Setkání, které se uskutečnilo v Evropském domě, se zúčastnilo několik desítek především starších lidí. V diskusi vystoupil nejdříve Jaroslav Bašta: „Mám pocit, že se velmi málo mluví o jediném historicky prověřeném příkladu mírumilovné společné existence křesťanství a islámu. A to je ruská zkušenost, kde několik století se islám stával oficiálním náboženstvím. Koneckonců, dnes Ruská federace, zejména její evropská část, je největší evropskou islámskou zemí, když nebudeme počítat Turecko, protože tam žije 20 milionů muslimů. Většinou v Povolží a v evropské části. Přiznám se, že v době, kdy jsem v Rusku pracoval jako velvyslanec, jsme jako republika měli poměrně dobré obchodní vztahy třeba s Tatarstánem.“

Pevná ruka výhodou(?)

Tam podle Bašty byly vztahy určovány silou z Moskvy. „Ono to začalo už pádem Kazaně za vlády Ivana Hrozného, kdy tam zbořili mešitu a až do konce Sovětského svazu se tam nesměla postavit nová,“ zabrousil letmo do historie Bašta. „Teprve po roce 1991 to Tatarům povolili, ale s jedinou podmínkou – minarety nesmějí být vyšší než pravoslavný chrám, který byl postaven na místě mešity, kde stojí dodnes. Takže oni tu mešitu postavili na druhém konci náměstí, aby byla naprosto jasná koexistence dvou náboženství. Tataři se označují jako státotvorný národ Ruské federace. Než nastal exodus z Ukrajiny do Ruské federace, Tataři byli druhým nejpočetnějším národem v Ruské federaci – bylo jich přes deset milionů. Žádné problémy s terorismem či islámským fundamentalismem domácího původu nebyly. Vždy to byla záležitost wahábbismu, který tam byl importován. Dokonce i dnes, když jsem sledoval, jak to v Ruské federaci vypadá s původci terorismu, se většinou jednalo o lidi, kteří jsou ze střední Asie. Nikoliv místní. Zdejší národy tam prošly nejdříve judaismem v rámci Chazarské říše, ale část z nich zůstala pohany. Pak tam přišel islám, nestačil se zakořenit a velice rychle nastala expanze ruského pravoslaví, která se projevovala nejdříve destrukčně, pak se ustavila mírová koexistence těchto dvou náboženství v rámci jednoho státu, která de facto funguje dodnes,“ uvedl Jaroslav Bašta. V závěru svého krátkého expozé dodal, že zajímavé bylo vzdělávání kleriků v době Sovětského svazu – na celém území jsou to sunnité – školy prý měli v Teheránu.

Kdo koho převyšuje

Milan Syruček k tomu dodal, že v současné době se v Ruské federaci staví nejvíce mešit v Evropě. „Znám řadu konkrétních vesnic a městeček, kde žije smíšené obyvatelstvo, tedy křesťané a muslimové, a kde dělají společnou sbírku, aby se tam postavila mešita, když už tam stojí pravoslavný kostel. To je dosti ojedinělý jev.

Bašta se poté obrátil na profesora  Kropáčka  s otázkou, proč se nemluví o tomto mírumilovném příkladu koexistence. „Pokud jste hovořil, že se v tisku o tomto nepíše, tak bych upozornil na jedno jméno, které všichni budete znát – Petra Procházková, která zná to prostředí. Islámskou problematiku nikdy nestudovala, ale ví o ní nesmírně mnoho na základě svého hlubokého lidského přístupu k jiným lidem. Ona je takovým vzorem tolerance,“ uvedl arabista za nesouhlasného šumu v sále. „Pokud jde o šíity, na území bývalého Sovětského svazu je šíitský – a to se málo ví – Ázerbájdžán. Nebýt toho, že jim Stalin přikázal psát svůj jazyk azbukou a že jsou šíité, tak by vlastně byli Turci. V podstatě to je jako dnešní čeština a slovenština. Islám v Ázerbájdžánu, který je pod diktaturou otce a syna Alijevů, což už je jméno výrazně šíitské, tak tam je islám vnímán výrazně mírně, protože důležitější jsou jeho mocenský styl a kaviárová politika vůči západní Evropě,“ uvedl na adresu tvrdého režimu, se kterým se relativně přátelí EU, Kropáček.

„Co říkal pan Bašta, je významné. Při přemýšlení o Evropě jakoby vypouštíme Rusko. Nedíváme se na to de Gaullovýma očima. A k těm podmínkám, aby Tataři stavěli mešity nižší než kostely, to je imitace muslimské tolerance vůči křesťanům, která měla většinou tuto diskriminační podmínku. Pokud je dovoleno stavět křesťanské kostely. Mimochodem, nyní se staví obrovský kostel 40 kilometrů od Káhiry. Ale to je dáno osobním postojem Fatáha Sisího (prezidenta země – pozn. autora). Prostě křesťanská stavba nesmí být vyšší než muslimská.“