Jeho polský kolega Lech Walesa už cenu měl z roku 1983 a v roce 1989 prý Václav Havel na nějakou dobu věřil, že teď je na řadě on. Hlavní vliv na jeho přesvědčení, že cenu dostane, měl mít František Janouch, fyzik žijící ve Švédsku, který si s Havlem dopisoval, a který rovněž v rámci svých možností Havlovu kandidaturu podporoval.

„Všichni v Oslu i v Evropě očekávali, že cenu dostane,“ vzpomínal později Janouch. A podle vzpomínek okolí tomu uvěřil i sám Havel.

Havel s Janouchem se následně dohodli, že pro případ, že by Havlovi byla Nobelova cena skutečně udělena, pořídí několik dní před vyhlášením výsledku na dálku rozhovor, který by pak Janouch dal k dispozici světovým novinářům. Rozhovor po telefonu skutečně vznikl a objevil se poprvé v knize jejich vzájemné korespondence, vydané v roce 2007.

V mimořádné situaci bych nejspíš musel převzít nějakou tu funkci...