hned v pondělí se na Václaváku poprvé sešlo přes sto tisíc lidí, což už režim nemohl ignorovat," prohlásil bývalý premiér a předseda Senátu Petr Pithart na veřejné debatě Zrod české demokratické politiky, která se konala v pražském CEVRO Institutu k výročí pětadvaceti let od sametové revoluce. Nicméně se hovořilo i o dalších tématech.
Jak padaly okovy
Politický komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov si při této přílležitosti vzpomněl na zákulisní jednání ČSSD, ke kterému se dostal. Pozdravil se tehdy s tiskovým mluvčím, ale dál už se nedostal. „Nechtěl bys raději pár facek," napodobil novinář při debatě hlas Miloše Zemana, jehož smysl pro demokracii je prý všelijaký.
Podle dilplomata Karla Kühnla je pětadvacet let polovina lhůty Tomáše Masaryka pro vytvoření fungující demokracie. „Z tohoto hlediska, byť ji nemáme dokonalou, nejde o špatný výsledek. Ale raději vidím věci kritičtěji, protože nespokojenost je hybatelem pokroku," sdělil. Podle něj je největším problémem uplynulých let, že se nepodařilo v lidech vypěstovat úctu k institucím a větší smysl pro pochopení stability systému. „Když o sobě všichni politici říkají, že jsou gauneři, tak je lidi tak berou a z toho vyplývá hluboká frustrace veřejnosti," podotkl ještě.
Historik a novinář Petr Nováček zavzpomínal na své účinkování v redakci Zemědělských novin a komentátor Hospodářských novin Jiří Leschtina zase na tehdejší frustraci v Mladé frontě, že nemohli psát o demonstracích během Palachova týdne, který předcházel sametové revoluci. „Na jednu stranu se trhaly okovy, na druhou vládl strach z toho, že komunisté něco pečou," doplnil.
Úspěchy a prohry
Bývalý velvyslanec z Izraele Tomáš Pojar, jenž celou debatu moderoval, pak požádal ostatní, aby sdělili, co bylo největším úspěchem a největší chybou zdejší politiky za uplynulých pětadvacet let. Všichni se shodli, že prospěšný byl vstup Česka do Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).
Na druhou část dotazu byly odpovědi hodně rozlišné. Podle Mitrofanova je smutné, že se nenašel prostředek, jak neutralizovat element, jenž Václav Havel nazýval „čecháčkovstvím". Nováček poznamenal, že lituje rozdělení Československa. Leschtina zase toho, že se nepodařilo vyčistit justici od bývalých režimních kádrů, což Kühnl ještě rozvedl, že se nepodařilo vštípit lidem úctu k právu všeobecně. „Česko se ale úspěšně navrátilo z asijských stepí do evropských luhů a hájů," dodal bývalý ministr obrany.
Pithart následně vysvětloval, proč hned po roce 1989 nešlo zakázat KSČ. Nebyly pro to prý vytvořeny podmínky, potřebné instituce neexistovaly, Federální shromáždění bylo plné komunistů, kteří by ihned zablokovali důležitá jednání. Následně se většina debatujících vyjádřila kladně k polistopadové roli Mariána Čalfy. Právě jeho zásluhou byl totiž Václav Havel zvolen prezidentem. „Při přímé volbě prezidenta by se totiž země zastavila nejméně na jeden měsíc a vůbec by se nedalo předvídat, kdo by zvítězil. Václav Havel byl totiž tehdy pro Čechy víceméně neznámý člověk. Někteří si mysleli, že je stále zavřený, jiní dokonce, že je cizinec. V tehdejších průzkumech měli největší podporu Alexander Dubček a Ladislav Adamec," podotkl Pithart.
Pravá a levá
Nakonec od publika v CEVRO Institutu vzešla otázka, co si debatující myslí o krizi pravicového a levicového rozvrstvení tuzemské politiky. Ze slov Kühnla vyplynulo, že rozdíly mezi pravicí a levicí existují, ale ne moc výrazné, a proto se do obliby dostávají strany, jež nemají žádný program. „Jde o období, kterým si musíme projít, ale to samé se děje i v jiných zemích," zakončil. Podle Leschtiny nenastal soumrak politických stran, ale ty velké z obou stran politického spektra zavedli jejich hlavní vůdci na scestí. Klaus prý zdiskreditoval pravicovou politiku a Zeman zase předvedl strejcovský populismus.
Nováček, který se podle svých slov za posledních deset let zúčastnil většiny stranických sjezdů, se podělil se svými zkušenostmi. „Z idejí se postupně stal luxus, a proto hlavní politické strany postupně ztratily pozornost občanů. Šanci dostala hnutí v podstatě bez programu a nastala krize politického stranictví," sdělil. Právník Petr Pithart nakonec převážně mladé publikum vyzval, aby se nebálo angažovat v některé z politických stran. Politické stranictví je dle něj nezastupitelné, protože ještě nikdo nic lepšího nevymyslel.
autor: Jan Rychetský