Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vystoupil minulý týden v exkluzivním rozhovoru pro francouzskou veřejnoprávní stanici France 2. Dialog s moderátorkou Léou Salamé byl natočen v Moskvě a odvysílán v hlavních večerních zprávách. Desetiminutový sestřih vidělo přes 3,4 milionu diváků, plná hodinová verze je dostupná online. Lavrov se vyjadřoval především k válce na Blízkém východě a ruské pozici vůči Íránu, Ukrajině a západním zemím.

Lavrov označil Írán za „strategického partnera a spojence“ a prohlásil, že Rusko se staví na obranu zájmů Íránu i celého regionu. Obvinil Spojené státy a Izrael z nevyprovokované agrese. Kritizoval přístup amerického prezidenta, který podle Lavrova ignoruje mezinárodní právo a řídí se pouze vlastními „morálními principy nebo instinkty“. Zároveň popřel, že by Rusko poskytovalo Íránu zpravodajské informace k útokům na americké základny, a uvedl, že takové údaje jsou veřejně dostupné. Vyzval k dialogu o bezpečnosti v Perském zálivu a na Blízkém východě.

Kritika za šíření propagandy

Rozhovor vyvolal vlnu kritiky. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot označil Lavrovovo vystoupení za šíření propagandy a zdůraznil, že Rusko mezinárodní právo neobhajuje – ani na Ukrajině, ani v Íránu. Někteří komentátoři označili interview za „nedůstojné“ a kritizovali France 2 za poskytnutí prostoru ruskému představiteli bez adekvátní reakce na jeho slova.

Další kontroverzi přineslo zjištění, že ruské ministerstvo zahraničí zveřejnilo na svém YouTube kanálu zkrácenou ruskou verzi rozhovoru, v níž byly změněny otázky moderátorky a přidány věty, které nikdy neřekla.

Například otázka o slabé ruské obraně Íránu byla přeformulována tak, aby naznačovala aktivní podporu, a počet civilních obětí na Ukrajině byl snížen z desítek tisíc na stovky. Agentura Franceinfo označila tuto verzi za zfalšovanou a sloužící kremelské propagandě.

Rozhovor, který viděla Francie. A neslyšelo Česko…

Podnikatel v oblasti cestovního ruchu Daniel Danndys Krajča se vystoupení ruského ministra Lavrova věnuje ve svém příspěvku na síti Facebook.

„Sedím na jihu Thajska, na Krabi, v podvečeru, kdy svět zpomaluje a člověk má pocit, že se geopolitika odehrává někde daleko za horizontem běžného dne. Turisté kolem mě řešili lodní výlety na okolní ostrovy a ceny večeře na pláži, zatímco já jsem se z cizojazyčných zdrojů dozvěděl o rozhovoru, který proběhl v hlavním vysílacím čase francouzské veřejnoprávní televize France 2. Šlo o vystoupení Sergeje Lavrova, ministra zahraničí země, která bez ohledu na hodnotící rámce zůstává jedním z klíčových aktérů současné mezinárodní politiky, a právě proto mě překvapilo nikoli to, že rozhovor vznikl, ale že o něm český mediální prostor téměř nepromluvil,“ napsal Krajča.

Nešlo přitom o žádnou okrajovou diskusi pro úzký okruh odborníků ani o noční analytický formát určený několika tisícům diváků. „Rozhovor byl vysílán ve večerním hlavním čase a sledovalo jej více než 3,4 milionu lidí, což samo o sobě vypovídá o tom, že francouzská veřejnoprávní televize jej považovala za událost veřejného významu. V evropském kontextu šlo o krok zcela legitimní, protože veřejnoprávní média existují mimo jiné proto, aby poskytovala prostor i názorům, s nimiž jejich publikum nemusí souhlasit, avšak které mají z hlediska politické reality svou váhu,“ podotýká Krajča. 

Připomíná, že rozhovor vedla Léa Salamé, jedna z nejvýraznějších tváří francouzské televizní žurnalistiky, a už samotná skutečnost, že se ruský ministr zahraničí objevil právě v jejím studiu a právě v tomto čase, vyvolala v části evropské politické scény neobvykle silnou reakci. „Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot následně prohlásil, že Lavrov dostal prostor ‚klidně rozvíjet svou propagandu‘, přičemž připomněl známou tezi, že opakování nepravdy z ní pravdu nečiní. Takové vyjádření je pochopitelné z hlediska politické logiky současné Evropy, současně však naznačuje, že samotný fakt rozhovoru může být vnímán jako problém, nikoli jako standardní součást veřejné diskuse,“ napsal Krajča.

France Télévisions se podle něj k celé věci postavila výrazně střízlivěji. Její informační ředitel Philippe Corbé vysvětlil odvysílání rozhovoru prostým konstatováním, že Rusko zůstává významným hráčem na Blízkém východě a že vystoupení jeho ministra zahraničí má proto zřejmý novinářský význam. V jiném období by podobné vysvětlení nepůsobilo nijak pozoruhodně, dnes však připomíná spíše návrat k elementární definici veřejnoprávního zpravodajství, které informuje o světě takovém, jaký je, nikoli takovém, jaký by měl podle aktuálních politických preferencí být.

„Pozornost komentátorů přitom vzbudil i samotný průběh rozhovoru, v němž Lavrov odpovídal souvisle a bez obvyklého přerušování, které dnes televizní interview často proměňuje spíše v dynamický spor než v prostor pro formulaci postoje. Analytici si všimli drobného, ale symbolického detailu: při odpovědích si ministr vyndával sluchátko simultánního překladu, čímž prakticky znemožňoval moderátorce vstupovat do jeho výpovědi. Výsledkem byl formát, který by ještě před několika lety nepůsobil nijak výjimečně, dnes však vyvolal komentáře o tom, že novinář měl během rozhovoru nezvykle omezený prostor zasahovat do jeho průběhu,“ komentuje Krajča.

Reakce části evropské politické scény podle něj následně ukázaly, že skutečným tématem nebyl obsah rozhovoru, nýbrž jeho samotná existence. Objevily se výroky o „kulturním šoku“ pro Brusel i Paříž a o tom, že evropské publikum dostalo možnost slyšet ruský pohled bez tradičního interpretačního rámce. „Právě tato formulace je možná nejzajímavější, protože naznačuje, že problémem nebylo to, co zaznělo, ale to, že zaznělo přímo,“ soudí cestovatel a podnikatel.

France 2 přitom podle něj nevysílala rozhovor jako gesto vstřícnosti vůči Moskvě, nýbrž jako standardní novinářský krok vycházející z předpokladu, že veřejnost má právo slyšet postoje významného mezinárodního aktéra v jeho vlastní formulaci. V evropské tradici veřejnoprávního vysílání šlo o postup, který byl ještě nedávno považován za samozřejmý.

Fotogalerie: - Proti útoku na Írán

„A právě v tomto okamžiku se objevuje otázka, která mě napadla tisíce kilometrů od Evropy. Ministr zahraničí státu, jenž zásadně ovlivňuje bezpečnostní situaci na evropském kontinentu, vystoupil v hlavním vysílacím čase veřejnoprávní televize členské země Evropské unie, rozhovor sledovaly miliony diváků a reagovali na něj představitelé francouzské vlády i evropské politické scény. Přesto český mediální prostor tuto událost téměř nezaznamenal, jako by šlo o epizodu bez významu, nikoli o moment, který by si ještě nedávno automaticky našel místo ve zpravodajství zahraničních redakcí. Seděl jsem na druhém konci světa a uvědomil si zvláštní paradox současné evropské mediální reality: některé informace o Evropě se dnes člověk dozví snáze mimo Evropu než doma. Ne proto, že by byly nedostupné, ale proto, že nebyly považovány za potřebné sdělit,“ poukázal Krajča.

A právě tato skutečnost je podle něj možná důležitější než samotný obsah rozhovoru. „Novinář totiž nemusí souhlasit s tím, co zazní ve studiu, nemusí přijímat argumenty hosta ani je interpretovat v jeho prospěch, ale měl by považovat za svou základní povinnost informovat o tom, co se ve veřejném prostoru skutečně odehrálo. Jestliže veřejnoprávní televize velké evropské země odvysílá rozhovor s jedním z nejvýznamnějších diplomatů současnosti a český mediální prostor jej téměř nepovažuje za hodný zmínky, nevypovídá to především o Rusku ani o Francii, ale o proměně našeho vlastního mediálního prostředí. Otázka proto nestojí tak, co bylo řečeno ve francouzském studiu. Otázka zní, proč jsme to doma téměř neslyšeli,“ uzavřel svůj komentář.

Psali jsme:

Tajné služby a šéfové Petra Pavla. Drulák rozplétá „maďarskou kauzu“

Konec nadějí na příměří. Írán odmítl plán, boje sílí

Pavel chce omezit vztahy s Maďarskem

Lavrov: Evropa kazí mírové snahy USA. Nebavíme se s ní