Slušní lidé tohle nemaj zapotřebí

Z pražské zoo odešlo ke konci roku tiše, bez mediálního povyku, několik klíčových, velmi obtížně nahraditelných lidí.

Po ekonomicko provozní náměstkyni, která si nehodlala od anonymů nechat kydat špínu na hlavu, odchází i vedoucí ekonomického oddělení, která připravovala rozpočet, kontrolovala jeho čerpání, řešila dotace, inventarizaci atd.

Zoo opouští i vedoucí odboru provozu, který řeší veškerý chod zahrady, včetně veřejných zakázek na svoz odpadu nebo nákup energií na burze tak, že byly levnější, než jaké nabízel zřizovatel - magistrát. Odpad je i trus zvířat a o svoz odpadu měla radnice eminentní zájem… Ale městská firma kupodivu nabízela jednoznačně horší cenu. Úspora „tendrování“ v zoo? Jen z elektřiny 5 milionů ročně… Víte, kolik by to dělalo u Dopravního podniku? Pod provoz spadá i vytápění pavilonů, většinou na plyn. A z toho vyplývající licitace o co nejvýhodnější nákup… Zoo je i poměrně velký odběratel vody a existoval tlak na odběr užitkové vody z pražské čističky. Problémem ovšem je její kontaminace hormony a antibiotiky, které čistička neeliminuje, o čemž neinformuje a která proto znemožňují její použití pro zvířata, ale i pouhé zalévání kytek… Slovo užitková tak dostává poněkud zlověstný nádech. Zoo má desítky budov, desítky automobilů osobních i nákladních a nakládacích mechanismů pro přepravu zvířat nebo manipulaci s krmivy, stovky technických zařízení a technologických celků, mnohdy unikátních. Má své artézské studně, speciální čističky vody a čerpadla. Exotickým rostlinám se zde daří i tam, kde slunce nesvítí, jako v chodbách rezervace Dja nebo ve velemlokáriu. Zoo má i své solární elektrárny. Ale jen tam, kde je to účelné. Má dokonce i papírnu, kde vyrábí papír ze sloního trusu.

Odchází rovněž zástupce vedoucího oddělení provozní údržby, který měl na starosti to vše udržet v chodu. Od prasklých žárovek po zprohýbané mříže výběhu tahrů, spálený motor větráku ventilace či ucpanou kanalizaci. Údržba v zoo pracuje 24/7/365. Vedoucí údržby odešel definitivně do důchodu. Jasně… dlouhé roky přesluhoval. Práce v zoo mu 34 let byla vším. Tohle, co přišlo, ale nemá zapotřebí. Bývalý vedoucí stavebního oddělení, který byl dlouhá léta zároveň předsedou odborové organizace, odešel také. Jasně…

„O zvířata se sice starají „srdcaři“, ale pracují za velmi nízké platy“, napsal ve svém důkladně, ale opět pouze jednostranně a laicky odzdrojovaném pomlouvačném pamfletu „novinář“ Jaroslav Hroch pro Seznam Zprávy. Místní fňukači a udavači si teprve teď, za hysterického pokřiku a hashtagu „#pískejkonec“ všimli svých výplatních pásek. Ale zapomněli se už zmínit, že zcela dobrovolně přijali práci v příspěvkové organizaci, která se musí řídit celostátními tabulkami mezd pro práci ve službách státu. Její ředitel nemůže „očesat“ rozpočet na krmení pro slony, aby přidal slonařům. Existuje kolonka „mzdy“ a pak existuje kolonka „režie“. Z jedné kolonky do druhé se peníze nedají přesýpat. O mzdách rozhoduje dosažená kvalifikace, pozice a délka práce v té pozici.

Katalog prací, který určuje zařazení do platových tříd, je jasně daný a pokud nebude zákonem změněn, nic se nezmění – neakcentuje ani každoroční zvyšování minimální mzdy. A přestože by někdo mohl chtít dát každému maximum, je zde limit prostředků na platy, který bylo dříve možné doplnit o fond odměn. Vládní „konsolidační balíček“ ale odebral zoo 80 % prostředků, určených na netarifní součásti mzdy. Z nich se čerpaly prémie, které předtím kompenzovaly nízkou úroveň tabulkových mezd. Děkujte Fialově vládě, chovatelé. Nestěžujte si. Mohli jste být i škrtnuti, aby se ušetřilo.

Opět je třeba podotknout, že ředitel řídí náměstky, náměstci řídí vedoucí oddělení (kurátory) a vedoucí oddělení své podřízené (chovatele)… Ano, zoo je řízená striktně hierarchicky a ne rovnostářsky, i když to tak zvenku může vypadat… Ne ředitel, ale odborní náměstci jsou zodpovědní za bezvadnou práci svých podřízených a rozhodují, kdo bude přijat, kdo povýšen a kdo dostane prémie a jak veliké. Že dlouholetý zoologický náměstek Jaroslav Šimek a také kurátoři trpěli nechutí odměňovat chovatele, resp. zvyšovat jim osobní ohodnocení, je věc jiná…

„Řada chovatelů pracuje za velmi nízké mzdy a bez proplácených dlouhých přesčasů. Kvůli nízkému ohodnocení se nedaří najít kvalitní chovatele. Kurátoři jsou přepracovaní.“ Kdo tohle Hrochovi nakukal, byl idiot. Nebo kurátor. Za docházku zodpovídá přímý nadřízený a ten ji také schvaluje. Zákoník práce umožňuje přesčasy kompenzovat náhradním volnem namísto jejich proplacení. Tuto možnost měl a dodnes má každý. Pokud ji nevyužil, je to jeho věc. Stěžovat si nemůže, leda na lampárně. Obdobně je tomu s dovolenou. Zaměstnavatel má dokonce právo nařídit zaměstnanci nucené čerpání dovolené v době, kdy potřebuje on. V zoo byl s proplácením přesčasů vždy problém. Důvodem byl, je a bude příspěvkový charakter organizace a rozpočtová kolonka „mzdy“, která není bezedná. Žvásty chovatelů nic netušícím novinářům na tom nic nezmění.

Prosím vás…, „nedaří se najít kvalitní chovatele“, když „o zvířata se sice starají ,srdcaři'“? Co je to za nesmyslnou logiku? Buď platí A a o zvířata se starají nekvalitní chovatelé, nebo platí B a „úroveň péče o zvířata je na vysoké úrovni a v zahradě pracují mezinárodně uznávaní odborníci“. Buďte v klidu, většinou platí B.

Já netvrdím, že stát své zaměstnance platí královsky. Pouze tvrdím, že nespokojenci mají i jinou možnost. Jít prodávat králíky do pet shopu nebo krmení pro čokly do Lidlu. To je ta svoboda kapitalismu, o které cinkali klíči v roce 1989 všichni, kteří tehdy cinkali klíči. Všichni necinkali. A všichni z tvrdosti toho kapitalismu nedostali „panickou ataku“, o které se zmiňuje ve své reportáži Hroch. Neléčili se tři měsíce v Bohnicích, aby se pak na své místo mohli vrátit. Správně měla dotyčná pracovnice absolvovat návštěvu podnikového posudkového lékaře, který by jí návrat do práce s psychickou poruchou znemožnil. Práce se zvířaty v karanténě není určená pro rekonvalescenci pacientů Bohnic. To je hrubá chyba psychiatra, který psal propouštěcí zprávu, či obvodního lékaře, který měl upozornit podnikového lékaře. Panická ataka (terror inordinatio) je stresová reakce záchvatem úzkosti. Jde o relativně trvalý sklon k interpretaci různých situací obsáhlou somatickou reakcí. Nastupuje nečekaně a může způsobit pocit ochrnutí různých částí těla, pocit ztráty kontroly, pocit, že realita není skutečná (depersonalizace/derealizace). Běžnou reakcí je snaha uniknout co nejrychleji z dané situace. Utéct. To v práci se zvířaty, v karanténě zvlášť, nemusí být nejlepší… Osoba se může dostat do bludného kruhu svých představ a reakcí, „strachu z toho, že budu mít strach“. Ataky jsou dlouhodobě farmakologicky tlumitelné, nikoliv trvale vyléčitelné. Určitě ne bez změny prostředí a životního stylu. Poznámka na okraj: farmaky kompenzovaný psychiatrický pacient by nejspíš neměl pracovat ani v oddělení, které připravuje odborné tiskové materiály nebo tiskové zprávy.

Ne, práce není „velká rodina“. Ale ani v rodině není povinná láska. Mezilidské vztahy mezi zaměstnanci, např. to, že „kurátoři neřeší konflikty mezi podřízenými, které následně eskalují“, jak píše Hroch, naleznete kdekoliv. I v rodinách mezi sourozenci či dalšími příbuznými. Dochází k hádkám. Sorry, ale ani dvě zebry se na jedné pastvině nemusí snášet. Spor řeší kopyty. Příroda řeší konflikty dominance a podřízenosti přirozeně, bez woke ideologie „bezpečného prostoru“. Bezpečný prostor je také bludný kruh představ. V reálném světě neexistuje a existovat nikdy a nikde nebude. Mimo polstrované místnosti v Bohnicích. Ambice jednoho zmenšují možnost druhého se prosadit. A lidé „od zvířat“ mají tendenci k přirozenému chování. Labilní či slabší jedinec je nucen přijmout tu roli, jakou mu jeho okolí umožní přijmout a zachovat, aby mohl přežít. Nebo si musí najít jinou pastvinu. To je přirozený, darwinistický výběr.

Na rozdíl od Fialovy vlády, která do rozpočtu zasekne s klidem sekeru ve výši 290 miliard, či prezidenta, který překročí rozpočet svého úřadu za rok klidně o 200 milionů, si tohle příspěvková organizace hlavního města dovolit nemůže. Respektive… doteď nemohla. Pokud pod politickým tlakem namísto práce ve mzdě outsourcuje většinu přidružených či servisních činností bez rozmyslu, podnikatelé se rádi k hloupému cecku přisají. Radnice bude muset přisypávat, protože všechno zdraží o zisk externích firem. Reklamními agenturami počínaje a truhláři či údržbáři konče. I tak to jde dělat. Praha je bohaté město.

„Důstojná“ minimální mzda 42 tisíc, o které píše Hroch, neexistuje. Aktivistická levičácká skupinka „Platforma pro minimální důstojnou mzdu“, sdružená okolo bývalého premiéra Vladimíra Špidly (SOCDEM), Jana Májíčka (Levice) a dalších anarcholevicových aktivistů „vypočetla“ pro Prahu tuto částku na 53 953 Kč hrubého. Ale i to je vysněné hausnumero, které nikoho k ničemu nezavazuje. Ani stát, ani zřizovatele zoo – město, ani zoo jako zaměstnavatele. Nezavazuje žádného zaměstnavatele. Je to falešný levičácký sen. Zákonná minimální mzda pro rok 2025 byla 20 800 Kč hrubého. Tečka.

Problémem nejen zoo je, že kapitalistický stát udržuje zaměstnanost a odměňování na minimální možné úrovni pro přežití. Kdo chce „jistoty“ veřejného sektoru, rezignoval na exkluzivní ohodnocení „kapitalistické“ firmy s jejími riziky bankrotu či krize. Týká se to učitelů a nepedagogických pracovníků, vědců, zdravotního personálu, sociálních služeb, ale i státní administrativy. I herců a dalšího personálu divadel… Od klausovského „minimálního“ státu se v 90. letech tuto taktiku naučili i zaměstnavatelé v oborech, ve kterých je dlouhodobý přetlak poptávky nad nabídkou, novináře nevyjímaje. Pro zachování stáda pracovních sil není podstatná maximální dojivost, ale pouze udržování stáda při životě. Kráva musí dostat nažrat jen tolik, aby nadojila alespoň něco. Posuzuje se užitečnost – ziskovost. Klíčem k systémové změně není špidlovské „zdroje jsou“, ale odvaha a důslednost odborů ve vymáhání maxima možného. Praha je bohaté město… Jenže k té odvaze patří u zaměstnanců i odvaha riskovat konflikt a po případné prohře ztrátu zaměstnání. Principem odborové solidarity je ochota silnějších a schopnějších riskovat vlastní pohodlí a zastat se nejen slabších, ale i neschopných.

Prozatím se zaměstnanci zoo odvážili pouze anonymního udávání ředitele, který 15 let tuto instituci řídil tak, aby k plné spokojenosti sloužila jak veřejnosti, jako špičková vizitka města, tak vědě a svému poslání – záchraně alespoň některých druhů. Věda a záchrana druhů je ovšem bonus navíc, ne „core business“. Patnáct let žili, ušetřeni nejistoty a stresu, zda bude příští měsíc na výplaty. Řekněte mi, prosím, kdo v dnešní době staví pro své zaměstnance v areálu firmy byty včetně jejich zařízení nábytkem a automatickými pračkami? Zoo takovou moderní ubytovnu postavila. Čerstvě byla postavena i učňovská škola a v plánu měl Bobek školku pro děti chovatelů. Odpovědí radnice udavačům byly po vynuceném odchodu ředitele sliby změn, o kterých nikdo neví, zda nebudou k horšímu, a průzkum psychické pohody zaměstnanců. Prý anonymní… Houby anonymní. Na kvalitu i na anonymitu průzkumu magistrátem najaté agentury MK Psychology jsem podal primátorovi Bohuslavu Svobodovi (ODS) stížnost. V kopii náměstkyni primátora pro oblast životního prostředí a klimatického plánu Komrskové (Piráti), v jejíž gesci je zoo, ale i předsedkyni výboru pro životní prostředí Lucie Kubesy (ODS) a předsedovi kontrolního výboru Ondřeji Prokopovi (ANO).

• STÍŽNOST na neprofesionalitu MK Psychology s.r.o.

Doposud bylo výsledkem stížnosti velké NIC, přestože stížnost je zaevidována pod č.j. S-MHMP1275979/2025. Za primátora poslala nic neříkající odpověď sekretářka a náměstkyně Komrsková odpověděla, že je vše v pořádku. „Ráda bych vás ujistila, že tým MK Psychology pracuje zcela profesionálně a dosavadní průběh šetření probíhá bez výraznějších komplikací. … Osobně však nemám žádné pochybnosti o tom, že anonymita dotazníků je zajištěna.“ Nic nebylo zajištěno. A dotazník byl diletantský, s předpojatými konstatováními namísto otázek.

Mou hlavní výtkou bylo, že vyplnění dotazníku „pro zmapování pracovních vztahů a atmosféry v zoo“ je umožněno komukoliv, včetně osob, které nejsou nebo nebyly zaměstnanci zoo, či dokonce komukoliv opakovaně. Vyzkoušel jsem. To je zásadní výtka, umožňující masovou manipulaci původními stěžovateli a jejich kamarády či „soucítícími“ v některé z uzavřených diskusních skupin na sociálních sítích či při rozesílání emailem. Tvrzení o anonymitě se nezakládá na pravdě, neboť součástí první stránky dotazníku je délka působení v organizaci, pracovní zařazení, organizační oblast, typ úvazku (HPP, DPP/DPČ), pohlaví a věk. Tento soubor údajů vede k vysoce pravděpodobné identifikaci konkrétního jednotlivce v malém kolektivu a tvrzení o anonymitě dotazníku tak porušuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR). Toto jsou jen první dvě výtky z několika.

Na takové jednání nejsem zvyklý a nejspíš si nezvyknu. Hodlám trvat na projednání stížnosti minimálně kontrolním výborem a očekávám řádnou, kvalifikovaně odargumentovanou odpověď, přestože Piráti i ODS jsou součástí radniční koalice a kontrolní výbor je veden opozicí. Jelikož byla adresována i primátorovi, očekávám odpověď na závěry kontrolního výboru i od něj, a ne od jeho sekretářky. Svobodu znám dlouho a považuji ho za velmi slušného a velmi konzervativního muže. Konzervativní muž se neschovává sekretářce pod sukní. I když je gynekolog.

Zlé jazyky magistrátních chodeb se totiž domnívají, že jak ODS, tak Piráti se shodli na budoucím řediteli ještě dříve, než štvavá mediální kampaň proti Bobkovi začala. A možná že právě kvůli tomu začala. Jejich favoritem mezi 33 kandidáty by měl být bývalý starosta Prahy 4 a bývalý spolupředseda Zelených Petr Štěpánek, i když není zoolog, ale mikrobiolog. Byť mezi přihlášenými má být i další zelený politik, Martin Bursík (LES). Ale čert věř drbům, i když se domnívají, že se Štěpánkem se prý už smířili za ODS nejen primátor Svoboda, ale i Alexandra Udženija… Shodne se i s cykloaktivisty, ovládajícími s Trojí sousedící Prahu 7 – s hnutím Jana Čižinského Praha sobě. A prý kvůli tomu celý skandál okolo údajné Bobkovy šikany mohl vzniknout a proto měl takovou mediální podporu.

Drbům ani předvolebním intrikám se mi nechce věřit, protože to by byla sebevražda pražské ODS v přímém přenosu. Zelený Štěpánek je ostřílený a ještě z dob Béma v jednání s pražskou ODS zkušený politik, který by tím pádem dostal úžasný politicky marketingový nástroj v podobě nejznámější a nejoblíbenější příspěvkové organizace Prahy a k tomu půlmiliardový provozní rozpočet, obohacený o tři čtvrtě miliardy investic na výstavbu pavilonu Arktida. V podobě tématu změn a rozvoje zoo by dostal mediální příležitost, za kterou by jiní snad i vraždili. V říjnu 2026 se budou konat volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy a Senátu současně.

Že pražská zoo bude volebním tématem, o to se různí „novináři“ už postarají.