Prvním samostatným československým vojenským útvarem v Rusku se následně stal Československý armádní sbor, který vznikl 9. října 1917. Bitva u Zborova nedaleko Lvova se stala součástí poslední ruské ofenzívy první světové války, pojmenované po ministru války a pozdějším premiérovi Alexandru Kerenském. Demoralizovaná ruská armáda, zasažená revolucí a bolševickou agitací, ale už jen stěží plnila rozkazy. Na důležité úkoly proto velení nasazovalo dobrovolnické oddíly, mezi které patřily i tři pluky Československé střelecké brigády s počtem zhruba 3500 vojáků. Vítězství legií u Zborova se nakonec stalo jedním z mála úspěchů celé Kerenského letní (či červencové) ofenzívy.

Po zborovské bitvě dal náčelník ruské armády generál Alexej Brusilov souhlas k ustavení 2. československé divize a Kerenský zrušil rozkaz, kterým na jaře toho roku zastavil utváření československých vojenských jednotek a naopak povolil nábor mužů z řad zajatců. V průběhu léta 1917 tak vzrostl počet československých legionářů o 27 000 mužů.

Československý armádní sbor vznikl z rozhodnutí ruského vrchního velení a jeho velitelem se stal generál Vladimir Nikolajevič Šokorov. Sbor, který byl největší ozbrojenou složkou prvního odboje, čítal koncem roku 1917 na 38 500 českých a slovenských vojáků a skládal se z osmi střeleckých pluků a dvou dělostřeleckých brigád.