Týden v médiích otevírá vývoj kolem kontroverzního návrhu zvaného Chat Control. Petr Žantovský připomíná snahy dánského předsednictví EU prosadit plošné sledování digitální komunikace, původně prezentované jako nástroj proti dětské pornografii. Podle kritiků zde však ochrana dětí slouží spíše jako zástěrka a skutečným cílem je získat rozsáhlá data o uživatelích, která mohou být následně komerčně či politicky zneužita. Ještě nedávno se zdálo, že politici návrh úplně odsunuli, ale rychle se objevila jeho přepracovaná verze. Zatímco v září proti ní stálo devět členských zemí, nyní zůstávají zásadně proti už jen čtyři: Česká republika, Polsko, Nizozemsko a Itálie.
Žantovský se věnuje i zemím, které se po úpravách návrhu přiklonily k jeho podpoře. Pro Chat Control se nyní staví řada států, mimo jiné Finsko, Estonsko, Belgie, Lucembursko, Rakousko, Německo, Slovensko, Řecko či Rumunsko. Tato náhlá změna postoje podle něj vyvolává otázky, zda jde o politický kalkul, nebo spíše o únavu z dlouhodobého odporu vůči Bruselu: „Z té struktury těžko usoudíte, jestli to má nějaký politický aspekt, nebo je to jenom proto, že už se ty členské země vyskotačily ve svém vzdorování a nadále budou poslušné,“ dodává. Upravený předpis prošel koncem listopadu Radou EU a nyní míří k Evropskému parlamentu, který se jím začne zabývat až na jaře příštího roku.
„V našem prostředí si umíme velice snadno představit, že Chat Control bude zneužíván ke špiclování nežádoucích nezávislých názorů, a to v zásadě bez ohledu na to, která vláda tady zrovna povládne,“ upozorňuje mediální analytik, že věc se dotýká svobody projevu. Obrací pozornost k nové české vládě, která má být jmenována už příští týden, a zdůrazňuje, jak těžké bude čelit tlaku evropských předpisů: „Jsem velmi zvědav na statečnost budoucí vlády ve vztahu k různým evropským normám, předpisům a nařízením, protože vskutku není snadné vzdorovat. Doufám, že naše vláda to zvládne a dokáže aspoň za nás a pro nás uhájit jistou větší svobodu internetu,“ uvedl, že před koalicí ANO, SPD a Motoristé sobě stojí nelehké úkoly.
Podle Žantovského i mírnější verze připravované směrnice může znamenat zásadní zásah do digitálních svobod. Varuje, že by uživatelé museli při zakládání e-mailů nebo účtů na komunikačních aplikacích předkládat občanský průkaz, či dokonce sken obličeje, což považuje za nepřijatelný zásah do soukromí. Návrh také počítá s plošným omezením používání běžných komunikačních nástrojů pro mladistvé do 16 let – tedy aplikací, jako jsou WhatsApp, Telegram nebo Facebook Messenger.
Na závěr situaci hodnotí velmi ostře: „Je to opravdu velmi razantní zásah do svobody jednotlivce a je to jen další důkaz toho, že EU je neopravitelná, takže jediné, co ji v brzké či delší budoucnosti zřejmě bude čekat, je její zánik. A myslím, že nebudu sám, kdo neuroní ani slzu,“ dodává Petr Žantovský.
Kdo určí pravdu? Macronova cesta k mediální kontrole
Po debatách o evropském Chat Control se Petr Žantovský obrací k dalšímu výraznému dění, tentokrát z Francie. Upozorňuje, že podobným směrem jako „slavná Evropská unie“ se ubírá i francouzský prezident Emmanuel Macron, který, jak ve svém článku informoval server iDNES.cz, připravuje něco jako ministerstvo pravdy. Což je, jak kritici varují, fiktivní instituce v románu 1984 George Orwella, jejíž úkol je omezovat pravdivé informace, přepisovat dokumenty a falšovat minulost. „To znamená dělat vlastně cenzuru se zpětnou platností,“ podotýká mediální odborník.
Jste rádi, že je Babiš premiérem?Anketa
Prezident Macron své plány obhajuje s tím, že záměrem je označit „věrohodné“ zpravodajské listy a weby, přičemž z těch ostatních v podstatě učinit „šiřitele dezinformací“. K Macronovu plánu Žantovský připomíná historickou paralelu: „Něco takového jsme tu měli za komunismu. Jestli si někdo myslí, že Macron je demokrat, tak si to v tuto chvíli může přestat velice statečně myslet, protože tohle není žádný demokratický princip,“ konstatuje.
Francouzský prezident odmítá, že by věrohodnost médií měl posuzovat státní či politický orgán, a tvrdí, že tuto roli převezmou nezávislé žurnalistické a monitorovací organizace, které budou přidělovat nálepky těm médiím, jež „pečlivě ověřují informace a ctí etický kodex“. Macronův argument o „nezávislém ověřování“ považuje Žantovský za problematický i v kontextu blížících se francouzských prezidentských voleb: „Je to velmi zábavné, když si uvědomíme, že ve Francii budeme mít za rok a něco prezidentské volby,“ říká Petr Žantovský a dodává, že tímto krokem si Macron podle něj „staví pomníček“ a zároveň poskytuje silný argument každému, kdo nesdílí jeho názory, aby v příštích volbách volil kohokoli jiného než právě jeho.
Následně se zamýšlí nad tím, kdo by měl ve Francii tvořit ony „nezávislé“ organizace posuzující věrohodnost médií. „Představuju si ty nezávislé žurnalistické monitorovací organizace... Je to něco jako naši Cemperové, HlídacíPes.org, Manipulátoři.cz, různá špiclovací a kádrovací oddělení na webu iROZHLAS.cz, Forum24.cz atd. To jsou ti nezávislí, kteří budou monitorovat a posuzovat pravdomluvnost a věrohodnost těch ostatních médií,“ říká mediální analytik s tím, že je neuvěřitelné, kam se po 35 letech od listopadu 1989 posunulo nejen Česko, ale především Francie – země, která byla tradičně více levicová, s výraznou byrokratickou tradicí a zálibou ve „velkém administrativním inženýrství“. Tentokrát však podle něj nejde o další úroveň regulace, ale přímo o útok na samotné základy demokracie. A jak uzavírá, Macron se sice bude snažit přesvědčit, že právě on je pravým představitelem západní liberální demokracie, „ale teď už víme, jak to doopravdy je“.
Litevská krize veřejnoprávních médií
Na závěr svého Týdne v médiích se Žantovský obrací k mediálním událostem ze zahraničí, jež mohou být pro české prostředí v lecčem poučné. Konkrétně zmiňuje fungování médií veřejné služby v Litvě, kde jsou veřejnoprávní rozhlas a televize LRT financovány ze státního rozpočtu, nikoli prostřednictvím koncesionářských poplatků, jak je běžné v některých jiných evropských zemích. Zákon o litevském národním rozhlase a televizi stanoví, že rozpočet LRT se odvozuje především z fixního podílu příjmů státní pokladny – konkrétně určitého procenta z výnosů daně z příjmu fyzických osob a spotřebních daní.
V této souvislosti odkazuje přitom na článek serveru iROZHLAS s titulkem Dopadnou litevská média jako ta maďarská? Už teď zažíváme nátlak ohledně obsahu, popisuje novinářka. Informuje o dvou zásadních událostech, které se minulý týden v Litvě, kde parlament schválil novelu zákona, která zmrazuje financování LRT na tři roky (poslanci odhlasovali zmrazení rozpočtu LRT na tříleté období, což je podle kritiků protiústavní). Současně poslanci podpořili také pozměňovací návrh, který výrazně usnadňuje odvolání generálního ředitele veřejnoprávního média. Zatímco dříve bylo k jeho odvolání potřeba dvoutřetinové většiny v radě LRT, nově by stačil důvod, který je v souladu se „zájmy společnosti“, a navíc by se o odvolání hlasovalo neveřejně, nikoli otevřeně. Právě tyto tři změny chtějí litevští zákonodárci prosadit.
Generální ředitelka litevského veřejnoprávního rozhlasu a televize LRT, Monika Garbačiauskaiteová-Budrieneová ve zveřejněném rozhovoru označuje přijaté změny za útok na svobodu tohoto média. Zároveň v nich vidí i zásah mířený proti své osobě. Podle ní jde o záměr, který má vést k jejímu odvolání a otevřít cestu k potlačení nezávislosti a svobody veřejnoprávního rozhlasu a televize v Litvě. K postoji ředitelky LRT přidává Žantovský vlastní interpretaci a upozorňuje, že její reakce může být zjednodušená a nepřesná: „Paní ředitelka argumentuje velice divně tím, že vládní strany poslaly do té instituce audit, který měl prošetřit hospodaření a efektivitu od roku 2021 do roku 2024. V roce 2000 něco podobného probíhalo v České televizi. A bylo to jednou z hlavních příčin tzv. televizní krize,“ připomíná.
Podle něj tehdy i nyní platí totéž: aby se nikdo příliš neptal na peníze, které veřejnoprávní instituce spravují. Jak dodává: „Jsou to veřejné peníze, které jsou z kapes, v našem případě koncesionářů, v jejich případě daňových poplatníků, ale principiálně jde o totéž. Tudíž ti, kdo zacházejí s těmi obrovskými penězi, miliardami, tak samozřejmě nechtějí být kontrolováni, za co ty peníze utrácejí,“ pokračuje mediální analytik. Podle něj litevský příklad ukazuje, že jakmile někomu zasáhnete do finančních toků a do jeho často neviditelné práce s nimi, vyvolá to vždy velký pohyb.
Podobné tendence lze pozorovat i v českém prostředí, zejména v debatě o možném podřízení České televize Nejvyššímu kontrolnímu úřadu (NKÚ). K tomu však uvádí: „My tu máme snahu nové možné budoucí vládní koalice podřídit Českou televizi NKÚ, ale opakuji, NKÚ dělá pouze účetní audit čili efektivitu vyhazování peněz nebo utracení peněz neposoudí ani NKÚ. To je taková klamavá naděje,“ podotýká Žantovský.
Šéfka LRT opakovaně označuje změny za dílo pravicových či „populistických“ stran, čímž se sama staví do jednoho politického tábora. Jak k tomu Žantovský poznamenává: „Dá se z toho vyčíst, že tato paní Monika Garbačiauskaiteová-Budrieneová reprezentuje nepravicový a nepopulistický – ať už pod tím myslíme cokoliv – politický směr.“ Podle něj je to zásadní problém, protože ředitelka veřejnoprávní instituce nemá zastupovat žádný ideologický proud; její rolí je řídit médium, které má informovat veřejnost objektivně bez ohledu na to, kdo je u moci a jaké jsou jeho zájmy.
V tomto kontextu připomíná i slavnou větu Karla Schwarzenberga z období české televizní krize: „Česká televize patří těm, kteří v ní pracují.“ Podle Žantovského Monika Garbačiauskaiteová-Budrieneová ve skutečnosti říká totéž – tedy že bez „nás“, bez stávajícího vedení jsou svoboda, nezávislost a nestrannost instituce ohroženy. Současně vyjadřuje litevské politické scéně podporu, když říká, že pokud krok vydrží, může si konečně udělat pořádek ve veřejnoprávních financích. Připomíná také precedent z Řecka, kde byla veřejnoprávní televize na několik měsíců zrušena a následně obnovena s třetinovým rozpočtem, třetinovým počtem zaměstnanců a výrazně omezeným prostorem pro rozhazování veřejných prostředků – a přesto funguje dodnes. V závěru pak Žantovský podotýká, že není těžké pochopit, proč se „vojáci svobody slova“ všude tak brání: „Myslím si, že to vím – jde o peníze. Churchill říkal, hledej za vším peníze. Je to tak,“ dodává na závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s Petrem Žantovským?
autor: Jan Novotný
_profil_top.jpg)
