4. listopadu se v Bukurešti konala konference, na které se devět zemí východní Evropy rozhodlo pozvat na svoje území cizí vojska. Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Estonsko, Polsko, Litva, Lotyšsko a Česká republika, všechny tyto země podepsaly „zvací dopis“, ve kterém žádají trvalou přítomnost cizích vojsk na svém území.

Schneiderovi to připomnělo srpen 68, „kdy se vyskytly podobné aktivity, jejichž výsledkem byla ‚legální‘ vojenská přítomnost vojsk zemí Varšavské smlouvy na území ČSSR“. Připomíná také tzv. „Dopis 99 pragováků“, ve kterém jeho pisatelé brojili proti předčasnému odchodu sovětských vojsk, jelikož „každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti ... nemůže být na překážku ... přítomnost vojsk Varšavské smlouvy. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji“.

Stejně jako tehdy, i nyní za touto snahou stojí vylhané důvody. „Jejich ideologická argumentace je jako přes kopírák,“ píše Schneider a vysvětluje, že vlády jednotlivých zemí argumentují tím, že Rusko zaujímá „agresivní postoje“, mezi něž patří „agresivní soustřeďování ruských vojsk v Rusku u ruských hranic“.