Podle Mamoua je zcela realistické položit si v důsledku brexitu otázku, kdo další bude chtít Evropskou unii opustit. „V on-line hlasování francouzského týdeníku Le Journal du Dimanche pro frexit hlasovalo 88 % lidí. Nejde samozřejmě o profesionální průzkum, ale tak jasný výsledek přesto naznačuje mnohé. Podle tentokrát již standardního průzkumu Pew Research se na EU dívá pozitivně jen 38 % Francouzů. Tento průzkum probíhal i v dalších evropských zemích a nikde nevyjadřovali respondenti podporu předávání pravomocí Bruselu.“

„Po brexitu je zřejmé, že kromě mladých lidí žijících ve městech a byrokratů z Bruselu mají stejný názor v tom, že EU dlouhodobě selhává. V ekonomické oblasti není Unie schopna zajistit lidem práci. Na kontinentu je oficiálně 10,2 % lidí bez práce. Ve Francii to je 9,9 % a ve Španělsku dokonce 22 %,“ poukazuje Mamou s tím, že když pomineme několik specifických odvětví ve finančnictví a oblasti high-tech, nízké zůstávají také mzdy. Aby se zabránilo případné revoluci milionů nezaměstnaných, země jako Francie utrácejí vysoké částky na sociálních dávkách.“

Jak ovšem Mamou konstatuje, tyto peníze získává Francie půjčováním si na mezinárodních trzích. „Dnešní národní dluh Francie tak dosahuje 96,1 % HDP, zatímco před osmi lety to bylo o téměř třicet procent méně. V devatenácti zemích eurozóny tvořilo loni zadlužení 90,7 % HDP,“ píše Mamou a vedle ekonomických problémů zmiňuje rovněž masovou imigraci. „V britském referendu tato otázka navenek nebyla tak zjevná, což v případě Francie a případného frexitu neplatí. Euroskeptická Národní fronta nijak neskrývá, že imigrace je jedním z hlavních důvodů, proč chce zemi vyvést z EU.“