Platí podle vás často citované rčení, že nejdůležitější je zdravý selský rozum? Žilo by se u nás lépe, kdybychom se tím ve větší míře řídili všichni?
Na zdravý selský rozum jsem si bohužel vzpomněl, když jsem viděl některá poslední prohlášení z Evropské unie, co vše dokážeme v zemědělství do roku 2030 změnit. Snížíme hnojiva, pesticidy, zvýšíme organické zemědělství a chybí mi tam jen, o kolik snížíme počty obyvatel v Evropské unii a o kolik vyklidíme trhy vyspělým zemědělcům USA, Číny, Brazílie, Nového Zélandu atd. Nemohu si vzpomenout, že toto bych při volbách do Evropského parlamentu v nějakém programu viděl, ale hlavně nikdo nedomýšlí dopady na praktické zemědělce, a tím i praktické dopady do krajiny. Místo abychom podporovali pokrok v zemědělství jako výše uvedené státy, tak jen zakazujeme a snižujeme bez lepší náhrady. Zakážeme tolik léků pro obyvatele Evropské unie jako léků pro rostliny, které tyto obyvatele živí? Tak jak ve zdravotní politice je důležité naslouchat názorům praktických lékařů, tak i v zemědělské politice je potřeba naslouchat hlasům praktických zemědělců, je to v zájmu nejen nás zemědělců, ale zejména krajiny a obživy jejich obyvatel. Jestliže zemědělskou politiku tvoří ten, kdo zemědělství nikdy nedělal, tak to možná populisticky dobře vypadá, ale v provozních a přírodních souvislostech pak taková politika nefunguje a často je na škodu celé krajiny.
Téma potravinové soběstačnosti přichází na řadu v poslední době stále častěji. Jak se to líbí českým zemědělcům? Nebojí se větší zodpovědnosti?
Naši zemědělci a naše kulturní krajina jsou schopni uživit nejen obyvatele této země, ale mají i potenciál, tak jak je to u nás tradiční, exportovat zemědělské, v lepším případě s přidanou hodnotou potravinářské produkty i do dalších zemí světa. Je tomu tak i v jiných ekonomicky vyspělých zemích ve střední Evropě se stejnými klimatickými podmínkami. Tento základní přírodní dar, možnost pěstovat kulturní rostliny a chovat hospodářská zvířata, který ne každý stát světa má, je trestuhodné nevyužít. Nesmí nás ani odradit, že v Evropské unii zatím krátkozrace rozhodují výhodnější podmínky pro země se silnějším národním rozpočtem na úkor těch ostatních. Skuteční zemědělci se zodpovědnosti uživit svůj národ nebojí, je to nakonec jejich poslání. V případě krize jakéhokoliv typu se přes všechnu globalizaci světa národní ekonomiky chovají logicky v zájmu svých obyvatel. Soběstačnost potřebujeme v základních surovinách, kam rozhodně suroviny pro výrobu potravin patří. Dnes každá vyspělá země a každá země uvažující s určitou perspektivou si toto uvědomuje. Jsme sice členy Evropské unie a světový obchod se zdá všemocný, ale stačí jeden malý virus a celý národ šije podomácku roušky. Vyrábět podomácku potraviny by pro dnešního člověka byl větší problém. Je jasné, že potravinovou soběstačnost potřebujeme více, než se nám v běžném životě zdá. Zemědělci se toho nebojí a jsou to schopni zvládnout, potřebují jen, aby podmínky pro jejich hospodaření byly tvořeny spolu s nimi, a spolu s nimi, a ne bez nich. Toto je i práce AK ČR v zájmu nejen zemědělců, ale i všech spotřebitelů.
Fotogalerie: - V rouškách proti Babišovi a Zemanovi
Naše zemědělství prochází v posledních letech velkými změnami. Například se stále více zemědělců soustředí na rostlinnou výrobu. To ale přináší mnoho souvisejících problémů. Které jsou podle vás nejhorší?
Po vstupu do Evropské unie u nás vzrostl objem zemědělských dotací, sice zdaleka ne na úroveň starých zemí, ale vzrostl. Problém je v tom, že ve většině nových zemí včetně ČR tyto dotace šly na plochu bez odhledu na to, co se z ní produkuje. Navíc poskytování podpor bylo podmíněno řadou environmentálních omezení, což vedlo k tomu, že čím méně přidané hodnoty se produkovalo, tak tím jednodušší bylo splnění všech podmínek. No a živočišná výroba patří do těch složitějších postupů s vyšší přidanou hodnotou. A naše živočišná výroba s tímto dotačním hendikepem šla do soutěže na pulty zahraničních řetězců, které měly k dispozici i daleko více podporované produkty ze zemí svého původu, a tak logicky začala prohrávat. Nemůže za to zemědělec, ale nastavení zemědělské politiky z Evropské unie. Tento stav se dnes snažíme s agrární komorou a Ministerstvem zemědělství napravovat. Jde to však pomalu, protože to naráží na rozdílné rozpočty a často bohužel i na rozdílné pohledy občanů na zemědělství u nás, např. v Nizozemsku, Dánsku a jinde. Toto narovnání je však důležité pro krajinu pro uzdravení půdy a zadržování vody v krajině.
Kritici českého zemědělství často vzpomínají nadměrné používání umělých hnojiv. Vše, co je na polích, je prý víc umělé než přírodní. Jsou na tom čeští zemědělci opravdu tak špatně při používání umělých hnojiv ve srovnání s Evropou?
Čísla svědčí o tom, že pravda je přesně naopak. Naši zemědělci dosahují výnosy vyšší, než je průměr Evropské unie, a to při používání podprůměrných množství umělých hnojiv, a to samé platí i pro pesticidy. Je to zásluha šikovnosti, vzdělanosti našich zemědělců, a i některých jeho dalších provozních výhod. Je důležité, aby na tuto tabulku lidé pamatovali, až budou kupovat potraviny. Ty naše jsou totiž nejen zatížené menší uhlíkovou stopou z hlediska dopravy, ale i z hlediska použitých hnojiv.
Zemědělská půda je základním výrobním prostředkem k zajištění potravin. Staráme se o ni tak, jak si to zaslouží?
Zemědělská půda potřebuje kromě zmíněného odborného hnojení průmyslovými hnojivy dostatek organické hmoty (humusu), aby držela svoji úrodnost a také vodu. V naší zemi je důležité právě pro ten vnos kvalitní organické hmoty v podobě hnojení, abychom už dále nedovolili snížení rozměru živočišné výroby. Máme ani ne poloviční zatížení skotem na hektar oproti Německu, a to je ohromný rozdíl z pohledu úrodnosti půdy a ohromný rozdíl z pohledu množství zlepšujících pícnin, které v osevním postupu pak pěstujeme. Nejde pak už jen o zemědělství, ale i o dopady na celou společnost, která chce a do budoucna potřebuje krajinu úrodnou zadržující vodu. Je to důležité i z pohledu potravinové soběstačnosti, protože jak nás přesvědčily poslední měsíce, tak přes veškerou globalizaci trhu mohou najednou základní potřeby chybět. Roušky si ušijeme, ale přes veškerou naši kreativitu si potraviny sami ze dne na den vyrábět nezačneme. To, co vypadá, jako že máme přebytky, tak jsou to přebytky velmi křehké a v případě jakýchkoliv výkyvů klimatických při určité míře domácí soběstačnosti je tu šance, že nebude docházet k velkým výkyvům cen (zdražení nedostatkového zboží) či že pulty nebudou dokonce úplně prázdné. I o tom je snaha české agrární komory, aby věrnost místním potravinám, kterou deklarují obchodní řetězce v reklamách, byla zakotvena i v naší legislativě.
Fotogalerie: - Interpelace na premiéra
Nedostatek vody v krajině je dalším vážným problémem, který se týká zemědělců. Na jedné straně je obecně málo vody, na druhé straně to ale správným hospodařením můžete významně ovlivnit. Jste na to připraveni?
Rozhodně jsme na to připraveni, ať ve snaze zachovat živočišnou výrobu alespoň v současném rozměru a zároveň je nutné podpořit i další citlivé komodity zlepšující úrodnost půdy, a tím i její schopnost zadržovat vodu. Jedná se o jeteloviny, luskoviny, brambory, cukrovku, ovoce, zeleninu, chmel, které když spolu s živočišnou výrobou dostanou v celé vertikále stejné podmínky, jaké mají na západ od nás, tak velmi pomůžeme pestrosti krajiny a zadržování vody. Zároveň zajistíme potravinovou bezpečnost, což jiná opatření proti suchu tuto přidanou hodnotu nemají. Je jen důležité, když ne Brusel, tak aby aspoň naši občané se svým selským rozumem tuto souvislost pro budoucí generace pochopili a podpořili.
Materiál je publikován pod patronací prezidenta Agrární komory ČR Ing. Zdeňka Jandejska, CSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Richter
