„Říkáme-li tady a teď ‚bohudíky‘, nebojme se zároveň ptát: K čemu vlastně máme média veřejné služby? Nejsou reliktem časů, kdy měl stát vysílací monopol? Proč jim musíme dávat na poplatcích osm miliard korun, notabene v časech, kdy největší část zpráv přijímáme z webů, které jsou privátní a jejich zprávy bezplatné?“ ptal se Kamberský úvodem svého textu. 

A zároveň se zamýšlel nad tím, zda skutečně svobodná společnost potřebuje veřejnoprávní vysílání, když máme desítky a desítky celoplošných vysílání. „Můžete namítnout, že televize a rozhlas jsou namísto papíru zdarma, ale ani tato námitka dnes už neobstojí. Proč trváme na tak složité kontrole a politických půtkách o TV vysílání v době, kdy si vysílání z pokojíčku dokáže zařídit každý pubescent a někteří mají mnohem větší vliv než jakýkoli ‚koncesovaný‘ novinář?“ zeptal se dále Kamberský.