Vláda schválila před časem koncepci sociálního bydlení. Vy sám se netajíte výhradami. Vadí vám, že dokument z dílny ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové pokračuje v pojetí solidarity bez zásluh. Jak jste se vyjádřil na svém profilu na PL, domníváte se, že by koncepce, přetavená po roce 2017 do zákona o sociálním bydlení, měla pracovat se dvěma typy klientů. S těmi, kteří se dostali do sociální nouze bez vlastního přičinění – nezaviněně, a těmi, jež si své sociální vyčlenění sami zavinili a neprojevují snahu vymanit se z této situace. Kdo a podle jakých kritérií by o tom měl rozhodovat?
Všechny varianty sociálního bydlení, dokonce i ta z dílny MPSV, počítají s přenesením odpovědnosti na obce. Na nich by se tedy mělo také rozhodovat. A to nejen o sociálním bydlení, ale také o dalších formách pomoci potřebným. Před několika lety přešly tyto kompetence, spolu s vyplácením sociálních podpor a dávek, na úřady práce. Ukázalo se, že to nebylo dobré rozhodnutí. A to z jednoduchého důvodu. Úřady práce sice zvládnou vyplácet peníze, ale děje se to bez hlubší znalosti místních poměrů a konkrétních příjemců. Jsem pro převedení kompetencí zpátky na obce.
A teď k oněm kritériím. Klientem, který se dostal do sociální nouze vlastní vinou a nejeví sebemenší snahu se z ní dostat, je například ten, kdo vypadl z evidence úřadu práce, kdo odmítá vykonávat veřejně prospěšné práce a veřejnou službu, notoričtí dlužníci... Je to otázka místního šetření. Myslím, že takových moc nebude; když se nastaví jasná kritéria. Pochopitelně plnou solidaritu bez jakýchkoliv podmínek si zaslouží senioři, zdravotně postižení, mladé rodiny, dočasně nezaměstnaní…
Pro druhou ze jmenovaných skupin by se podle vás neměly stavět nové byty. ,,Doporučoval bych pokud možno adaptace starších prostor za svépomoci budoucích nájemníků. Pochopitelně finanční náklady by hradil stát, respektive obec.“ Na kolik je to podle vás reálné? Domníváte se, že na to obce budou mít finance? Již nyní si stěžují na nedostatek financí a nadměrnou zátěž ze strany státu…
Opět se musím odvolat na to, že i v návrzích MPSV se počítá s určitými náklady na sociální bydlení. Nové byty by měly být postaveny z dotací ministerstva pro místní rozvoj, určité možnosti nabízí Evropský sociální fond. Když mají být peníze na výstavbu nových bytů, proč ne na adaptace? Já osobně bych preferoval i zapojení, respektive využití privátního sektoru. Na trhu s nájemním bydlením přece existuje značný převis nabídky nad poptávkou. Jde jenom o to, abychom zavedli přísná pravidla do vyplácení sociálního příspěvku na bydlení – podle místního obvyklého nájemného. Ale zpátky k úvahám o svépomoci a zapojení klientů z kategorie „vlastního zavinění“. Chtěl bych zdůraznit, že to nevnímám jako šikanu, ale jako formu sociální terapie. Je přece jasné, že člověk má větší vztah k něčemu, co si vytvořil vlastní prací, vlastním přičiněním. Je to vyzkoušené například v Řecku a v Maďarsku. Jako zajímavý v těchto zemích mi přijde projekt, kdy se do svépomoci spolu s klienty zapojují i studenti škol se zaměřením na sociální práci. Rozhodně to vede ke vzájemnému poznávání, pro studenty je to cenná zkušenost.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková