Kde vlastně udělal soudruh prezident Novotný chybu, že musel rezignovat?
Novotný ze svého hlediska vlastně žádnou velkou chybu neudělal. V Československu byl ovšem nepříliš oblíbený. Pamatuji anekdotu: „Jaký je rozdíl mezi námi a Sovětským svazem?“ „Nevím, co myslíš. Jaký?“ „No, Sovětský svaz má Chruščova a my máme Prtanova.“ „Prtanova? A co to znamená, ten Prtanov?“ „To je zkratka. První tajemník Novotný!“
Zatímco předchozí prezident Antonín Zápotocký byl z tehdejších komunistických politiků nejoblíbenější, protože si veřejnost cenila jeho lidovosti, když hrál na harmoniku v hospodě a bavil se s fanoušky o fotbale, Novotný takovou lidovost postrádal. Na druhou stranu ale coby politik mnoha rudým ideálům podle všech svědectví věřil.
Novotný ovšem narazil na limity systému. Jakékoliv totalitní uspořádání může extenzivně rozšiřovat ekonomiku. To není zas tak složité. Stavíme další průmyslové komplexy, železnice a tak dál, jenomže zvýšit produktivitu práce, zkvalitnit výrobu a rozvinout fungující služby je už něco jiného. Rozmachu bylo dosaženo, ale kvality většinou ne. A nebylo to ani možné. S výjimkou oborů spjatých s mořem jsme tehdy vyráběli zhruba osmdesát procent světového průmyslového sortimentu. To je na zemi velikosti Československa strašně moc.
V čele tehdy stála KSČ, která měla od roku 1960 zakotvenou svou vedoucí úlohu v Ústavě. Tu pasáž tehdy před lety formuloval se svým týmem právník Zdeněk Jičínský. A tentýž právník, nyní už starší, ji v roce 1989 z Ústavy zase vyndával. Dějiny prostě fungují dokonale a doktor Jičínský stačil na všechno.
Novotný ve své osobě sdružoval oba póly tehdejšího politického života. Byl prvním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem republiky. Musel přitom nějak vycházet s „Vatikánem“ tehdejšího komunistického hnutí, tedy s Kremlem. A onen socialistický „Vatikán“ měl hodně divizí, snad až sto padesát. My jsme jich, pokud vím, měli v sedmdesátých letech dvanáct.
Nicméně Novotný s Moskvou vycházel celkem dobře. Zápotocký připravoval do prezidentské funkce Viliama Širokého, ale Nikita Chruščov si prosadil v roce 1957 Novotného...
Oni byli osobní kamarádi. Chruščov měl ze všech vysokých politiků socialistického tábora k Novotnému nejblíž. Možná i proto, že Novotný byl ve své podstatě celkem nebojácný chlap.
V pamětech, které sepsal publicista Rudolf Černý, Novotný vzpomínal, jak byl v časech Mnichovské dohody v naší armádě řidičem náklaďáku. V Sudetech, o něž jsme právě přicházeli, jel se svým vozem pro české četníky, kteří tam léta sloužili, aby je odvezl do vnitrozemí. Četníci tam stáli v řadě s připravenými puškami a proti nim přesila ozbrojených německých chlapů z Freikorpsu. Velitel četníků volal, že na tomto území bude podle mezinárodních dohod platit ještě dvacet minut moc Republiky československé a že on je povinen ji hájit. A štěkl na své muže: „K lící zbraň!“
„Projela mnou nefalšovaná vlna hrdosti,“ vyprávěl potom Novotný. Jenomže uplynuly nějaké tři roky a jeden z těch četníků ho spolu s dalšími přišel zatknout, aby ho poslali do koncentráku. To je taková česká pointa...
V koncentračním táboře Mauthausen žil Novotný až do roku 1945. Později, jak vzpomínal, se dovedl pohádat i s Gottwaldem. Současně ale nezastíral svůj trochu omezený dělnický rozhled.
Právě kvůli tomu omezenému rozhledu a ne zrovna brilantnímu intelektu se mu hodně lidí posmívalo. Ostatně sám o svých schopnostech pochyboval taky...
To je pravda. Myslím, že uměl jen jakž takž rusky a pár německých výrazů, co pochytil v lágru, a do projevů mu cizí slova museli vpisovat foneticky, aby nebyl průšvih. Nicméně tohle jsou do jisté míry podružnosti. Když mluvil Topolánek anglicky v Bruselu, tak taky nevěděl, jak se čte anglicky slovo „peninsula“, tedy poloostrov. A stalo se snad něco?
V počátcích své nejvyšší moci se ovšem Novotný před rodinou rozbrečel s tím, že na takové funkce nestačí. Zato posledních několik let si už byl jistý v kramflecích. S Nikitou Chruščovem to měl dobré. Když pak ale Nikita Sergejevič coby politická veličina padl, přijali to koryfejové komunistického tábora jako fakt, s výjimkou Novotného ovšem. Novotný poslal do Moskvy nesouhlasnou nótu, co že si to tam vůbec dovolili udělat?! Rusové na to asi museli koukat jako z jara a Brežněv mu to už nikdy nezapomněl.
Další jeho problém byl se Slováky. Jako by podvědomě cítil nějakou snahu o separatismus, čemuž tvrdě čelil. Došlo to až do trapné scény, když spolu s manželkou navštívil Matici slovenskou. Nachystali jim tam nějaké dary, ale on na svou ženu houkl: „Božka, nic neber, jedem domů!“
Když už se blížil jeho pád, tak ale soudruhům jasně spočítal, kolik bylo dřív v Československu sovětských poradců a o kolik se jejich počet za jeho éry snížil. Ze vzpomínek mého otce, bývalého diplomata, vím taky, že to byla jediná doba za vlády komunistů, kdy se u nás občas dělala jakž takž nezávislá zahraniční politika.
Novotný nejspíš podvědomě vnímal, že musí Čechoslovákům dopřát pocit určité samostatnosti. Souvisí s tím i legendární scéna, kdy ho přišli z Moskvy ždímat Brežněv a šéf tajné služby Andropov, aby byl u nás rozmístěn početný kontingent sovětských vojsk. Zdůvodňovali to tím, že československá armáda je sice koncipována jako samostatná, jenže nemá dost sil, aby za války svým frontovým vojskům vytvořila kvalitní druhý sled. Ten měli zajistit Sověti. Z vojenského hlediska to sice byla pravda, ale z politického katastrofa. Novotný proto rozmístění sovětských jednotek odmítl.
Hovoříte o něm skoro obdivně. Jako by neexistovaly vlny posměchu, anekdot a přezdívka „der schöne Toni“. Jak to?
Ale vždyť my Češi jsme smějící se bestie! Fakt ovšem je, že Novotný byl v nějaké mezinárodní anketě vyhlášen nejkrásnějším politikem světa. Proti gustu žádný dišputát, jak se říká. Mnoha našim ženským se ale líbil spíš Kennedy, mojí mámě Násir, jiným Castro. A my jsme za Novotného vlády placky s nápisem „Sorry, Tony!“ ještě nenosili. Brali jsme našeho Prtanova za hňupa. Vyjadřoval se přece v té nestravitelné komunistické hantýrce.
Ty jeho projevy: „A maso bude... A já se ptám, je maso? Je maso!“ Vždyť místo toho mohl sofistikované zdůvodnit, že Československo jako první stát světa odstranilo tuberkulózu krav. Což je historický fakt. Muselo ovšem vybít tuberkulózní část svého stáda, čímž snížilo stav skotu a v hospodách začaly bezmasé dny. Tehdy se vlastně namísto řízku rozšířil smažený sýr.
Byl Novotný i nositelem uvolnění režimu v Československu?
Tak to bych mu nepřičítal. Vždyť měl svůj podíl na procesech padesátých let. Za jeho éry pak ale došlo k řadě rehabilitací, včetně rehabilitace Gustáva Husáka. On to začal uvolňovat à la Chruščov, to ano. Dnes to působí jako pohádka, ale ve špičkách KSČ byla tenkrát spousta inteligentních lidí, ostatně dvě třetiny chartistů byli bývalí komunisté.
Poměry se v šedesátých letech opravdu u nás zlidštily a přišla s nimi i obrovská exploze kultury. O filmech té doby se mluví stále. A začínali tenkrát lidé jako Karel Gott, Václav Neckář, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Petr Janda. V muzice se udrželi dodnes. Země najednou jakoby zbarevněla. Pamatuji si, že když jsme šli v prvomájovém průvodu, řvali jsme: „Velebíme stranu, vládu, že zlevnila čalamádu!“ Všichni z toho měli srandu. Prostě došlo k uvolnění.
Novotný najel na reformistickou vlnu, protože cítil, že je to vhodné. Najednou se na něj ale začali tlačit lidé zleva i zprava.
Proč se ale proti Novotnému postavila obě křídla komunistů, tedy reformisté a zčásti i stalinisté?
Reformisté cítili, že Novotný nikdy nepřekročí svůj stín, a navíc si za sebou táhne svou minulost. Konzervativci zase věděli, že když Novotný s hrstkou věrných padne, uvolní se zajímavé funkce. Politické boje jsou o korytech...
Na Orlíku byly velkopanské vily, kam se nejvyšší soudruzi jezdili rekreovat. Nad nimi stála selská chalupa, kam jezdili manželé Novotní. U ní byl obrovitý sud, kde tehdejší prezident hrával se svými kamarády mariáš. A zrovna mariáš hrál velmi dobře. To mu ale nebylo nic platné. Mocného přítele Chruščova už neměl a Moskva mu moc podpory neskýtala. Obyvatelstvo o jeho odvaze, kdy odmítl sovětská vojska na našem území, nemohlo vůbec vědět. Pozvolna se dostával do obklíčení.
Jak to bylo se záhadnou „operací Zbečno“, která měla údajně v prosinci 1967 vojensky potřít jeho odpůrce?
Dodnes se o tom moc neví. Hlavní roli hráli dva Novotnému věrní generálové. Generál Vladimír Janko, velitel tankových vojsk. Nevím sice přesně, jak byla tato naše vojska silná v době, o které mluvíme, ale například v roce 1988 jsme byli třetí v Evropě. Za SSSR a západním Německem. Měli jsme 4700 tanků. A ve hře byl taky generál Jan Šejna. Mé informace o operaci pocházejí od kamaráda ze sportovního klubu, který je už na pravdě Boží a jmenoval se Bohumil Rod.
Vyprávěl, že byl na podzim roku 1967 povolán na vojenské cvičení. Dostal se do prostoru na Berounsku, kde bylo mohutné soustředění vojsk se spoustou tanků. Prý o síle dvou až tří divizí. Bylo tam hodně záložáků a v debatách Bohumil zjistil, že jsou všichni otcové od rodin, tedy dobře vydíratelní lidé. Měli mezi třicítkou a čtyřicítkou, prostě chlapi, kterým bylo co vzít. Připravovali je na akci, která měla začít rychlým přesunem do Prahy. Rozhodujícím heslem bylo „Zbečno“.
Příprava vojenského puče se obvykle příliš nedokumentuje. Nicméně v Praze by byli brzy a obsadit naše alfaměsto by jim problém nedělalo. Prostě vojenský převrat ve prospěch Antonína Novotného, který by dílem zastavil, dílem zastrašil jeho nepřátele a obnovil jeho rozhodující moc ve státě. Představy to však byly poněkud jihoamerické a bez jakékoli opory v místních tradicích. Ostatně v zemích Varšavské smlouvy, co si vzpomínám, se odehrál snad jenom jeden vojenský převrat, a to v Polsku roku 1981. Na druhou stranu, kdyby ho Janko ve prospěch Novotného udělal, nedošlo by k pražskému jaru a následně ani k vojenskému vpádu Sovětů a jejich spojenců. Co by ale bylo potom? Nikdo neví. Nicméně Novotný si na převrat netroufl a těsně před Vánoci se vojenské uskupení rozpustilo.
Jan Šejna, „semínkový generál“ na krku s hospodářskou kriminalitou, pak utekl na Západ a generál Janko se v zatáčce od Strahova k Dlabačovu v autě zastřelil. Novotný byl už před tím vystaven velkému tlaku. Brežněv přijel do Prahy a pronesl legendární větu: „Eto vaše dělo! (To je vaše věc!)“ Novotného tím hodil přes palubu. Odstranili ho z místa prvního tajemníka ÚV KSČ. Později napsal abdikační dopis Národnímu shromáždění a odstoupil i z funkce prezidenta.
Proč to udělal?
Věděl, že už je odstavený a směšný. Cítil, kolik lidí ho opustilo. Vzdal svou další politickou existenci. Ruské tanky sem ale na rozdíl od jiných nezval. Žil v pražské vile na Malvazinkách a moc mezi lidi nechodil. Zemřel téměř v zapomnění v lednu 1975. Sorry, Tony!
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
