Hrušínský datoval první zmínku o Čehonovi do Rakouska-Uherska: „Začalo to destrukcí. Bouráním Rakouska-Uherska. Jak známo, Čehona byl občan pilný. Hrdě nosil na klopě vyznamenání od císaře pána, které dostal za ochotu a loajálnost ke státnímu zřízení. Prototyp ochotného a všeho schopného člověka, který ještě ráno 28. října 1918 bránil monarchii. Pohoršoval ho hluk padajících státních znaků, které neukáznění Češi nadšeně strhávali z fasád domů po celé zemi. Když zjistil, že Rakousko padlo a nic z něj už nekouká, opatrně sňal z kabátu medaili za zásluhy a vrátil se domů jako československý vlastenec. Horlivě odstraňoval mariánské sloupy i sochy maršálka Radeckého, vypořádal se s Ferdinandovými třídami i mosty Františka Josefa a ochotně plival na všechno, co připomínalo nenáviděný žalář národů, Rakousko. Tři sta let v něm trpěl!“ parodoval Hrušínský nacionalismus nově vzniknuvšího Československa.

Pak se pochlubil svým předkem: „Pilného občana Čehonu hrál v roce 1938 v Osvobozeném divadle můj dědeček, herec Rudolf Böhm-Hrušínský. Tatínek mého slavného tatínka. Voskovec a Werich do hry Pěst na oko využili verš z rakousko-uherské hymny: „čeho nabyl občan pilný“ a Čehona byl na světě. Jenže to už zbýval jen necelý rok do chvíle, kdy československé (nikoli nacistické, ale československé) úřady odebraly v listopadu 1938 Jiřímu Voskovcovi licenci k provozování divadla a milované Osvobozené divadlo bylo zlikvidováno. Československými úřady. Voskovec a Werich museli emigrovat do USA.“ Po vzoru sousední Německé říše začali Čehonovi zčista jasna vadit Židé, píše Hrušínský. „Najednou se všude roztahovali. Ve Vlajce psali, že jsou nečistí. A parazitují prý na lidech. Tak s nimi Čehona zatočil. Milovaný Hugo Hass vyletěl na hodinu z Národního divadla a tisíce dalších, neznámých lidí, musely opustit svá zaměstnání, živnosti i domovy. Aby nepohoršovali.“

„Na pár dní se mobilizovalo na obranu mladé vlasti. Aby se neřeklo,“ píše Hrušínský o skonu první republiky. Mezitím se podle něj pan Čehona učil zdvihat pravici, aby včas pozdravil nový pořádek. „Německy ještě trochu uměl a na donášení do Pečkárny přece také nic špatného není. To dělal už za starého Rakouska. Hitlerův Wehrmacht a Stalinova Rudá armáda přepadly Polsko a začala II. světová válka,“ zakončil Hrušínský třetí odstavec o Čehonovi.