V médiích se již v roce 2011 objevily informace, že začne stahování amerických vojáků z Afghánistánu, což vyvolalo obavy, aby stahování nebylo moc rychlé. „Rusko čekalo na rozhodnutí o stahování a připravovalo se na další vývoj, protože americký prezident Barack Obama oznámil, že v červenci začne postupné stahování amerických vojáků z Afghánistánu. Mělo jít o třiatřicet tisíc lidí během jednoho roku, pak do roku 2014 měl být dokončen proces přenesení odpovědnosti za zajištění bezpečnosti v zemi do rukou samotných Afghánců,“ komentoval tehdejší situaci deník Nezávisimaja gazeta.

Rusové pomohli Američanům

Rusové pomohli Američanům, ale zároveň kritizovali NATO za dvojí metr: „...Aliance žádá Moskvu o pomoc, ale zároveň odmítá pozvat Rusko na pravidelná setkání zemí účastnících se operace. Těchto setkání by se naše země ráda zúčastnila jako rovnocenný partner. Takové chování NATO je přinejmenším nespravedlivé vzhledem k podpoře, kterou Rusko koalici poskytuje,“ uváděli ruští diplomaté, když komentovali v květnu 2012 summit NATO v Chicagu.

Připomeňme, že Rusové pomohli již jednou – po teroristických útocích 11. 9. 2001 – poskytli velice cenné poznatky o situaci v Afghánistánu – šlo o operaci Trvalá svoboda – a dodali zbraně Severní alianci, dokonce i tanky. Pro Američany byly ruské informace důležité, protože s ústupem z Afghánistánu měli bohatou zkušenost. V prosinci 1982 tehdejší SSSR souhlasil s rozhovory o stažení vojsk z Afghánistánu. Po jedenačtyřiceti jednáních byla nakonec prostřednictvím OSN v roce 1988 uzavřena dohoda. Sovětská vojska odešla z Afghánistánu ve dvou vlnách.

Dvě vlny odcházení z Afghánistánu

Dvakrát nevstoupíš do stejné mizérie aneb odchod sovětských jednotek a jednotek NATO je nesrovnatelný. A přitom je velmi podobný. Sověti opustili Afghánistán po sedmi letech od zahájení rozhovorů s povstalci v letech 1982 až1988 a USA zhruba po osmi letech v letech 2013 až 2020.

Sovětská armáda odešla ve dvou fázích. V první, od poloviny května do srpna 1988, odjelo přes padesát tisíc vojáků. Odchodové trasy byly pečlivě hlídané, v noci osvětlované sovětským letectvem. Vojáci, kteří ještě zůstali, pomáhali v sedmi provinciích afghánské armádě udržovat velká správní centra, letecké základny, komunikace a podporovali v boji afgánskou armádu. Druhá vlna odcházení byla ve znamení poklidu a téměř beze ztrát. Většina povstalců Sovětům v odchodu nebránila. Povstalci dokonce neprováděli ani akce proti afghánským vojákům, kteří po Sovětech přebírali bezpečnostní zóny. Konečný odchod sovětského vojska, tedy ukončení války, je spojován s datem 15. únor 1989.

V roce 2013 se Obamova administrativa zajímala především o dobové analýzy popisující odjezd vojsk SSSR ze země. Již tehdy nebyly v médiích ojedinělé úvahy, že vojska NATO skončí v Afghánistánu stejně jako Sověti. NATO plánovalo stáhnout desetitisíce ze 130 tisíc zahraničních vojáků, z toho 90 tisíc Američanů. Zkušenosti Rusů mohly zabránit větším diplomatickým a vojenským chybám, kterých se mohlo NATO dopustit. Sovětské stažení vojsk bylo jejich nejúspěšnější akcí za celou afghánskou válku. NATO by se mohlo poučit zejména ve vyjednávání s rebely.

Začalo to vlastně již v březnu 2012

Tálibán v lednu 2012 otevřel své zastoupení v Kataru pro vyjednávání se Spojenými státy americkými. O dva měsíce později byla kancelář uzavřena kvůli neochotě Američanů vyjednávat o výměně zajatců. Neoficiálně ale oťukávání probíhalo dál. Například v roce 2012 Britský Royal United Forces Institute uvedl, že „pragmatický“ Tálibán je prý připraven na jednání o dohodě: Pokud se s Tálibánem po roce 2014 afghánská vláda podělí o moc, vyhlásí prý Tálibán příměří. Proto došlo k sériím různých uzavřených jednání ve Francii poblíž Paříže.

 
V prosinci 2012 předseda vojenského výboru NATO, tříhvězdičkový generál Knud Bartels, pobýval dva dny v Moskvě. Nezávisimaja gazeta s ním udělala krátký rozhovor v moskevském hotelu Mariot-Tverskaja po jeho návštěvě generálního štábu ozbrojených sil Ruska, kde jednal s náčelníkem generálního štábu, generálplukovníkem Valerijem Gerasimovem. Mimo jiné v rozhovoru uvedl, že „máme také dohodu, která se týká odstranění – odvozu našeho vybavení z Afghánistánu. Zahrnuje také kolovou obrněnou dopravu.“

V květnu 2013 afghánské vládní jednotky převzaly od NATO zodpovědnost za bezpečnost ve všech provinciích. Západní spojenci se věnovali hlavně výcviku místních sil a letecké a dělostřelecké podpoře. Tálibán znovu otevřel svou katarskou kancelář. V květnu 2014 prezident Barack Obama oznámil stažení většiny amerických jednotek do konce roku 2016.
31. prosince 2014 v Afghánistánu oficiálně skončila mezinárodní operace ISAF a 1. ledna 2015 začala nová mise NATO Rozhodná podpora. V Afghánistánu zůstalo 9800 amerických vojáků.

Dne 29. 2. 2020 americký prezident Donald Trump uzavřel smlouvu s džihádisty z Tálibánu o americkém ústupu z Afghánistánu. Ústup USA a jejich pomocníků z NATO měl být ukončen k 1. 5. 2020. Nový prezident Joe Biden 14. 4. 2021 posunul ústup z Afghánistánu na termín do 11. září 2021. V listopadu 2020 bylo v Afghánistánu ještě přibližně 4500, začátkem roku 2021 zhruba 2500 amerických vojáků. Stažení jednotek NATO bylo úspěšné. K červenci 2021 zmizelo z Afghánistánu pětadevadesát procent amerických vojáků. Zbývá jenom 650 vojáků pro ochranu velvyslanectví USA, pár desítek dalších vojáků a nepodstatný počet zelených důstojnických úředníků.

Dvojí rekviem podle stejných not

Od roku 2014 do roku 2020 situace USA připomínala aktivitu sovětského vojska během pár měsíců mezi prvním a druhým stahováním jednotek z Afghánistánu. Po zahájení odsunu sovětských jednotek totiž začala opozice ještě více zvyšovat nátlak na vládu intenzivnější bojovou činností a stupňováním propagandy proti ní. Povstalci zvyšovali tlak na provincie Kunar, Nangarhár, Paktijá, Lógar, Vardak a Kandahár.

Zbytkové spojenecké jednotky USA a NATO po roce 2013 sice zasahovaly v bojových situacích jenom sporadicky, ale letecká podpora afghánských jednotek byla intenzivní. Stejně jako mezi první a druhou částí odchodu sovětských vojsk v roce 1988. Sověti si uvědomovali, že je třeba vybavit afghánskou armádu moderní technikou a pomáhali Afgháncům ji ovládat a opravovat. O totéž se snažili spojenci z NATO v letech 2014 až 2020.

Hodnocení afghánské armády bylo u Sovětů a USA obdobné. Nebylo to hodnocení, ale rekviem. Sověti konstatovali, že dodávky úroveň armády nepozvedly. Tehdejší moderní zbraně pro nedostatek specialistů zůstaly v armádě nevyužity. Podobně hodnotili Američané afghánskou armádu před konečným odchodem v roce 2021.