Hrušínský datoval první zmínku o Čehonovi do Rakouska-Uherska: „Začalo to destrukcí. Bouráním Rakouska-Uherska. Jak známo, Čehona byl občan pilný. Hrdě nosil na klopě vyznamenání od císaře pána, které dostal za ochotu a loajálnost ke státnímu zřízení. Prototyp ochotného a všeho schopného člověka, který ještě ráno 28. října 1918 bránil monarchii. Pohoršoval ho hluk padajících státních znaků, které neukáznění Češi nadšeně strhávali z fasád domů po celé zemi. Když zjistil, že Rakousko padlo a nic z něj už nekouká, opatrně sňal z kabátu medaili za zásluhy a vrátil se domů jako československý vlastenec. Horlivě odstraňoval mariánské sloupy i sochy maršálka Radeckého, vypořádal se s Ferdinandovými třídami i mosty Františka Josefa a ochotně plival na všechno, co připomínalo nenáviděný žalář národů, Rakousko. Tři sta let v něm trpěl!“ parodoval Hrušínský nacionalismus nově vzniknuvšího Československa.
Pak se pochlubil svým předkem: „Pilného občana Čehonu hrál v roce 1938 v Osvobozeném divadle můj dědeček, herec Rudolf Böhm-Hrušínský. Tatínek mého slavného tatínka. Voskovec a Werich do hry Pěst na oko využili verš z rakousko-uherské hymny: „čeho nabyl občan pilný“ a Čehona byl na světě. Jenže to už zbýval jen necelý rok do chvíle, kdy československé (nikoli nacistické, ale československé) úřady odebraly v listopadu 1938 Jiřímu Voskovcovi licenci k provozování divadla a milované Osvobozené divadlo bylo zlikvidováno. Československými úřady. Voskovec a Werich museli emigrovat do USA.“ Po vzoru sousední Německé říše začali Čehonovi zčista jasna vadit Židé, píše Hrušínský. „Najednou se všude roztahovali. Ve Vlajce psali, že jsou nečistí. A parazitují prý na lidech. Tak s nimi Čehona zatočil. Milovaný Hugo Hass vyletěl na hodinu z Národního divadla a tisíce dalších, neznámých lidí, musely opustit svá zaměstnání, živnosti i domovy. Aby nepohoršovali.“
„Na pár dní se mobilizovalo na obranu mladé vlasti. Aby se neřeklo,“ píše Hrušínský o skonu první republiky. Mezitím se podle něj pan Čehona učil zdvihat pravici, aby včas pozdravil nový pořádek. „Německy ještě trochu uměl a na donášení do Pečkárny přece také nic špatného není. To dělal už za starého Rakouska. Hitlerův Wehrmacht a Stalinova Rudá armáda přepadly Polsko a začala II. světová válka,“ zakončil Hrušínský třetí odstavec o Čehonovi.
Fotogalerie: - Romové proti diskriminaci v Evropě
„Ani ta netrvala věčně. Nové pořádky minuly, gestapo i Hitler byli v pekle a Čehona s nadšením vítal Voskovce a Wericha, dr. Beneše a především Stalinovu Rudou armádu. A za ní armádu NKVD. Ukázalo se, že všechno dobré, co na světě bylo, zařídil Sovětský svaz a bylo třeba se s tím smířit,“ popisoval Čehonovu mravní přizpůsobivost za socialismu principál Divadla Na Jezerce. Soudruh Čehona prý dostal legitimaci KSČ a místo kamarádů z Pečkárny, měl náhle plno soudruhů u Státní bezpečnosti. „Mezi našinci! Mezi Čechy a Slováky. Ostatně s mnohými se znal už z protektorátu. A zase začal nový život. Voskovec znovu emigroval do USA a místo tisícileté říše tu bylo přátelství na věčné časy, tentokrát se Sovětským svazem. Ale jak víme, i věčné časy utekly docela rychle. Pár procesů a poprav v padesátých letech (Čehona ochotně dosvědčil nebo mlčky souhlasil), sovětská okupace v šedesátých letech (Čehona chtěl socialismus s lidskou tváří, ale rozmyslel si to), normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech – a věčné časy byly pryč,“ zakončil čtvrtou část Čehonovi existence Hrušínský.
Pak se dostal k dobám současným. Čehona se podle Hrušínského hned v listopadu 1989, ještě jako obětavý agent StB, přihlásil k sametové revoluci a jako jeden z prvních lidí v ČSSR začal podnikat. „Svoboda byla tak krásná! A kapitalismus! Tolik přátel v nejvyšších kruzích!“ popisoval divadelník, jak se Čehona rychle adaptoval. „Jen ten Havel kdyby neotravoval s těmi svými pravdami. A těch státních peněz, co všude najednou bylo! Jen je podojit. A Čehona dojil a dojil. Trochu mu chybělo staré dobré donášení, ale věřil, že i to se podaří znovu zavést. A podařilo se. Havel je sice stále živý, i když už dávno umřel. No vážně! Každou chvíli mu někde na světě odhalí bustu, náměstí či ulici, letiště či lavičku,“ píše Hrušínský, jak se Čehona podezřele neměl k Havlovi, ačkoliv v jiných režimech se přizpůsoboval. Ale Havel na Čehonu prý nemá. Ten se totiž podle Hrušínského přátelí s prezidenty, co přišli po Havlovi.
Fotogalerie: - Veteráni bojují za Zemana
„Zdá se, že čas donášení a malého náckovství je zpátky. Současný prezident otočil kormidlem prudce na východ. Do Ruska a do Číny. Jeden prezidentův poradce je opravdový Číňan, sice trestně stíhaný, ale Číňan. A všichni ostatní zemanovci jsou skoro Rusové. Čehonovi z čista jasna začali vadit muslimové. Uprchlíci ze Sýrie, i malí sirotci, kterých se do Čech prý valí stovky milionů. Říkal to prezident, tak je to pravda. V Parlamentních listech psali, že uprchlíci jsou nečistí. A parazitují prý na nás, na lidech. Tak s nimi Čehona zatočí. Jako s Židy za protektorátu. Ostatně čas nových pořádků je tu. Čas pilných občanů Čehonů,“ dostal se Hrušínský k dnešku.
„Jsou zkrátka mezi námi už sto let,“ píše divadelník a dodává ironicky: „Nezničitelnost a přizpůsobivost pilných občanů je třeba ocenit. A tak pilný občan Čehona dostane 28. října 2018 na Hradě od pana prezidenta státní medaili – jak od císaře pána. Ke sto letům Čehony. Pan prezident mu ji za zásluhy připne na klopu a Čehona ji nesundá, dokud se poměry u nás nezmění a z cesty na východ se nevrátíme zpátky na cestu k západním demokraciím. Už aby to bylo,“ přeje si Jan Hrušínský spolu s tím, abychom jubileum pěkně oslavili.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
