„Poslední den před vánočními prázdninami se děti ve školách obyčejně neučí a mají jakousi vánoční besídku. (Fajn.) Dávají si vzájemně dárky. (Dobré.) A aby to žádnému dítěti nebylo líto, v některých třídách dostanou za úkol, že mají do školy víceméně dobrovolně-povinně přinést nějakou drobnost a losuje se, komu tenhle dárek připadne. A tak se může klidně přihodit, že Mařenka Nováková byla šikanována Pepíčkem Dvořáků, nejraději by mu jednu vlepila za ušiska, a místo toho mu musí podle losu dát dárek. Aby mu to nebylo líto,“ popsala Šichtařová.

A uvádí i to, jak Mařenka skutečně přinese Pepíčkovi zabalenou knížku, zatímco Mařenka od šikanátora Pepíčka dostane jeden bonbon, na který se Pepíček nejprve vyčural a bohatýrsky si to nafotil na mobil. „Splněno budou mít před paní učitelkou oba, jen Mařenka to znovu obrečí," podotkla Šichtařová a uznává, že její příklad je sice extrémní, ale jde o podstatu, kdy se děti učí, že jejich pocity a spravedlnost nejsou vůbec důležité.

„Důležité“ je být slušný, korektní a mít své spolužáky povinně rád, uvádí Šichtařová. „Já dárky dávám tomu, na kom mi záleží. Tomu, komu chci udělat radost. Věřte tomu nebo ne, dárky dávám z čiré sobeckosti: Sobecky se totiž raduji z toho, že dělám radost přesně tomu, komu ji dělat chci,“ dodala s tím, že nic na světě pro ni neospravedlňuje sebeobětování jejích hodnot ve jménu jakési korektnosti.