V závěru talk show se Thom Hartmann zeptal Jimmyho Cartera na jeho názor na dvě rozhodnutí nejvyššího soudu, která prošla v letech 2010 a 2014 a umožnila tak „vlití neomezeného počtu nepřiznaných peněz do politických a soudních kampaní v USA“.
„Porušuje to základní kámen, který dělal z Ameriky skvělou zemi díky jejímu politickému systému. Teď je to jen oligarchie, kdy se neomezené politické úplatkářství stalo základem k získaní prezidentské nominace i úřadu samotného. To samé ale platí pro guvernéry, senátory a členy kongresu. Nyní jsme tedy svědky podvracení našeho politického systému směrem k vyplacení jeho největších přispěvatelů, kteří za své peníze chtějí, očekávají a někdy i dostanou nějakou laskavost na oplátku, jakmile je po volbách. … V současnosti držitelé úřadů, republikáni i demokraté vidí tento neomezený přísun peněz jako skvělý benefit. Ti, kteří již v kongresu jsou, mají mnohem víc co nabídnout,“ zněla Carterova odpověď těsně před koncem pořadu.
Na dané téma proběhla pouze jedna studie v roce 2014, která měla za úkol zjistit, zda v průběhu let 1981 až 2002 byly Spojené státy demokratickou zemí, či oligarchií. Studie se jmenovala „Testování teorií americké politiky“ a stáli za ní Martin Gilens a Benjamin I. Page.
Výsledek studie je zřejmý. Spojené státy byly oligarchií již během těchto zkoumaných let. „Priority průměrných Američanů zřejmě mají minimální, skoro nulový, statisticky nevýznamný dopad na veřejnou politiku,“ byl jedním ze závěrů výzkumu. „Naše zjištění ukazují, že ve Spojených státech nevládne většina – přinejmenším v tom běžném slova smyslu stanovování politických výsledků.“ Zjednodušeně řečeno „bohatí vládnou USA“.
Studie se zabývala skoro dvěma tisíci případů, kdy veřejnost vyjádřila svůj názor na budoucí zákony a zda a jakým způsobem následně tyto zákony byly přijaty.
Carter se nechal slyšet, že americká demokracie existuje „jen v minulém čase, ne v tom současném a již není nadále realitou“. Řekl také, že nehledě na to, jak moc byly USA diktaturou bohatých v minulosti, je to teď mnohem horší.
Jeho slova podpořil i deník New York Times, který ve své nejnovější analýze zpráv federální volební komise a záznamů finančního úřadu zjistil, že „závody ve financování kampaní učinily většinu prezidentských kandidátů závislou na malém vzorku nejbohatších Američanů“. Nejvíce investic se soustředí na straně republikánů a více jak polovina všech dotací pochází od zhruba 130 rodin.
Ač většina oligarchů soupeří i mezi sebou o to, kdo si utrhne větší kus, analýza ukazuje, že přesto všichni bojují společnými silami proti veřejnosti. Snížit mzdy, snížit standardy bezpečnosti spotřebitelů a sociální podpory za účelem vyššího zisku. Peníze od korporací však získávají i demokraté, avšak jen ti nejkonzervativnější z nich.
Psali jsme:
autor: spa
