„Tady to musí bejt na ulicích velký peklo. Ještě že bydlím v Letňanech. Nicméně nad ránem jsem prosvištěl celou Prahu a nikde neviděl ani jednou ‚Pomáhat a chránit‘. Prý sem povolali poldy z celý republiky,“ míní postarší Mirek, který si dal motorku do značkového servisu na západním okraji Prahy a teď se metrem vrací domů. Hlavní město hostí u příležitosti zasedání platformy Evropského politického společenství a následného neformálního jednání Evropské rady čtyřiačtyřicet hlav států a vlád, takže jsme se vydali do ulic, co na to říkají obyčejní lidé.

Na Evropské třídě

Kolem metra Nádraží Veleslavín zrovna projelo za jekotu policejní sirény několik limuzín s tureckými vlaječkami. Mladík, čekající na autobus 225, začne nahlas, aby každý věděl, že se vyzná, ke kamarádovi: „Hele v**e, Erdogan. Krvavej sultán Sulejmán, slunce jasné, co má na svědomí tisíce Kurdů a k nám pouští miliony Syřanů. Kdybych to věděl, tak se poleju rudou a skočím mu před auto. Mohl jsem bejt slavnej. Musím napsat domů, že jsem viděl tureckýho diktátora.“ Začne vyťukávat esemesku do mobilu. „Podle mě v těch autech neseděl. Jel nejspíš přes Petřiny. Víš, kolik lidí ho chce odkráglovat,“ namítne druhý. „Jasně, ty v**e, jel MHD,“ dodá všeználek.