Vláda schválila před časem koncepci sociálního bydlení. Vy sám se netajíte výhradami. Vadí vám, že dokument z dílny ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové pokračuje v pojetí solidarity bez zásluh. Jak jste se vyjádřil na svém profilu na PL, domníváte se, že by koncepce, přetavená po roce 2017 do zákona o sociálním bydlení, měla pracovat se dvěma typy klientů. S těmi, kteří se dostali do sociální nouze bez vlastního přičinění – nezaviněně, a těmi, jež si své sociální vyčlenění sami zavinili a neprojevují snahu vymanit se z této situace. Kdo a podle jakých kritérií by o tom měl rozhodovat?
Všechny varianty sociálního bydlení, dokonce i ta z dílny MPSV, počítají s přenesením odpovědnosti na obce. Na nich by se tedy mělo také rozhodovat. A to nejen o sociálním bydlení, ale také o dalších formách pomoci potřebným. Před několika lety přešly tyto kompetence, spolu s vyplácením sociálních podpor a dávek, na úřady práce. Ukázalo se, že to nebylo dobré rozhodnutí. A to z jednoduchého důvodu. Úřady práce sice zvládnou vyplácet peníze, ale děje se to bez hlubší znalosti místních poměrů a konkrétních příjemců. Jsem pro převedení kompetencí zpátky na obce.
A teď k oněm kritériím. Klientem, který se dostal do sociální nouze vlastní vinou a nejeví sebemenší snahu se z ní dostat, je například ten, kdo vypadl z evidence úřadu práce, kdo odmítá vykonávat veřejně prospěšné práce a veřejnou službu, notoričtí dlužníci... Je to otázka místního šetření. Myslím, že takových moc nebude; když se nastaví jasná kritéria. Pochopitelně plnou solidaritu bez jakýchkoliv podmínek si zaslouží senioři, zdravotně postižení, mladé rodiny, dočasně nezaměstnaní…
Pro druhou ze jmenovaných skupin by se podle vás neměly stavět nové byty. ,,Doporučoval bych pokud možno adaptace starších prostor za svépomoci budoucích nájemníků. Pochopitelně finanční náklady by hradil stát, respektive obec.“ Na kolik je to podle vás reálné? Domníváte se, že na to obce budou mít finance? Již nyní si stěžují na nedostatek financí a nadměrnou zátěž ze strany státu…
Opět se musím odvolat na to, že i v návrzích MPSV se počítá s určitými náklady na sociální bydlení. Nové byty by měly být postaveny z dotací ministerstva pro místní rozvoj, určité možnosti nabízí Evropský sociální fond. Když mají být peníze na výstavbu nových bytů, proč ne na adaptace? Já osobně bych preferoval i zapojení, respektive využití privátního sektoru. Na trhu s nájemním bydlením přece existuje značný převis nabídky nad poptávkou. Jde jenom o to, abychom zavedli přísná pravidla do vyplácení sociálního příspěvku na bydlení – podle místního obvyklého nájemného. Ale zpátky k úvahám o svépomoci a zapojení klientů z kategorie „vlastního zavinění“. Chtěl bych zdůraznit, že to nevnímám jako šikanu, ale jako formu sociální terapie. Je přece jasné, že člověk má větší vztah k něčemu, co si vytvořil vlastní prací, vlastním přičiněním. Je to vyzkoušené například v Řecku a v Maďarsku. Jako zajímavý v těchto zemích mi přijde projekt, kdy se do svépomoci spolu s klienty zapojují i studenti škol se zaměřením na sociální práci. Rozhodně to vede ke vzájemnému poznávání, pro studenty je to cenná zkušenost.
Nemusíme ale chodit za podobnými příklady daleko. V Dobré Vodě na Toužimsku vzniklo před několika lety občanské sdružení Český západ. Ve dvou panelových domech tam živořilo několik desítek romských rodin. Jejich živitelé přišli po zániku někdejšího Státního statku o práci. Typické ghetto. Majitel domů chtěl Romy vystěhovat. Aktivisté z Českého západu dokázali z evropských dotací domy odkoupit. Přesvědčili jejich obyvatele, aby si je postupně svépomocí opravili. Obstarali většině dospělých práci. Zaměstnal je například nedaleký klášter, Český západ vytvořil i vlastní rukodělné dílny. Cílem je nabídnout uživatelům byty k odkoupení za solidní cenu. V několika případech se to už podařilo. Mnozí lidé v komunitě už pochopili, že pracovat se vyplatí. Svépomocně třeba zřídili odpolední klub v nedaleké Toužimi pro své děti, které tam dojíždějí do školy a musejí čekat na autobus. Český západ zřídil pro děti místních Romů přímo v Dobré Vodě také kroužky a doučování… Několik dětí z místní komunity už chodí na střední školy. Hezký příklad toho, jak řešit neutěšenou sociální situaci přes bydlení, co říkáte? Bohužel zatím ojedinělý. Je to o něčem jiném, než uplácet tzv. sociálně nepřizpůsobivé za to, že nám „dají pokoj“.
Psali jsme:
Co říkáte na záměr vedení města Brna, které chce rozdat několika desítkám bezdomovců byty, jež by jim měly pomoci postavit se na nohy?
Přeji jim úspěch. Ale moc na něj nevěřím v případě, že přidělení bytů nepůjde ruku v ruce s opravdovou sociální prací.
Zamezit vytváření ghett je podle vašeho mínění možné ošetřit uplatněním kvót pro určité obce anebo městské části. Můžete být konkrétnější? Podle čeho by byly kvóty stanovovány?
Já jsem vždycky prosazoval, aby sociální bydlení bylo rozptýlené. Když soustředíte větší množství lidí, kteří žijí s pocitem, že ztratili perspektivu na normální a užitečný život, vede to k vytvoření zvláštní subkultury. V ní chybí motiv vymanit se z takového prostředí, šíří a prohlubují se tam nejrůznější sociálně patologické projevy… Naproti tomu když dáte jedné rodině z ghetta možnost začlenit se do relativně normálního prostředí, je tam šance na adaptaci. Své sehraje snaha napodobit životní styl sousedů, důležité je i to, že taková rodina pro negativní projevy nemá oporu u ostatních. Ano, už slyším námitky z většinové populace – jedna taková rodina může rozvrátit soužití v celém domě… Ano, problémy mohou nastat. Ale za pokus to stojí. V opačném případě musíme počítat se vznikem no go zón, jaké mají třeba v Paříži anebo v Bruselu. Sociologické studie uvádějí, že k vytváření odlišných subkultur dochází při 15procentní koncentraci lidí s různým způsobem vyloučení z většinové společnosti. Tomu by se měla podle mě přizpůsobit politika obcí při přidělování sociálního bydlení. To není sociální inženýrství. Solidární pomoc není nároková. A tak by si ti ze skupiny „vlastní zavinění“, co žádají sociální bydlení, neměli moc vybírat. Ještě na okraj – já ten status „zavinění“ kontra „nezavinění“ nevidím jako uzavřený. Naopak, měl by být prostupný. Měl by dát každému šanci na vylepšení svého statusu.
V souvislosti s uprchlickou krizí byly právě povinné kvóty jedním z nejdiskutovanějších problémů, který vzbuzoval v Česku velkou nevoli. Navíc jak nedávno přiznali nizozemští ministři zahraničí a pro migraci, systém kvót pro přerozdělování uprchlíků v EU zatím nefunguje a sám o sobě problémy s migranty nevyřeší. Proč se domníváte, že by to v případě tzv. nepřizpůsobivých fungovalo?
No to jste trochu „popletla jablka s hruškami“. Sociální vyloučení není ideologie. Máme co do činění se subkulturou. Nikoliv s odlišnou kulturou, vycházející navíc z jiných tradic, z jiného hodnotového systému, který se opírá o náboženská přikázání, která nejsou v souladu s našimi zákonnými a etickými normami. Takzvaně nepřizpůsobiví mají přinejmenším v podvědomí naše kulturní hodnoty. My jim musíme dát šanci, aby z onoho podvědomí vyplynuly na povrch. Je to otázka motivace.
Je evidentní, že si Česko prozatím nedokázalo poradit s tzv. nepřizpůsobivými. Co by podle vás mohlo způsobit přijetí většího počtu imigrantů, navíc se zcela odlišnou kulturou, kteří se naší zemi zatím vyhýbají?
Vy máte asi na mysli přijetí většího množství migrantů z muslimských zemí. To by podle mě znamenalo postupný zánik naší kultury a euroamerické civilizace vůbec. Jsem pro solidaritu a pomoc – jsou to lidské bytosti. Pomáhejme jim ale v jejich přirozeném prostředí. Pomozme zastavit v jejich zemích nesmyslné válečné konflikty. Myslím, že by světové velmoci měly zpytovat svědomí. Nechci tady rozebírat, co je možné za těmito konflikty tušit. Pomáhejme lidem v místě konfliktů materiálně. Pomáhejme jim hledat a vytvářet nové zdroje vody, pomáhejme jim osvojit si nové agrotechnické poznatky při výrobě potravin… Přijměme rozumný počet skutečně pronásledovaných – raději křesťanů. Ale v žádném případě nedopusťme nekontrolovatelný příliv migrantů z kulturně odlišného prostředí. S migranty z nám blízkého, resp. kompatibilního kulturního prostředí, jako třeba z Ukrajiny, nemám problém.
Psali jsme:
Podle vás je zbytečné se zabývat otázkou, jaké procento vyznavačů Alláha je aktuálně ochotné ve jménu své víry zabíjet. Lze tato vaše slova chápat tak, že islám je podle vás násilné náboženství a že neexistuje nic jako umírněný islám?
Mimochodem, autorem výroku o tom, že neexistuje umírněný a radikální islám, že islám je jenom jeden, je turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Opírá se o islamistickou stranu. Tato slova zaznívají také z mnoha evropských mešit. Já měl ale na mysli něco jiného. Počty těch, kteří zabíjejí ve jménu Alláha, nejsou vůbec podstatné. Připomeňme si, že vraždění v Charlie Hebdo mělo na svědomí 5–10 teroristů. Dokázali zaměstnat na 90 tisíc francouzských policistů. Ne jinak to bylo při listopadových útocích v Paříži nebo při sebevražedných náletech na newyorská „dvojčata“ i při bezpočtu dalších teroristických akcí. Současné a budoucí války se nepovedou za nasazení milionových armád. Mohou být ale mnohem ničivější.
Měl jsem na mysli také to, že když se mezi desetitisíce migrantů vmísí dva, pět teroristů, mohou způsobit nedozírné neštěstí. A kolik z těch deseti tisíců migrantů se radikalizuje pod vlivem deziluze z toho, že Evropa jim nemůže nabídnout to, co od ní čekali?
Vy sám se také přikláníte k názoru Gerharda Rohlfse, který tvrdil, že civilizaci a právní stát je nemožné vytvořit u národů, které se řídí ustanoveními Koránu, a proto je stále nutné opakovat, že některé národy nelze civilizovat, neboť jejich vlastní zákonodárství civilizaci zakazuje. Na druhou stranu, jak upozorňuje Pavel Barša, je nutné vyzdvihnout fakt, že ačkoliv se islamismus prezentuje jako antimoderní a protizápadní, nemůže popřít svůj původ v modernizaci samotné, a to už jen z toho důvodu, že proměňuje islám z pouhého náboženství či kultury na ideologii. Podle amerického historika židovského původu se specializací na středověký islám Daniela Piepese fundamentalisté neusilují ani tak o opravdově islámský řád, nýbrž o islámskou verzi západní reality, což je patrné zejména v náboženství, běžném životě, politice a právu. Co vy na to? Není to pro nás naděje, že je islám možné reformovat?
Já nejsem filozof formátu Pavla Barši anebo Daniela Piepese. Nicméně kolik lidí bude muset ještě umřít do té doby, než se islám eventuálně zreformuje? Kromě toho Pavel Barša podle vašeho vyjádření vidí naději na modernizaci islámu v jeho profilaci na ideologii. Já v tom naopak vidím velké nebezpečí. Nejsou nositelem nových myšlenek, modernizace a pozitivně působících ideologií obvykle vzdělaní lidé? V té souvislosti musím připomenout, že špičky radikálních islamistů netvoří beduíni, kteří pohánějí velbloudy po poušti. Jsou to mladí lidé, kteří získali vzdělání na západoevropských a amerických univerzitách. Jsou to lidé, kteří nenávidí naši kulturu a náš životní styl. Je možné připustit, že k této nenávisti mají své důvody – zamysleme se, jak si počínaly imperiální mocnosti v jejich zemích v posledních staletích… Tito lidé našli svou ideologii v islámu. Teď ohrožují nejen naši kulturu a civilizaci. Hlavně ohrožují životy naše a našich dětí. A z toho musíme vycházet.
Podle vašeho vyjádření Korán, který je u nás dostupný i v češtině, definuje džihád jako svatou válku a je povinností každého muslima. Muslim, který se zřekne islámu, musí být okamžitě zabit. Nedomníváte se, že jde ale o hodně zjednodušený a nepřesný výklad? Přece jen šaría vymezuje čtyři typy džihádu, džihád srdce, který je jako jediný označován jako ,,velký džihád“, a posléze tři další, kterými jsou džihád rukou, džihád jazyka a džihád meče… Nenahrává opomíjení zbylých tří typů šíření xenofobních nálad?
Já myslím, že na tyto otázky jsem se vám vyjádřil už v předchozích odpovědích. Pochopitelně výklad džihádu a jeho interpretace znám. Zrovna tak znám množství pasáží ze Starého zákona, které také nepojednávají o příjemných věcech. Nicméně pro nás je důležitý současný výklad, který si osvojili ti, kteří nás ohrožují.
Psali jsme:
autor: Kateřina Synková
