Jak ve svém příspěvku připomněl jeden z diskutujících, senátor Václav Láska, jde už o druhý pokus ochránit právo užívat zbraň na ústavní úrovni. Prvním pokusem byla novela ústavního zákona o bezpečnosti v roce 2017, která tehdy byla schválena v Poslanecké sněmovně, ale odmítl ji právě Senát.
Láska vzpomínal, že už tehdy navrhovatelům kolem skupiny Liga Libe navrhoval, ať to zkusí trochu jinak. Stalo se a nyní se hovoří o návrhu, který jde cestou novely Listiny práv. Konkrétně čl. 6 odst. 4. Jeho současné znění „Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné“ má být doplněno druhou větou ve znění: „Právo bránit život je zaručeno i se zbraní, za podmínek, které stanoví zákon.“
Doposud návrh nebyl předložen, ačkoliv vystoupení řady senátorů naznačovala, že se tak v dohledné budoucnosti stane. Veřejné slyšení probíhalo na základě petice, která byla na podporu návrhu vytvořena.
Jak zdůrazňovali všichni zastánci změny včetně zástupců petičního výboru, současná česká zbraňová legislativa je dostatečná, funkční, vyvážená a mohla by být pro ostatní členské země EU vzorem. Cílem novely listiny je, aby se této úpravě dostalo garance na ústavní úrovni. Protože jak v debatě zdůraznil ústavní právník Zdeněk Koudelka, „co není v ústavě, to je v rukách momentální vládní většiny“, která si může zákony měnit podle své vůle. Pokud je nějaké právo garantováno v ústavě, má opozice nebo občané šanci napadnout tuto vůli u Ústavního soudu. A ukazuje se, že v budoucnu může být tato pojistka velmi důležitá.
Zdeněk Koudelka také připomněl, že současný pozitivní stav úpravy držení a užívání zbraní se může velmi snadno změnit. Připomněl, že v devadesátých letech bylo tehdejší chápání přiměřené obrany velmi příznivé pro zločince a nepříznivé pro obránce a nic nebrání tomu, aby se situace opět vychýlila ve prospěch útočníků.
Ústavní garance práva bránit se se zbraní podle Koudelky rozhodně není tak bizarní, jak se odpůrci zbraní snaží pravidelně vykreslovat. Ústavní právník vyjádřil názor, že jestliže máme v Listině explicitně uvedeno, že lidský život je jako nejvyšší hodnota hoden ochrany, tak navrhované ustanovení je v podstatě jen cestou, jak tento život skutečně účinně ochránit.
Prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětloval, že úprava v ústavě má i symbolický rozměr. „Ukazuje to, že stát věří svým občanům do té míry, že jim dovoluje, za zákonem stanovených podmínek, držet zbraně. A je to závazek i pro ty občany směrem ke státu. Závazek, že musejí dodržovat stanovená pravidla. Takže je to podstatný signál, že stát a občané si navzájem věří.“
RNDr. Jiří Hynek
Senátorka Jitka Chalánková, která se veřejného slyšení rovněž účastnila a se kterou ParlamentníListy.cz také hovořily, zdůraznila aspekt garance práv. Žijeme prý v době, kdy věci, které byly považovány za tradiční a zcela samozřejmé, jsou zpochybňovány, a proto je v současnosti třeba, aby byly garantovány v ústavě. Není to pouze případ práva držet za stanovených podmínek zbraň, ale týká se to například i tradičního formátu rodiny, který je legislativou stále více relativizován.
Například v sousedním Rakousku byl předložen návrh na novelu ústavy, který by občanům zaručoval právo platit v hotovosti. V čase, kdy je stále větší tlak na užívání platebních karet, je podle navrhovatelů tato ústavní garance důležitou pojistkou svobodné volby způsobu placení. A podobné ambice má i český návrh ochrany práva držet k sebeobraně zbraň.
Navrhovatelé v debatě zdůrazňovali, že dnes jsou zejména v zemích západní Evropy stavěni bezúhonní občané na úroveň zločinců, když je jim zakazováno i to, aby ženy v noci v parku nosily pepřový sprej. Nemluvě o nožích, za jejichž držení od délky čepele tři palce (něco přes sedm centimetrů) hrozí v Británii nepodmíněné vězení. A jak dodal, navzdory takto drakonické regulaci tam útoků bodnými zbraněmi stále dramaticky přibývá.
Podobné tlaky a trendy v poslední době čím dál častěji pociťujeme i u nás. Proto by bylo vhodné, abychom těmto nebezpečným trendům čelili. „Žijeme na jakémsi šťastném ostrově v rozbouřeném světě,“ řekl navrhovatel.
Petice si připsala historický primát, když ji podepsalo nejvíce senátorů, kolik kdy jakoukoliv petici podepsalo. Byla to bezmála polovina komory. Kolektivně například podepsalo všech osm oslovených členů ústavně-právního výboru, jak v debatě informoval jeho předseda Miroslav Antl.
Tomu odpovídala i vystoupení členů horní parlamentní komory. Hned na úvod byli někteří účastníci veřejného slyšení zjevně překvapeni, že se k návrhu velmi pozitivně vyjádřil senátor Jiří Drahoš, který debatu zahájil z pozice předsedy garančního výboru pro vzdělávání.
Za ústavně-právní výbor pak hovořil jeho předseda, senátor Miroslav Antl, který se na stranu zastánců užití zbraní pro sebeobranu postavil zcela jednoznačně. Život, sport i práce státního zástupce jej prý naučily, že má stát na straně těch, kteří se brání. „V životě fandím obráncům,“ ujistil.
Psali jsme:
Když působil v Hradci Králové jako státní zástupce, řešil prý asi deset případů trestného činu spáchaného v sebeobraně. Vždy je řešil ve prospěch pachatele, ačkoliv jinak měl pověst velmi přísného žalobce, o čemž svědčí i přiléhavý název knihy, kterou o této své životní etapě napsal. Jmenovala se Gaunery nemám rád.
Jako státní zástupce, čelící v devadesátých letech organizovanému zločinu a dostávající množství výhrůžek, prý lépe než většina dalších lidí poznal, jak je důležité být připraven se případnému útoku ubránit. Pořídil si zbraň, začal se tomu věnovat, což obnášelo pravidelně chodit na výcvik a splňovat podmínky pro držení zbraně. Proto prý má představu, jak česká zbraňová legislativa vypadá.
Minulý návrh Antl nepodpořil, považoval jej za nesystémový. S obhájci zbraní ale poté komunikoval a částečně přispěl k tomu, jak vypadá současný návrh. Ten považuje za správný a podporuje jej, stejně jako jeho kolegové z ústavně-právního výboru Senátu.
Antl ale stejně jako další zákonodárci navrhovatele upozorňoval, že jejich snaha tímto způsobem eliminovat striktní evropskou směrnici je těžko dosažitelným cílem.
Navzdory tomu ale snaha povýšit právo na užití zbraně k obraně na právo ústavní je podle něj zcela legitimní.
Senátor Martin Červíček, bývalý policista, byl zpravodajem návrhu. I podle něj je cílem zachování současné účinné úpravy před snahami o její změnu. Když pracoval 26 let jako policista, zjistil prý, že policisté, ať se snaží sebevíc, nikdy nebudou všude. „Proto je lepší mít lidi držící zbraně legálně,“ řekl Červíček.
Cílem by podle něj nemělo být, aby zbraně z veřejného prostoru úplně zmizely, ale aby jimi disponovali pouze bezúhonní občané.
„Stále věřím, že občanská práva mají převahu nad zákazy,“ zakončil své vystoupení.
Za zahraniční výbor pak vystupoval senátor Ladislav Václavec. Ten uvedl, že současná iniciativa má ještě jeden primát. Že prakticky všechny dopisy a vzkazy od veřejnosti, které k ní dostal, jsou pro návrh. Ukazuje to tedy, že lidé vnímají téma poměrně jednoznačně.
Václavec téma vnímá tak, že je to boj proti bující regulaci a vlivu státu. „Není to o zbraních. Je to o svobodné volbě, o svobodě a o liberalismu,“ uvedl.
Připomněl slova George Orwella, že puška na stěně farmářova domku je symbolem demokracie. A rovněž německého myslitele Heinemana, podle kterého „stát je tak svobodný, jak svobodný je jeho zákon o zbraních“. Jak ale smutně dodal, Německo se dnes tímto názorem rozhodně neřídí.
Láska: Trvám na tom, že EU je demokratická instituce
Za zahraniční výbor pak promluvil ještě senátor Václav Láska. Ten se na úvod pochlubil, že iniciativa v roce 2017 neprošla i díky jeho snaze, a zastáncům zbraní v publiku připomněl, že mu potom psali ošklivé dopisy.
Pak vysvětloval, že tehdy byl proti, protože se na ústavní úroveň povyšovalo neexistující právo. Tento problém v současném návrhu odpadl, takže k němu má výrazně pozitivnější vztah.
Ale aby zastánci zbraní jen nejásali, vzápětí je spražil slovy, že v Evropě jsou různé přístupy k regulaci zbraní a nedá se říci, že nějaký z nich je lepší, nebo horší.
Mgr. Václav Láska
Zda bude veřejnost ozbrojena, nebo neozbrojena, a následně od ní vymáháno, aby zbraně odevzdala, to je podle něj politické rozhodnutí a kterákoliv vláda má právo toto rozhodnutí učinit. Za sebe ale řekl, že stojí na straně veřejnosti ozbrojené.
„Ale chtěl bych vám přiblížit i postoj druhé strany,“ navázal. Tito lidé si podle něj bezpečí představují tak, že po ulicích nebudou chodit lidé se zbraněmi. Demokracie je přitom o tom, že se prosadí ten přístup, který získá ve společnosti většinu.
Láska chápe, že v moderním světě, kdy o stále více věcech rozhoduje stát, chtějí mít někteří pocit, že alespoň něco v životě mají ve své moci. Právě proto podle něj sledujeme tak zarputilý boj za zachování práva držet zbraň.
Jak ale obhájce ozbrojení varoval, je to jenom pocit. On sám prý jako policista měl zbraň od svých devatenácti, napaden byl od té doby třikrát, ale odvahu použít zbraň přitom nenašel ani jednou. „Takže je to spíš pocit než realita,“ varoval.
Co ale Václava Lásku na zastáncích zbraní pobuřuje, to je odpor k EU. „Trvám si na tom, že EU je demokratická instituce, kde vládne prostor pro diskusi,“ čílil se. „My to neumíme, říkáme pořád ne, ne, ne, nehledáme spojence, nepracujeme na tom,“ vysvětlil náš problém. A pak jsme prý při transpozici směrnic kolikrát papežštější než papež, mnozí lidé u nás toho využívají, aby si tam pokoutně schovali své vlastní cíle, a lidé pak obviňují EU, že za to může ona.
Černochová: Naši předkové zbraně neodevzdávali, i když jim hrozil trest smrti
Debaty se účastnili i politici mimo Senát. Poslaneckou sněmovnu zastupovala Jana Černochová z výboru pro obranu a Pavel Růžička z výboru pro bezpečnost.
Jana Černochová uvedla, že lidé mají právo se bránit, pokud jsou jejich práva omezována. Podle ní je důležité, aby zákon zajistil, že zbraně budou držet osoby bezúhonné, příčetné a řádně proškolené a prověřené. Což se u nás za současné úpravy daří, takže není důvod cokoliv měnit.
Černochová varovala před „posilováním regulace pod heslem falešného boje proti terorismu“. „Nikdo – ani nadnárodní instituce – nemá právo říkat státu, jakou míru svobody má dát svým bezúhonným občanům.“
Černochová připomněla, že držení zbraně na vlastní obranu je pro občany důležité. Dokonce tak, že ani v časech totalit mnozí neuposlechli výzvy k jejich odevzdání, třebaže jim za to hrozil trest smrti. Pokud se rozšíří trend odzbrojování veřejnosti, dojde podle Černochové v menším měřítku k tomu samému. „Restrikce povede jen k nárůstu ilegálního držení zbraní,“ varovala.
Mgr. Jana Černochová
„Drakonická regulace držby zbraní nezajistí omezení terorismu,“ varovala. Naopak podle ní snižuje šanci, že se řádícímu teroristovi někdo postaví.
Stejně jako jiní Černochová zdůraznila, že policie nemá šanci být vždy všude. Řešením podle ní je to, že bude nastolen vztah symbiózy a důvěry mezi bezpečnostními složkami státu a legálně ozbrojenými civilisty. A dodala, že řada nadšených střelců z řad civilistů je ve střelbě vycvičena lépe než policisté.
I ona zdůraznila, že by si petenti neměli nalhávat, že takto zastaví striktní zbraňovou legislativu EU. Na tu Černochová doporučuje směrnici neratifikovat, nebo ratifikovat jen nezbytné minimum.
A dodala, že nedávno zjistila, že Evropská unie s organizací Echa chystají zcela novou regulaci, která je podle ní ještě šílenější. Má se jednat o zákaz užívání olova ve všech nábojích. Na tuto „šílenost“ chce Černochová ostře reagovat ve čtvrtek na jednání výboru pro obranu. Zároveň bude prosazovat, aby Poslanecká sněmovna svým usnesením kategoricky zavázala vládu, aby tomuto bruselskému nápadu v žádném případě nedala zelenou.
Závěrem projevu Jana Černochová zdůraznila, že se podařilo nastolit důvěru mezi státem a občany. Ta se projevila například tím, že lidé ochotně a bez obav odevzdávali své nelegální zbraně v rámci tzv. zbraňové amnestie. Tuto důvěru bychom neměli rozbít.
Poslanec Růžička z výboru pro bezpečnost zahájil své vystoupení osobním vyznáním, že sám je nadšeným střelcem. Návrh na ústavní garanci prý podporuje, dokonce by, pokud by to bylo na něm, šel ještě dále.
Pak připomněl již zmíněné projednávání před dvěma lety, kdy senátoři návrh již prošlý Poslaneckou sněmovnou shodili ze stolu. Senátory za to pokáral a varoval je, aby podruhé nešli proti náladám veřejnosti.
Pak referoval o chystané zbraňové legislativě, která podle něj „jde hodně dopředu“. Zmínil inspirace Švýcarskem a také to, že hned na úvod zákona bude jako obecné ustanovení kategoricky uvedeno, že „občané mají právo nabývat, držet a nosit zbraně“.
Iniciativu podpořil vzkazem čteným jeho asistentkou i europoslanec Tomáš Zdechovský. Pak hovořili zástupci státní správy. První náměstek ministra vnitra Hlaváček popisoval, co se odehrávalo v Bruselu kolem směrnice o odzbrojení. Podle něj byla přísná směrnice výsledkem tlaku Francie, která tak reagovala na sérii teroristických útoků. Čeští i jiní vyjednávači prý namítali, že teroristé neměli legálně držené zbraně a že zasahovat takto striktně do úpravy v zemích, kde žádný terorismus není, je přehnané. Francie ale svou představu protlačila „na sílu“.
Zástupce Českomoravské myslivecké jednoty uvedl, že myslivci se toho, co přichází z europarlamentu, pomalu začínají bát. Zmínil například tlak na zákaz nošení nožů, pokud bude „bez pádného důvodu“. Je otázkou, co je to pádný důvod, a nedovede si představit, že to budou vysvětlovat například houbaři.
Také připomněl, že myslivost je kromě svého významu pro přírodu, o kterém hovořili i jiní, od roku 2001 také oficiálně vyhlášenou součástí národního kulturního dědictví.
Dienstbier: Já se lidí se zbraněmi bojím
Jeden hlas v debatě šel ale zcela proti všem. Senátor Jiří Dienstbier hovořil za stálou komisi Senátu pro ústavu a hned na úvod avizoval, že zde bude reprezentovat protistranu.
Začal právnickým výkladem, že snaha o novelu ústavy, respektive listiny, je podle něj nesmyslná, protože všechno, co zastánci zbraní chtějí, už tam mají. A on prý nemá rád velké změny v ústavě.
„Nutnost změny ústavy není. A pokud není nutnost, nemá se do toho zasahovat,“ uvedl.
Uvedl, že kdo se brání se zbraní, je už dnes dostatečně chráněn prostřednictvím institutu přiměřené obrany v trestním zákoníku. Navíc tato úprava je mnohem širší, takže obhájci zbraní by podle jeho posměšně pronášeného názoru prostor pro střelce vlastně ještě zúžili.
Zastánci zbraní se podle něj vzhlédli v tom, že budou mít v ústavě napsáno, že mohou držet zbraň. Ale Dienstbier je upozornil, že právo držet podle práva ještě neznamená právo užít.
A pokud prý chtějí, aby je tato úprava ochránila před směrnicí Evropské unie, tak jsou vedle.
„Tato novela není způsobilá chránit ČR před transpozicí jakékoliv směrnice,“ pravil se zřetelným pobavením.
Pak začal vysvětlovat, že EU má právo držení zbraní regulovat a je to tak správně. „Když jsme zrušili hranice, tak musí být upraven i pohyb osob se zbraněmi,“ hájil EU. Ta má podle něj plné právo do věci vstupovat.
A do třetice to považuje za nebezpečné i Dienstbier sám. „Bojím se přílišného rozšíření zbraní, spíše v tom vidím riziko,“ vyznal se. A pak dodal: „Za záruky své bezpečnosti bych považoval spíše to, že se moc lidí se zbraněmi ve veřejném prostoru nebude pohybovat. Vnímám to jako riziko pro mě.“
Tvůrcům petice pak vmetl: „Žádnou ochranu vám to neposkytne kromě toho, že bude slovo ‚zbraň‘ v nějakém ústavním dokumentu. Neochrání vás to před EU. Jsou to falešné naděje.“
Jiří Dienstbier pak setrval za předsednickým stolem a občas dával pantomimou najevo, co si o řečnících myslí. Největší znechucení projevil ve chvíli, kdy Zdeněk Koudelka hovořil o tom, že dnes třeba ohrožení práv občanů nehrozí, ale v budoucnu vzhledem k tlaku na omezování svobod hrozit může a velmi pravděpodobně bude. V tu chvíli se projevů znechucení nezdržel ani Václav Láska.
Dienstbierovo stanovisko zjevně nesdílela celá senátní stálá komise pro ústavu. Do rozpravy se za ni přihlásil i senátor Hraba a přednesl zcela jiná slova než jeho kolega. „Je to asi poslední možnost, jak upozornit na omezování práva na obranu,“ podpořil návrh. Před tímto omezováním varoval.
„Nechci, aby si lidé museli nechat měřit délku nože. Nechci, aby ženy chodící večer parkem z cvičení nesměly mít na svou obranu nic. Nechci, aby skauti museli své zálesácké nože zavírat do nějakých schránek, což už je dnes v některých zemích realita,“ řekl.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
