Se zpožděním jsem se dozvěděl, že server SeznamZprávy 4. 5. 2025 napsal o jakési „iniciativě“ novinářů, historiků a bývalých politiků, která se pod vedením pana Pitharta obrátila na pražský magistrát. S výzvou umístit „pamětní desku u sochy Edvarda Beneše na Loretánském náměstí“. Podle něj „aby bylo jasné, kdo je v tom kameni“.

(Pozn. red.: Na pamětní desce má stát, že prezident Beneš nesl zodpovědnost za to, že po válce „komunisté získali výsadní postavení ve státě“ a že byl tím pádem spoluzodpovědný i za zločiny, kterých se režim dopustil. A také: „Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel.“)

V tomto případě apeluji na pražské zastupitelstvo, aby k páně Pithartově „pamětní desce“ byl připojen citát ze strany 210 z objemné knížky s podtitulem „Češi v dějinách nové doby 1848-1939“.

Pan Pithart ji se spoluautory Otáhalem a Příhodou vydal v době, kdy byl premiérem české vlády. Nazvali ji „Podiven“, jménem sluhy sv. Václava, po němž Němci za okupace pojmenovali nejvyšší protektorátní vyznamenání.

O Češích se v tomto pamfletu nepíše jako o národu, nýbrž na str. 166 jako o pouhém „etniku, které bylo méně vyspělé“. A dále se pokračuje, cit.: „Jak to už se zaostalými chodí, proto byla jeho populační křivka strmější než u vzdělanějších sudetským Němců.“ Ti, jak pan Pithart a spol. na str. 169 pokračuje: „Ve srovnání s Čechy jsou vzdělanější… korektnější…proto mohlo vyjít ze sudetoněmeckého prostředí (jehož součástí byli dlouho i židé) tolik tvůrčích osobností světového formátu…“

Na straně 165 stojí: „… davové nálady české veřejnosti nabývaly už podoby etnické zášti… sledovaly demagogii Havlíčkovu.“ V tomto duchu pan Pithart a spol. na str. 210 dospěl k tvrzení, cit.: „Jejich minulost (rozuměj Čechů) je vylhaná, úspěchy, ve které věří jako ve své, uzmuli Němcům a Židům, které za to navíc perzekuovali.“

Nechť k tomuto citátu ze stránky 210 páně Pithartova díla magistrát neopomene připojit citát z § 355 trestního zákoníku „Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob“.