„Myslím si, že tento zákon Česká republika nepotřebuje a že tím otevíráme skutečně Pandořinu skříňku, která může přinést velké problémy. Pokud mluvíme o volbách v zahraničí, tak již dnes je možné volit na zastupitelských úřadech a na konzulátech, takže jak naši krajané, tak naši občané v zahraničí možnost volby mají. V okamžiku, kdy připustíme možnost té korespondenční volby, tak podle mého názoru tím ohrožujeme nezávislost a svobodu hlasů, protože když volíme tím klasickým způsobem, který známe všichni, tak za tou plentou jsme skutečně svobodní a nikdo neví, jaký hlas tam dáme. Když volíme poštou, tak to, kdo je u té obálky, kdo koho ovlivňuje, pod jakým je tlakem, to už nikdo nezkontroluje. A pak je tu samozřejmě otázka toho sčítání, jak se ty hlasy vyhodnocují. To znamená, že se otevírají otázky, které jsou podle mě velmi nebezpečné pro demokracii,“ sdělil ke korespondenční volbě Drulák.

Česká republika je přitom jednou z pěti posledních zemí, která nemá uzákoněno hlasování poštou. Jak tomu rozumět? „Je pravda, že to je určitý trend. Je to trend, který jde napříč západními demokraciemi, ale ten trend je nebezpečný. Já bych třeba chtěl upozornit na to, že Francie měla až do 70. let možnost korespondenční volby a zrušila ji. Zrušila ji právě z obav před manipulacemi. To, že je něco západním trendem, ještě neznamená, že to je dobře. A já považuji za znepokojivé, že například v posledních volbách do německého spolkového sněmu polovina hlasů přišla korespondenční volbou. Pro mě je to otázka, do jaké míry ta volba byla skutečně svobodná,“ dodal Drulák.