Tachovsko má problémy
„Kraje mají podobné problémy, například zdravotnictví, což je nedostatek lékařů, zubařů, dostupnost lékařské péče a částečně i vzdělávání. Specifikou kraje je i velká mobilita lidí za prací do Německa. Zároveň je s tím velký příliv lidí z ciziny, zahraničních pracovníků plus v posledních dvou letech také uprchlíků z Ukrajiny. Je to problém, který může být z jedné strany brán jako velká příležitost, protože s těmi lidmi přichází řada dovedností, které by mohly být při chytrém zacházení využity. Ale nese to i plno problémů, protože většina zahraničních pracovníků se soustředí do několika lokalit a mnohdy ani nemáme úplný přehled, kolik jich kde je. A tím na ně nemáme ani dimenzované služby, ať se to týká zdravotnictví nebo nákupní služby, bydlení, dopravy a mnoha dalších. Může docházet k tomu, že postupem času to bude starousedlíkům vadit. Je třeba k tomuto problému přistupovat racionálně, komplexně, aby nám přinesl více užitku než škod. O tom jsme vedli debaty. Některé věci potřebují razantní zásah a ne vždy k tomu mají odpovědní činitelé dostatek odvahy,“ uvedl prezident.
Oceňujete, že Vít Rakušan šel v Karviné diskutovat do hospody?Anketa
„Já jsem ve Stříbře, myslím, už byl, ale ne před tolika lidmi a trochu mě to přivádí do rozpaků a jsem moc rád, že jste přišli,“ konstatoval prezident.
„Co byste dělal, kdybyste nebyl panem prezidentem?“ zněl další dětský dotaz.
„Byl bych spokojeným důchodcem,“ odpověděl za smíchu auditoria generál Pavel.
„Jaké to je, když jste byl v kariéře vojákem?“ ptal se další žáček.
Důchodce na Hradě
„U vojáků je to tak, že slouží do určité věkové hranice. Já jsem sloužil do věku 57 let, protože jsem část života strávil jako výsadkář. A výsadkáři se službou opotřebovávají více, než je u jiných profesí. Většinou v tomto věku už jsou tak opotřebovaní, že už jsou opotřebovaní. A tak je armáda propouští. Já jsem si chtěl požádat, že bych zůstal o něco déle, ale v tomto věku jsem prošel vlastně vším, čím se v armádě projít dalo, a ještě více, protože k tomu byly ještě tři roky v NATO. Nebyla další motivace v armádě zůstávat, byla to uzavřená kapitola. Tak jsem se rozhodl, že se budu věnovat něčemu jinému. Ani ve snu mne ale nenapadlo, že bych pokračoval tímhle,“ odpověděl prezident Pavel.
„Máte ve Stříbře samé odvážné děti,“ pochválil za neustále se hlásící další a další nejmladší tazatele organizátory besedy prezident.
A další žáček se plynně zeptal: „Proč jste kandidoval ve volbách?“
„Po tom, co jsem skončil v armádě a celý život jsem to bral jako službu, což také byla, tak mě napadlo, že když budu důchodce, tak abych dělal něco užitečného, a tak jsem jezdil po školách, dělal jsem besedy nejdříve sám, pak ještě s kolegou diplomatem a přednášeli jsme studentům o tom, jaká je situace ve světě, jak si stojí Česká republika v Evropě, snažili jsme je trochu zorientovat ve světě a jak je důležité se starat o to, co se děje kolem nás. Když jsem při jedné besedě říkal studentům, jak je důležité být zodpovědným občanem demokratické země, a skončil jsem u toho, jak mají všechno sledovat, dívat se a chodit k volbám. A skončil jsem tím, že pokud ucítíte, že máte co nabídnout, že byste mohli být svojí zemi prospěšní tím, že budete kandidovat na nějakou veřejnou funkci, tak to udělejte. A jeden z těch studentů mi řekl – pane generále, kdy vy vezmete tuto zodpovědnost do ruky, a já jsem si uvědomil, že má pravdu, a v okamžiku, když se začaly rýsovat další prezidentské volby a viděl jsem to složení a kteří lidé mají největší šanci v těchto volbách uspět, tak jsem se rozhodl, že se pokusím nabídnout alternativu. A tato alternativa se zdála být zajímavá docela hodně lidem, tak to takto dopadlo,“ vysvětlil prezident.
Muž středního věku požádal o možnost autogramiády. „Je nás tady hodně, co vás podporovali při prezidentské volbě,“ uvedl do mikrofonu.
Protest je legální
Starší muž poté položil hlavě státu následující dotaz: „Narážíte také na protesty při vašich cestách?“
„Samozřejmě že ano. Bylo by divné, kdyby všichni souhlasili a jen jásali. Já jsem nikdy o něco takového neusiloval, že bych byl oslavován a podporován všemi. Pokud někdo nesouhlasí a je schopen se bavit i o jiných názorech, tak je všechno v pořádku. Naopak je to žádoucí, protože když budeme všichni navzájem souhlasit, tak se nikam neposuneme. A když se budeme bát vyslovit názor, tak to také nikam nepovede. Můžeme se ale posunout dál jen tehdy, když budeme porovnávat alternativy, když budeme diskutovat o tom, čí názor povede lepší cestou k cíli, s větším efektem, to mně dává smysl. Křičet po sobě, urážet se, to je jen snaha ze sebe dostat frustraci. Rozumím tomu, že se někomu může po tom udělat lépe, ale nikam jsme se neposunuli. Naopak se vyvolá hořkost. Já jsem v Plzni před krajským úřadem viděl pána, který mne vyzýval k abdikaci. Přišel i na moji další zastávku. Když jsem přijel sem, tak jsem slyšel pár lidí pískat. Je to v pořádku, máme demokracii, kde můžete vyjádřit svůj nesouhlas i tímto způsobem. Na tom není nic špatného. Nemohu říci, že by mne to nějak deprimovalo, a považuji to za standardní situaci,“ odpověděl Pavel.
FOTO: Václav Fiala
A prezident dále pokračoval slovy: „Ve fyzické rovině tolik nesouhlasu není a drží se v běžné, slušné rovině. To není situace ze sociálních sítí. S anonymitou roste odvaha… Kdyby se každý z nás řídil tím, co se děje na sociálních sítích, tak bychom se z toho asi museli duševně zhroutit. Právě sociální sítě jsou odkladištěm frustrací. Kromě menší části konstruktivního a nového je tam hodně toho, co si tam lidé odkládají, čeho se chtějí zbavit.“
Mladý muž se zeptal, jak dlouho se prezident věnuje jízdě na motorce a jak se k tomu dostal.
Generál Pavel nato popsal své motoristické začátky i současnost a popsal řadu motorek, které v životě měl.
Malý tazatel se otázal hlavy státu, „… jaké je to být panem prezidentem?“
„Prezident se potkává se spoustou lidí, kteří jej něčím obohatí, dostane se na místa, kam se jen málokdo podívá. Může sem tam přispět k něčemu dobrému, dá se zabránit něčemu špatnému. A je to krásný pocit,“ reagoval prezident.
Rebel?
Žena ve středních letech: „Co říkáte starostovi Novotnému, když říkáte, že sociální sítě je odkladiště. On si tam odkládá dost…“ Odpovědí byl smích přítomných.
„Jak se vyjádřit k panu Novotnému… Já jsem se s ním fyzicky setkal jednou, a jak to mám říci slušně, protože babička mne vedla ke slušnosti, tak on je velký svéráz. Vždy takový byl a bude. Člověk jej musí brát velkým filtrem. Zdaleka ne všechno, co dělá a říká, bych podepsal. Na druhou stranu se mu nedá upřít, že v mnoha věcech se řídí správným kompasem. I v obci, kterou řídí, udělal spoustu prospěšných věcí. A lidé to oceňují. Sem tam také ulítne. Ale jak říkám, když se to bere správným filtrem a člověk za ním vidí ty dobré věci, tak jej ani tak moc kritizovat nemůže,“ uvedl k řeporyjskému starostovi za ODS.
Mladá žena se zeptala: „Říkal jste, že je zdravotnictví na Tachovsku stejně špatné jako ve zbytku republiky. Co dělat pro to, aby bylo na lepší úrovni?“
„Naše zdravotnictví není rozhodně v tak špatném stavu, jak si myslíme. Slýcháme až katastrofické scénáře, že se zhroutí, že zkolabuje zdravotní systém. Vždy jsem se snažil to vidět v nějakém kontextu a srovnání. Když se podíváme na mnoho zemí, o kterých si myslíme, a je to i pravda, že mají vyšší životní úroveň než my, že jsou technologicky dál, tak jejich systém zdravotní péče je výrazně horší než ten náš. Na druhou stranu docela právem očekáváme, že bude nejen kvalitní, ale i dostupné a že nebude drahé. Ale to všechno nejde dohromady. Zdravotnictví určitě potřebuje řadu důležitých změn a neříká, že ty změny souvisejí jen s tím, že do zdravotnictví poteče mnohem více peněz. O tom to někdy také není. Je to o celkovém nastavení systému, aby byl efektivní za přiměřeného nasazení financí. Stát si může dovolit jen to, na co si vydělá. I když si může krátkodobě půjčovat. Tak když si půjčí moc, tak jej to dožene. Takže ať je to školství, sociální péče, zdravotnictví, bezpečnost, stát musí vždy hledat priority. Je potřeba začít tím, abychom se podívali, kde se zdravotnictví dá zefektivnit bez toho, abychom do něj mohli dávat více peněz…,“ konstatoval Pavel.
Zatím prý žádná vláda v poslední době neměla dostatek odvahy, aby udělala opravdu zásadní systémovou změnu zdravotnictví. „V tom je i to, abychom se podívali na celkový počet nemocnic a zdravotnických zařízení. Je jasné, že v mnoha krajích, a zvláště zde na Tachovsku, by se mnou nesouhlasili, protože jako jediný okres nemá svoji nemocnici. Je třeba ale srovnání s ostatními státy, počet pacientů na lékaře, počet lůžek v nemocnicích na počet obyvatel. Takže něco je špatně. Je třeba ten počet částečně zredukovat zároveň s tím, že bude poskytovaná kvalitnější péče a že zlepšíme dostupnost. Když jich budeme mít mnoho a všechny na nízké úrovni, tak nás to nijak nepotěší. Pokud těch nemocnic nebude tolik, ale my se do nich dostaneme v rozumné době a budeme je považovat za kvalitní, tak budeme spokojeni. Je ale potřeba, abychom tento věcný pohled a ne zatížený neustálými politickými tlaky jednotlivých stran, abychom ten věcný pohled dokázali prosadit.“
Mladá žena položila následující dotaz: „Po volbách jste říkal, že jsou to vaše první a poslední prezidentské volby. Změnil jste za rok svůj názor?“
„Nevím, jestli budu kandidovat, protože nechci naštvat spoustu lidí, kteří mne podporovali a moc rádi by viděli, abych pokračoval… Mám za to, že jeden pětiletý mandát, když jej člověk dělá naplno, je až dost. Navíc když se podívám kolem nás po světě, tak někde jsem viděl takovou narážku – ukázali pár světových lídrů – nebudu je jmenovat, abych se jich nedotkl, a poznámka byla, že současná politika je jeden velký geriatrický park. Já si myslím, že by mělo docházet k obměně i na těch nejvyšších funkcích, kde by se měla objevit čerstvá krev, která přinese trochu jiný pohled na věc. Musím říci, že jedno volební období mi úplně stačilo. Abych si tím prošel ještě jednou, tak moc chuti nemám.“
Moderátor z Českého rozhlasu glosoval: „… takže si chcete ten důchod užít…“
„Ano a nenechat se vynést nohama napřed,“ odpověděl prezident za aplausu a smíchu přítomných.
„Jak jste prožili Vánoce na Hradě?“ zeptal se další žáček místní školy.
„My jsme je prožili doma, byli jsme s dětmi a vnoučaty, takže to byly ideální důchodcovské Vánoce. Na Hradě byla příjemná atmosféra, měli jsme předvánoční setkání se zaměstnanci Správy Pražského hradu. Byl svařák, punč, vánočka, koledy. Byla pohoda. Dostal jsem drobnosti, ale říkám už roky všem příbuzným, ať mi nic nedávají, že vše to, co potřebuji, mám v míře vrchovaté. Pro mne je mnohem lepší, když vidím radost vnoučat,“ odpověděl Petr Pavel.
Flanelka jede
Muž středních let: „Jak k tomu došlo, že se symbolem vaší volby stala flanelová košile.“
„Představte si, že některým výrobcům flanelových košilí se zvedl obrat o 2 700 procent. Ta se stala hitem sezóny. Já jsem nosil flanelky jako mladý kluk, co jsem chodil do školy. Tehdy moc populární nebyly, občas se mi i děti smály, že nemám nějakou lepší košili nebo značkové zboží. Ale mně byly vždy velmi příjemné, a když jsem měl volno, tak jsem je používal jako nejlepší oblečení na volný čas. Proto když jsem jezdil sbírat podpisy nebo na besedy, když to šlo, měl jsem flanelovou košili ne jako symbol, ale něco, co mi dělalo pohodu. Lidé si ji začali spojovat jako symbol kampaně. A výsledek byl těch 2 700 procent. Prodávala se za tři stovky a najednou stála dva a půl tisíce,“ informoval přítomné prezident.
Starší muž položil další otázku: „Vidíte naději, že by se uklidnily vztahy mezi vládou a opozicí, aby se nehádaly o každou nevýznamnou záležitost a nelámaly rekordy v řečnění a dělaly něco pro lidi této země? Máte možnost ze své pozice to ovlivnit?“
Prezident na to: „Upřímně: to nevidím. Bohužel nejen u nás, ale v řadě zemí a stačí se podívat na největší demokratickou zemi, když nebudeme počítat Indii, jak se tam hádají. Mám na mysli Spojené státy, které jsou rozděleny více než kdy dřív. U nás se vybarvila taková politická nekultura, že jakýkoliv náznak vstřícnosti k opozici, ať je jakákoliv, je vnímán jako slabost a prohřešek. Přitom se to nedá dělat bez komunikace mezi vládou a opozicí a shody alespoň na základních parametrech. Vezměte si dlouhodobou finanční stabilitu, naplnění priorit ve vzdělávání, zdravotnictví. To jsou projekty na roky a někdy až dekády. Jestliže se vlády střídají a každá, která přijde, zneguje to, co dělala předtím, a přijde se souborem vlastních opatření, protože předtím je dělat nemohla, tak se nikam nedostaneme. Tak budeme lítat ode zdi ke zdi, přičemž ostatní státy, které to dokážou, nám budou mizet v dáli.“
„Nejsem přesvědčen, že se podaří dát k jednomu stolu ke konstruktivní debatě Andreje Babiše, Tomia Okamuru a předsedy vládnoucí pětikoalice, protože názorové rozdíly a hlavně averze jednoho proti druhému jsou tak silné, že představa, že by se dokázali na něčem shodnout, je iluzí. Já jsem se o to pokusil a bylo to na téma, které jsem považoval za velice aktuální, protože to bylo před summitem NATO, a to bylo jednání o zahraniční politice. K mému překvapení se podařilo najít shody. Já jsem si toho velice cenil, že jsme se shodli alespoň na základních principech bezpečnostní politiky. Vnitřní politika je ale mnohem tvrdším bojištěm, kde se každá strana vymezuje proti všem ostatním. A to často i uvnitř koalice. Když se boj vybojuje a jsou jím unaveny, tak by teprve měly začít bojovat za zákon s opozicí a zároveň by to měly kvalitně a srozumitelně vysvětlit veřejnosti. Na což jim mnohdy nezbývá energie,“ odpověděl vzácný host.
Žena s cizím přízvukem se zeptala: „Co byste řekl sobě jako dvacetiletému?“
„Nelez do armády a do politiky!“ Nato prezident Pavel.
Školství jako za krále klacka
Mladá dívka: „Jakým způsobem hodnotíte úroveň vzdělání v České republice oproti jiným vyspělým státům?“
„Tak trochu jako za Marie Terezie. Ne že by to tak bylo úplně špatně, to ne. Ale v mnoha věcech zaostáváme. Já jsem vždycky byl pro to, abychom se nesnažili vymýšlet speciální českou cestu, ale abychom se rozhlédli kolem nás a inspirovali se vzory. Jedním z nich je třeba Finsko, které má svůj vzdělávací systém postaven úplně jinak a také se jim to vyplácí… Jestli náš vzdělávací systém bude archaický, tak se archaickou stane celá naše země. Musíme přizpůsobit trend, který je zatím založen na tom, že se budeme učit spoustu informací, ale nebudeme se učit, jak s nimi pracovat, analyzovat a třídit. Věnovat se tomu podstatnému… Výjimku u nás spíše považujeme jako rušivý element a nikoliv jako zdroj inspirace. Setkal jsem se také s názorem, že největší brzdou a konzervami jsou rodiče,“ překvapil mnohé prezident.
Mladý muž: „Pokud prezident jezdí na motorce, tak je to prima důchodce. Takže zvažte ještě jedno volební období. Ale k Ukrajině – jak vás svrbí ruce a máte možnost zasahovat, přesvědčovat o tom nepřesvědčitelné…“
Okupant Rusko
„Měli bychom se na to dívat realisticky. Rusko rozhodně není jednoduchý ani slabý protivník. Ukrajina není dnes v situaci, kdy by mohla Rusko v dohledné době vyhnat ze svého okupovaného území, i když bych jí to velice přál. Měli bychom vnímat, že Rusko není zemí, která by se dala označit za hodnou a konstruktivní zemi. Bohužel se chová agresivně, ignorantsky. Poslední vyjádření ministra Lavrova, který připustil, že by s Ukrajinou mohli jednat za předpokladu, že její současné vedení zmizí ze scény, je vrcholem arogance. Země, která napadne svého souseda, dva roky okupuje část jeho území, zničila velkou část jejího území, pozabíjela desítky tisíc lidí, řekne, že je ochotna jednat, pokud se zbaví vedení legitimně a demokraticky zvoleného ve volbách. To je vrchol,“ konstatoval Pavel.
„Musíme to brát jako fakt a snažit se o to, aby Ukrajina uhrála co nejlepší výsledek a pokud možno si zachovala podporu demokratického světa. Já jsem ten poslední, který by říkal, že Ukrajina je vzorem všech ctností, je to země, která by měla právo zvolit si svou budoucnost bez ohledu na to, jestli se to Rusku líbí, nebo ne. To, jakou si Ukrajina zvolí budoucnost, Rusko nijak neohrožuje.“
„Pravděpodobné je, že v časném jaru začne Rusko tlačit, aby dosáhlo dalších zisků, protože se blíží volby. Nedá se očekávat, že by prezident Putin měl nějakého seriózního vyzyvatele, který by jej mohl ohrozit. Putin potřebuje ukázat svým voličům rozhodnost a nějaké výsledky. Což přinese další ztráty na Ukrajině, a není cílem, abychom řekli, že ji přestaneme podporovat a válka skončí. Ona by skončila úplně jinak, než bychom si přáli, protože Rusko se výraznějším úspěchem bude cítit utvrzené v tom, že to dělá správně a že vše, co si usmyslí, se dá dělat silou. Až se situace dostane do bodu, kdy ani jedna strana nebude schopna dosáhnout dalších výsledků, pak je možné vyvinout tlak k jednáním, uvedl v závěru hodinové besedy prezident Petr Pavel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
Petr Novák
