Pravda o útěku USA z Afghánistánu. Radili Rusové. Obama to chystal roky

27.07.2021 10:42

Historie se opakuje. Co potkalo sovětské jednotky, potkalo nyní i americké. Jen americký ústup z Afghánistánu byl klidnější než sovětský. Víte proč? Protože se administrativa Baracka Obamy dohodla s Rusy a ti již v roce 2013 radili Američanům jak úplně nejlépe z Afghánistánu utéci. I o tom je analýza spisovatele a publicisty ze severu Čech Františka Ročka.

Pravda o útěku USA z Afghánistánu. Radili Rusové. Obama to chystal roky
Foto: Armáda ČR
Popisek: Vojáci se v Afghánistánu loučili s padlými spolubojovníky

V médiích se již v roce 2011 objevily informace, že začne stahování amerických vojáků z Afghánistánu, což vyvolalo obavy, aby stahování nebylo moc rychlé. „Rusko čekalo na rozhodnutí o stahování a připravovalo se na další vývoj, protože americký prezident Barack Obama oznámil, že v červenci začne postupné stahování amerických vojáků z Afghánistánu. Mělo jít o třiatřicet tisíc lidí během jednoho roku, pak do roku 2014 měl být dokončen proces přenesení odpovědnosti za zajištění bezpečnosti v zemi do rukou samotných Afghánců,“ komentoval tehdejší situaci deník Nezávisimaja gazeta.

Rusové pomohli Američanům

Rusové pomohli Američanům, ale zároveň kritizovali NATO za dvojí metr: „...Aliance žádá Moskvu o pomoc, ale zároveň odmítá pozvat Rusko na pravidelná setkání zemí účastnících se operace. Těchto setkání by se naše země ráda zúčastnila jako rovnocenný partner. Takové chování NATO je přinejmenším nespravedlivé vzhledem k podpoře, kterou Rusko koalici poskytuje,“ uváděli ruští diplomaté, když komentovali v květnu 2012 summit NATO v Chicagu.



Anketa

Roman Janoušek se přibelhal do vězení. Myslíte, že je na tom zdravotně opravdu tak zle?

hlasovalo: 17962 lidí
Připomeňme, že Rusové pomohli již jednou – po teroristických útocích 11. 9. 2001 – poskytli velice cenné poznatky o situaci v Afghánistánu – šlo o operaci Trvalá svoboda – a dodali zbraně Severní alianci, dokonce i tanky. Pro Američany byly ruské informace důležité, protože s ústupem z Afghánistánu měli bohatou zkušenost. V prosinci 1982 tehdejší SSSR souhlasil s rozhovory o stažení vojsk z Afghánistánu. Po jedenačtyřiceti jednáních byla nakonec prostřednictvím OSN v roce 1988 uzavřena dohoda. Sovětská vojska odešla z Afghánistánu ve dvou vlnách.

Dvě vlny odcházení z Afghánistánu

Dvakrát nevstoupíš do stejné mizérie aneb odchod sovětských jednotek a jednotek NATO je nesrovnatelný. A přitom je velmi podobný. Sověti opustili Afghánistán po sedmi letech od zahájení rozhovorů s povstalci v letech 1982 až1988 a USA zhruba po osmi letech v letech 2013 až 2020.

Sovětská armáda odešla ve dvou fázích. V první, od poloviny května do srpna 1988, odjelo přes padesát tisíc vojáků. Odchodové trasy byly pečlivě hlídané, v noci osvětlované sovětským letectvem. Vojáci, kteří ještě zůstali, pomáhali v sedmi provinciích afghánské armádě udržovat velká správní centra, letecké základny, komunikace a podporovali v boji afgánskou armádu. Druhá vlna odcházení byla ve znamení poklidu a téměř beze ztrát. Většina povstalců Sovětům v odchodu nebránila. Povstalci dokonce neprováděli ani akce proti afghánským vojákům, kteří po Sovětech přebírali bezpečnostní zóny. Konečný odchod sovětského vojska, tedy ukončení války, je spojován s datem 15. únor 1989.

V roce 2013 se Obamova administrativa zajímala především o dobové analýzy popisující odjezd vojsk SSSR ze země. Již tehdy nebyly v médiích ojedinělé úvahy, že vojska NATO skončí v Afghánistánu stejně jako Sověti. NATO plánovalo stáhnout desetitisíce ze 130 tisíc zahraničních vojáků, z toho 90 tisíc Američanů. Zkušenosti Rusů mohly zabránit větším diplomatickým a vojenským chybám, kterých se mohlo NATO dopustit. Sovětské stažení vojsk bylo jejich nejúspěšnější akcí za celou afghánskou válku. NATO by se mohlo poučit zejména ve vyjednávání s rebely.

Začalo to vlastně již v březnu 2012

Tálibán v lednu 2012 otevřel své zastoupení v Kataru pro vyjednávání se Spojenými státy americkými. O dva měsíce později byla kancelář uzavřena kvůli neochotě Američanů vyjednávat o výměně zajatců. Neoficiálně ale oťukávání probíhalo dál. Například v roce 2012 Britský Royal United Forces Institute uvedl, že „pragmatický“ Tálibán je prý připraven na jednání o dohodě: Pokud se s Tálibánem po roce 2014 afghánská vláda podělí o moc, vyhlásí prý Tálibán příměří. Proto došlo k sériím různých uzavřených jednání ve Francii poblíž Paříže.


 
V prosinci 2012 předseda vojenského výboru NATO, tříhvězdičkový generál Knud Bartels, pobýval dva dny v Moskvě. Nezávisimaja gazeta s ním udělala krátký rozhovor v moskevském hotelu Mariot-Tverskaja po jeho návštěvě generálního štábu ozbrojených sil Ruska, kde jednal s náčelníkem generálního štábu, generálplukovníkem Valerijem Gerasimovem. Mimo jiné v rozhovoru uvedl, že „máme také dohodu, která se týká odstranění – odvozu našeho vybavení z Afghánistánu. Zahrnuje také kolovou obrněnou dopravu.“

Anketa

Vnímáte sudetské Němce jako své krajany?

3%
96%
hlasovalo: 19304 lidí


V květnu 2013 afghánské vládní jednotky převzaly od NATO zodpovědnost za bezpečnost ve všech provinciích. Západní spojenci se věnovali hlavně výcviku místních sil a letecké a dělostřelecké podpoře. Tálibán znovu otevřel svou katarskou kancelář. V květnu 2014 prezident Barack Obama oznámil stažení většiny amerických jednotek do konce roku 2016.
31. prosince 2014 v Afghánistánu oficiálně skončila mezinárodní operace ISAF a 1. ledna 2015 začala nová mise NATO Rozhodná podpora. V Afghánistánu zůstalo 9800 amerických vojáků.

Dne 29. 2. 2020 americký prezident Donald Trump uzavřel smlouvu s džihádisty z Tálibánu o americkém ústupu z Afghánistánu. Ústup USA a jejich pomocníků z NATO měl být ukončen k 1. 5. 2020. Nový prezident Joe Biden 14. 4. 2021 posunul ústup z Afghánistánu na termín do 11. září 2021. V listopadu 2020 bylo v Afghánistánu ještě přibližně 4500, začátkem roku 2021 zhruba 2500 amerických vojáků. Stažení jednotek NATO bylo úspěšné. K červenci 2021 zmizelo z Afghánistánu pětadevadesát procent amerických vojáků. Zbývá jenom 650 vojáků pro ochranu velvyslanectví USA, pár desítek dalších vojáků a nepodstatný počet zelených důstojnických úředníků.

Dvojí rekviem podle stejných not

Od roku 2014 do roku 2020 situace USA připomínala aktivitu sovětského vojska během pár měsíců mezi prvním a druhým stahováním jednotek z Afghánistánu. Po zahájení odsunu sovětských jednotek totiž začala opozice ještě více zvyšovat nátlak na vládu intenzivnější bojovou činností a stupňováním propagandy proti ní. Povstalci zvyšovali tlak na provincie Kunar, Nangarhár, Paktijá, Lógar, Vardak a Kandahár.

Zbytkové spojenecké jednotky USA a NATO po roce 2013 sice zasahovaly v bojových situacích jenom sporadicky, ale letecká podpora afghánských jednotek byla intenzivní. Stejně jako mezi první a druhou částí odchodu sovětských vojsk v roce 1988. Sověti si uvědomovali, že je třeba vybavit afghánskou armádu moderní technikou a pomáhali Afgháncům ji ovládat a opravovat. O totéž se snažili spojenci z NATO v letech 2014 až 2020.

Hodnocení afghánské armády bylo u Sovětů a USA obdobné. Nebylo to hodnocení, ale rekviem. Sověti konstatovali, že dodávky úroveň armády nepozvedly. Tehdejší moderní zbraně pro nedostatek specialistů zůstaly v armádě nevyužity. Podobně hodnotili Američané afghánskou armádu před konečným odchodem v roce 2021.



Spojenecký ústup aneb opakování sovětské praxe

První vlna odchodu „křesťanských psů“ z Afghánistánu nastala především v letech 2013 až 2014, druhá v letech 2020 až 2021. Na základě zkušeností sovětského velení bylo důležité jak se vyhnout incidentům. Přes počáteční problémy dohodli Sověti před třiceti lety klidný odchod, protože i pro opozici mudžáhedínů bylo důležité, aby Sověti šli k čertu co nejrychleji.
Podobně jako tehdy ani dnes není protivládní militantní opozice jednotná, ale současná situace je poněkud jednodušší, protože dominuje Tálibán, a na něj je napojeno několik menších skupin. Pokud Tálibán zavelí k volnému odchodu vojáků a civilistů z NATO, respektují to. Takzvaný Islámský stát to naopak nerespektuje a snažil se přisypávat písek do soukolí mírového vyjednávání.

Podobnou, byť menší komplikací, bylo v roce 1988 použití síly proti povstaleckým jednotkám Ahmada Šáha Masúda v jižním Salangu. Diplomatické tanečky afghánské vlády a sovětských ukecávačů byly marné. Masúd nechtěl po klíčové komunikaci pustit sovětské ústupové konvoje přes své území. Nakonec muselo dojít na „diplomacii“ sovětského dělostřelectva, které přesvědčilo Masúdovy jednotky, že je jim lépe, když budou rozstříleny k smrti. Afghánská armáda oblast obsadila a sovětské jednotky s mírem v duši odjely vstříc sovětské hranici.



V roce 2021 jsou teroristé z Islámského státu (ISIS) neřízenou vzteklou bandou. Jistě hořekovali, že nezabili ještě nějaké Američany předtím, než poslední v roce 2021 z Afghánistánu utekli. A úsměvné je, že Islámský stát je konkurencí Tálibánu a zároveň nepřítelem USA. Proto se v posledních letech USA a Tálibán příležitostně dohodli na spolupráci v boji proti Islámskému státu. Potlačováním ISIS ze vzduchu poskytlo americké letectvo Tálibánu výhodu na bojišti.

Anketa

Je nutné nařídit očkování proti covidu-19 v Česku jakožto povinné?

9%
89%
hlasovalo: 18493 lidí


Bagrámské trauma jako poznaná nutnost

Sovětské poznatky z odcházení byly i za ústupem Američanů na základně Bagrám. Opuštění základen bylo již v době sovětského ústupu projevem slabosti nejen Sovětů, ale i afghánské vlády. Opouštění Afghánistánu bylo a je symbolem poklesu moci státu, když utíkají klíčoví spojenci. Jednou Sověti, podruhé Američané. Je to zároveň nepřímá výzva ke krádežím až drancování v opouštěných oblastech.  

Pokud jsou v americké posádce momentálně aktuální signály, že by vojáci odcházeli, nikdo se nezamýšlí nad tím, že je čas na krádeže či přímo drancování. Objekty jsou jednoho dne předány afghánské armádě a tiché drancování základny je potom v režii vojska, policie, úředníků na všech úrovních, podle toho, jaké jsou podmínky pro rozkrádání. Sovětské zkušenosti byly k nezaplacení a americká praxe v Afghánistánu z posledních let to potvrdila. Ideální je rychlý odchod, aby odcházející jednotka nebyla zapletena do změny situace provázané třeba i rabováním.

Ještě horší proto byla situace na ohromné základně Bagrám. S americkým rozmachem se ze základny Bagrám stal doslova městský komplex velikosti českého okresního města s letištěm. Americká letadla odvážela vše cenné a postupně letadla nasávala úředníky, specialisty včetně lékařského personálu a vojáky. Afghánská strana neměla na přelomu června a července 2021 tušení, že vše cenné si již Američané odvezli a nakonec zůstala na základně poslední skupina strážných a specialistů, aby ji uzavřeli a nad ránem 2. července 2021 odletěli. Liduprázdné vojenské město s pěknou přistávací dráhou zůstalo bez dozoru a afghánské velení nevědělo, že tam již není ani jeden Američan. Když poslední americké letadlo z Bagrámu přistálo v blízkém Kábulu, Američané oznámili afghánskému velení, že základna je opuštěná. Ať ji obsadí.

Samozřejmě že se to v době mobilních telefonů ihned dozvěděli místní lidé. Než afghánská armáda obsadila ohromný komplex, proběhlo úspěšné rabování. Ale Američané opustili základnu bez problémů. Takový způsob odchodu je útěkem, hodnotila situaci média. Stahování jednotek USA bylo skutečně utajeným útěkem před možnými problémy a provokacemi v posledních chvílích jejich odchodu.

Rady pro potápějící se loď

Když sovětská armáda odcházela, sovětští poradci navrhli kábulské vládě, aby se velení soustředilo na udržení nejdůležitějších míst a tam stáhlo velké vojenské jednotky.  Malé posádky, jejichž bezpečnost je ohrožena útoky povstalců, měly být rozpuštěny, aby opozice neměla příležitost triumfovat. Některé oblasti byly prostě obětovány.

Koncem roku 2020, v době odcházení vojáků USA, byly zrušeny afghánskou vládou místní jednotky policie. Podle ministerstva vnitra z 24 000 členů místních policejních sil bylo 10 000 sloučeno s armádou a 10 000 s afghánskou národní policií. Zbývající členové byli posláni do důchodu. V afghánském parlamentu se ozvala kritika, že vesnice a městečka na venkově kvůli tomu zůstaly bez ochrany.

Podle Sovětů se tehdy v nouzi daly udržet přinejmenším oblasti Kábul, Herát, Kandahár, Gardéz, Džalalabad, Chost a silnice mezi Kábulem a Hairatanem. Tento předpoklad z roku 1988 platí v roce 2021 jenom v obecnách rysech. Za třicet let byla rozšířena a zkvalitněna dopravní síť. Na základě statistik afghánského ministerstva veřejných prací bylo v zemi vybudováno 24 000 kilometrů silnic, ale kvůli špatné údržbě a bojům je padesát procent z nich poškozeno. Změnily se poměry v řadě oblastí. Význam některých míst a sídel vzrostl. Ale geografie Afghánistánu se nezměnila.

V hornatém státě bylo možné řadu oblastí odstřihnout od zbytku světa blokádou jenom několika málo silnic. Proto mezi vládou a Tálibánci dochází k úporným bojům o některé okresy, jiné byly Tálibánem obsazeny bez velkého humbuku. Zuří boj o dopravní koridory. Kvůli problémům s udržením dopravních tras bylo například opět uvedeno do užívání zmodernizované letiště v severoafghánském Kunduzu. Bylo to prozíravé rozhodnutí. K 15. červenci je většina okresů v provincii Kunduz okupována Tálibánem nebo je obsazují. Hlavní město provincie, stejnojmenný Kunduz, je odříznutý. Lidé se snaží vyrovnat se s rostoucími cenami potravin. Například cena pěti kilogramů oleje na vaření, který se prodával za osm, nyní stojí jedenáct dolarů. Naopak ceny elektroniky, oděvů, koberců, nábytku a nemovitostí klesly. Kdo by si kupoval cetky v době, kdy městu hrozí obklíčení?

Američané měli při ústupu z Afghánistánu velkou výhodu, že ústup postupně s přestávkami a krátkodobým zpětným posílením, rozložili do let 2013 až 2021. Sověti vše museli stihnout během roku 1988. Váhání USA, zda přiznat porážku, zabralo období 2013 až 2020. Přesto připravenost afghánské prozápadní administrativy na samostatné jednání nebyla větší, než byla připravenost prosocialistického afghánského státu v roce 1988. Je to signál, že se opakuje sovětská zkušenost. Rozpadající se afghánské administrativě se stále mizerněji spolupracuje na dalším výhledu spolupráce – na dodávkách a směrování financí, materiálu a potřebných humanitárních dodávek.

V době odchodu Sovětů se snažila afghánská vláda pracovat na „posílení národa“, ale je to jenom marná snaha známá i z roku 2021, kdy vláda přijímá na poslední chvíli možnost posílení bezpečnosti pomocí místních milicí a ozbrojených skupin občanů obávajících se Tálibánu. Američané se také setkávají s tím, co viděli i sovětští zpravodajci. Oficiální afghánská vláda se tehdy chovala, jako by u nich hostovali Sověti až do konce světa. Ani dnešní administrativa se bez západní asistence neobejde. Zpráva operační skupiny sovětského ministerstva obrany v Afghánistánu si v jednom dokumentu povzdechla: „Vládní administrativní aparát není dostatečně silný, a hraje tudíž jen vedlejší roli.“ Na totéž si v různě šroubovaných větách stěžují i Američané.



Již v roce 2013 se objevovaly v médiích články, že ruští bezpečnostní experti varují, že aliance NATO by na základě předchozích zkušeností rozhodně neměla omezovat podporu afghánské administrativy. Po odchodu sovětských vojsk z Afghánistánu konec prezidenta Muhammada Nadžibulláha nastal o několik let později, když Sovětský svaz ukončil kvůli hospodářským potížím materiální podporu afghánské vlády. Sověti po ústupu ze země v roce 1988, jenom v roce 1989 dodali materiál za tehdejší více než dvě miliardy rublů – potraviny, spotřební zboží, stavební materiál, léky a další nezbytnosti. Rozsáhlá podpora ale nepřinesla kýžené výsledky. Pouze brzdila rozklad.

Anketa

Co je problémem romského etnika v ČR?

hlasovalo: 12535 lidí


Proto dávaly USA světu v letech 2020 až 2021 na vědomí, že chudáčky Afghánce neopustí. Budou jejich vojenskou leteckou techniku opravovat mimo území Afghánistánu, také školení speciálních jednotek a dalších specialistů budou zajišťovat v zahraničí. Na podporu armády a bezpečnostních sil chtějí pro rok 2022 téměř čtyři miliardy dolarů. Rozsáhlá podpora Sovětského svazu „nepřinesla kýžené výsledky“, jak lze diplomaticky popsat situaci v době sovětského odchodu, ale podobně dopadnou USA a jejich spojenci z dárcovského klubu.

Pád vlády je jenom otázkou času

S velkou rozkoší západní autoři popisovali rozklad sovětské moci v Afghánistánu a posléze i rozklad prosovětské vlády v této zemi. Dnes ale jsou v situaci, kdy se historie opakuje jaksi přes kopírák. Americká administrativa i afghánská vláda se účastní stejného scénáře jako v roce 1988. Vláda je v roce 2021 nestabilní, nejednotná. Podobně jako koncem osmdesátých let. Rozklad prosovětského režimu v Afghánistánu způsobily i vnitřní třenice uvnitř vedení státu. Například 6. 3. 1990 bývalý ministr obrany se neúspěšně pokusil o vojenský převrat.

To samé se v nových souvislostech projevuje po třech desetiletích i dnes. Stačí připomenout rvačku dvou prezidentských kandidátů z voleb v září 2019. Ašraf Ghaní byl vyhlášen vítězem, tedy prezidentem Afghánistánu, a na druhé straně stál Abdulláh Abdulláh, bývalý premiér, který ale Ghaniho vítězství neuznává a prohlásil se též za prezidenta. Oba uspořádali svou slavnostní inauguraci v hlavním městě Kábulu. V únoru 2020 Abdulláh hrozil, že vytvoří paralelní vládu. Již začal jmenovat stínové provinční guvernéry v některých severních provinciích, kteří nahradili vládou jmenované hlavy provincií. Nakonec, aby dostali Afghánci severoamerické dotace, musel Abdulláh ustoupit. Žádný bývalý ministr obrany se zatím o převrat nepokusil, ani nemusí, protože narůstá míra dezerce z armády i policie.

Podobný rozklad Afghánistánu jako po odchodu sovětských vojsk začíná i nyní. Rusové před tím dlouhodobě varovali již před lety. „Rusko má obavy ze zvýšení vlivu islamistů v regionu. Hrozí také dominový efekt, kdy se islamistické oblasti mohou rozšiřovat až k ruským hranicím,“ stojí v bulletinu moskevského Carnegieho centra z roku 2010.

Odchod zahraničních vojáků má také další aspekt, který nahrává afghánským radikálům. Mnozí místní začínají pociťovat následky odchodu zahraničních vojsk. Pro místní lidi byly americké dolary od živitele rodiny zdrojem obživy rozvětvené rodiny i více než deseti osob. Místní lidé žijící kolem bývalých základen NATO se stali až příliš závislí na práci poskytované spojeneckými vojsky. Když lidé ztratí práci, jsou zoufalí, což má za následek vzrůstající násilí, ale také to nahrává Tálibánu.

Ruské informace nedávaly naději

Co Rusové Američanům vzkazovali v obecném smyslu se vejde do následující věty: „Jednání s kýmkoliv v Afghánistánu podřiďte tomu, že s odchodem USA začíná rozklad státu.“ V naprostém protikladu k tomu je iracionalita současné americké vlády. Na jedné červencové tiskovce Biden trapně zablekotal: „…Věřím Tálibánu? Ne. Věřím však schopnosti afghánské armády, která je lépe vycvičená, lépe vybavená a kompetentnější, pokud jde o vedení války.“ Podobné blekotání měl v popisu práce mluvčí Pentagonu John Kirby: „…Mají lepší schopnosti než Tálibán ve vzduchu i na zemi. A určitě budou mít i nadále americkou podporu finanční, logistickou a prostřednictvím pomoci a údržby.“



Pád prozápadní vlády je jenom otázkou času. Zpravodajci odhadovali, že by se vláda mohla udržet dva až tři roky. Autor těchto řádků jako velký optimista předpokládá, že do příštího jara, nanejvýše do poloviny roku. Afghánští analytici kritičtí k současné afghánské administrativě, ač neměli o oficiálním státním režimu iluze, byli překvapeni ze zrychlujícího se rozkladu Afghánských bezpečnostních složek (ANSF). Mediální rychlokomentáře vypouštějí i varování typu: „Možnost, že afghánská vláda během několika týdnů padne a Tálibán ovládne celou zemi, je podle pozorovatelů čím dál reálnější.“

Kate Clarková z Afghanistan Analysts Network v polovině července v jednom článku napsala: „…Přecenili jsme schopnost ANSF nebo touhu bránit pozice a území, i když důkazy o slabosti ANSF a vlády byly všude… Příliš mnoho z těch nahoře mělo ANSF – a státní aparát obecně – jako příležitost vydělat peníze. Taková korupce, která způsobuje systémovou slabost vojenských sil, je zakořeněna v politické ekonomii po roce 2001, kdy byl stát odkázán na nezasloužený zahraniční příjem – pomoc…“

K tomu lze dodat, že podle Watsonova institutu pro mezinárodní a veřejné záležitosti na Brownově univerzitě v koloradském Boulderu od invaze do Afghánistánu koncem roku 2001 do roku 2021 utratily USA za válku celkem 2,26 bilionu dolarů, což zahrnuje operace v Afghánistánu i Pákistánu. To vše je totožné se sovětským výsledkem afghánského válečnického angažmá. Nula od nuly pošla.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jan Rychetský

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Přemluv bábu je tu: Emma Smetana v akci. Prarodiče, těšte se

10:12 Přemluv bábu je tu: Emma Smetana v akci. Prarodiče, těšte se

Před volbami se na voliče rozhodla apelovat i moderátorka Emma Smetana a právník a LGBT aktivista Cz…