Podle výzkumu STEM si 29 procent představuje hrubou mzdu za průměrné zaměstnání do 20 tisíc. Třicet tři procent by si ji představovalo do 25 tisíc, 27 procent do třiceti tisíc a 11 procent by rádo vidělo plat za průměrné zaměstnání přes 30 tisíc.
V případě minimální mzdy by 29 procentům postačovalo méně než deset tisíc, dalších 16 procent by bylo rádo za částku v rozmezí 10-12,5 tisíce. Třetina dotázaných by uvítala mzdu do patnácti tisíc a 22 procentům připadala i tato částka nedostatečná.
Podpora v nezaměstnanosti by podle 24 procent nemusela být ani šest tisíc, 26 procent by ji rádo vidělo mezi šesti a osmi tisíci, 34 procent do deseti tisíc a 16 procent by chtělo podporovat nezaměstnané ještě vyšší cifrou.
Ve srovnání s rokem 2011 došlo v odpovědích agentuře STEM k minimálním rozdílům, nárůst představ dotazovaných činil dvě až čtyři procenta, což přibližně vyjadřuje inflaci.
Podle agentury je zajímavé, že po vyšší průměrné mzdě volají lidé, kteří jsou lépe materiálně zajištěni. Naopak sociálně slabší vrstvy by raději zvyšovaly minimální mzdu a podporu v nezaměstnanosti. Vysokoškolsky vzdělaní by rádi viděli co nejvyšší průměrnou mzdu (v průměru 26 300), naopak lidé se základním vzděláním by chtěli vidět co nejvyšší minimální mzdy a nezaměstnanostní dávky (14 300, respektive 9 100).
Učni jsou skromnější než maturanti
Zajímavostí je, že u všech příjmů mají vyšší představy maturanti, než vyučení. „Asi se přeci jen pohybují v prostředí s vyššími příjmy,“ myslí si Jan Herzmann z agentury ppm factum, který průzkum okomentoval pro ParlamentníListy.cz. Proto jsou podle něj i jejich očekávání vyšší.
V případě vysokoškoláků a jejich benevolenci k dávkám v nezaměstnanosti si Herzmann myslí, že jsou lépe informováni o ekonomických limitech státu, který tyto dávky nemůže vyplácet v takovém množství.
STEM však připomíná, že minimální rozdíly zaznamenáme, pokud odpovídající občany rozdělíme podle sociálních skupin. Podnikatelé a živnostníci by chtěli průměrnou mzdu 27 100, důchodcům by stačilo 24 500. Naopak u dalších příjmů se tyto dvě skupiny víceméně shodují. U nich mají nejvyšší požadavky nezaměstnaní.
Nezaměstnaným by dali devět tisíc. Realita je úplně jinde.
Je zajímavé, že skupině „zaměstnanci“ by stačila nejnižší minimální mzda ze všech, podporu v nezaměstnanosti by však chtěli vyšší, než například studenti. Ti by nezaměstnaným dali pouze 8 500. Pro zaměstnance je přitom minimální mzda jejich aktuálním zájmem, zatímco podpora v nezaměstnanosti pouze noční můrou do budoucnosti.
Je rovněž zajímavé, že v případě průměrné mzdy jsou očekávání respondentů celkem srovnatelná s realitou, v případě podpory v nezaměstnanosti a minimální mzdy je však mezi představami a realitou velmi výrazná propast.
V případě minimální mzdy se představy všech skupin lišily od reálné hodnoty o více než pět tisíc korun. U podpory v nezaměstnanosti sice byla absolutní částka menší, ale zato představy dotazovaných převyšovaly realitu o více než padesát procent.
Podle Herzmanna si řada lidí nedovede představit, jak tvrdý je život na podpoře. Jiní lidé „nejsou tak úplně přesně informováni, kolik činí podpora v nezaměstnanosti a kolik jiné dávky, které mohou lidé čerpat“, a tyto dávky rovnou zahrnují do podpory. V případě nezaměstnaných je pak pochopitelné, že mají zájem na tom, aby od státu dostali co nejvíce.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
