Sedmapadesátiletému soudci Ivanu Elischerovi hrozí až 12 let vězení za přijímání úplatků, zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování Vietnamcům, které soudil v drogových kauzách. Podle vyšetřovatelů páchal trestnou činnost nejméně od května 2016. Podle dostupných informací ale detektivové fyzicky žádný úplatek nezajistili a peníze nenašel ani speciálně vycvičený pes.
Ivan Elischer měl před rokem 1989 působit jako vojenský prokurátor, posléze jako šéf úřadu vyšetřování na severní Moravě. Dle řady svědků jde o skromného až asketického člověka, jehož životním koníčkem je běhání. Nedisponuje žádným zaznamenáním hodným majetkem. Jeho zatčení kvůli údajné korupci proto vzbudilo v justiční veřejnosti a mezi lidmi, kteří ho znají, značný ohlas. Pozorovatelé si kladou otázku: Bylo to opravdu tak, jak tvrdí policie a státní zastupitelství?
Ivan Elischer, který soudil před svým přestupem na pražský Vrchní soud léta závažnou trestnou činnost v Ústí nad Labem, se podle Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) dopouštěl korupčního jednání od května 2016. Prostředníkem údajné korupce měl být Vietnamec Hung Quoc Nguyen, který je také ve vazbě. Jeho nadstandardní vztahy se soudcem prý detektivové zadokumentovali nejméně od července 2013. S Hung Quoc Ngueynem se měl Elischer scházet mimo jiné ve své kanceláři v budově pražského soudu, kterou detektivové odposlouchávali.
Právě nasazení odposlechů do kanceláře, v níž se Elischerův senát radil o závažných případech vzbuzuje největší pochybnosti. Nejde jen o to, že detektivové mohli na odposleších zachytit tajné rozhodování senátu, ale pode některých informací získali z Elischerova počítače informace o finálním hlasování. Což se navíc s ohledem na to, že o instalaci odposlechu nebyl informován předseda soudu, jeví jako značně problematické. Odposlechy soudce Elischera podle dostupných informací povolil soudce Josef Mana z Obvodního soudu pro Prahu 4.
Josef Mana, který soudí od roku 2001, rozhodoval také o návrhu na vzetí Ivana Elischera a dalších dvou podezřelých do vazby. Zatímco u Elischera a Hung Quoc Nguyena, který měl být podle detektivů prostředníkem korupčního jednání a měl se soudcem Elischerem jednat v jeho kanceláři na Vrchním soudu, návrhům státního zástupce na vazbu vyhověl, dalšího z Vietnamců, který od počátku případu s vyšetřovateli NCOZ spolupracuje a vypovídá, ponechal na svobodě. O vazbě dalších tří podezřelých rozhodoval jiný soudce soudu Prahy 4. Ten ovšem všechny návrhy na vazbu odmítl.
Napíchlá kancelář, návštěvy policie
Proto, abychom pochopili, proč je případ soudce Elischera tak diskutabilní, musíme zabrousit do právní terminologie. Podle paragrafu 158d trestního řádu o sledování osob a věcí se ve třetím odtstavci píše: „Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků,“ stojí v trestním řádu.
Ustálená judikatura pak praví: „Zásahem do nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství, zjišťování obsahu jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků nelze nahrazovat zásahy, kde je zapotřebí zvláštního režimu: vydání a odnětí věci, domovní a osobní prohlídky, sledování a zadržení zásilky, odposlechy, kdy je třeba postupovat právě podle těchto zvláštních ustanovení. Úprava v ustanovení paragrafu 158d trestního řádu tato ustanovení doplňuje jen z hlediska sledování osob a věcí.“ Tomu odpovídá i poslední věta tohoto ustanovení, kdy při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků. Za obydlí se považují podle této judikatury i kanceláře. A zde narážíme na obrovský problém. Elischerova advokátka totiž upozornila na to, že detektivové měli do napíchnuté kanceláře často chodit. „Při studiu trestního spisu jsme zjistili, že policejní orgán NCOZ v rámci sledování kanceláře chodil ke klientovi jak domů: Manipuloval tam s věcmi, ale hlavně pravidelně tam sjížděli pracovní PC klienta. Obhajoba by byla schopna v režimu práva tolerovat ono sledování, ale policejní orgán NCOZ při těchto krocích z PC, který má klient na pracovním stole umístěn, vytáhl i několik protokolů o hlasování v trestních věcech, jimž klient předsedal,“ řekla serveru Česká justice Elischerova advokátka Kýčková.
Porady soudního senátu jsou ze zákona tajné. Včetně hlasování jednotlivých členů. Tyto informace jsou pak dostupné pouze jen v zákonem přesně daných případech. Na skutečnost, že informace o poradách a hlasování soudního senátu jsou tajné a policie k nim nemá mít přístup, opakovaně veřejně poukázal v reakci na policejní vyšetřování soudce Ivana Elischera předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš.
Pokud by se ukázaly informace Elischerovy advokátky jako pravdivé, znamenalo by to ze strany policie velmi závažné porušení zákona. Podle Kýčkové přitom ze spisového materiálu vyplývají ještě mnohem závažnější závažnější skutečnosti. „Tyto protokoly o hlasování následně policista vyhodnocoval a konstatoval průběh hlasování členů senátů, přičemž toto jeho vyhodnocení je opět založeno ve spisovém materiálu této trestní věci. Je zarážející, že jeden výtisk tohoto vyhodnocení obdržel i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, tedy subjekt, který je ze zákona povolán k tomu, aby strážil zákonnost celého postupu v přípravném řízení. A právě i na základě tohoto vyhodnocení pak policie přistoupila k trestnímu stíhání klienta,“ uvedla pro server Česká justice právnička Kýčková. Ta upozornila i na to, že tyto informace jsou nyní přístupné i dalším osobám, které mají přístup do spisu, tedy dalším obviněným, jejich obhájcům a případně i znalcům.
Pro policii mohou zmiňované informace znamenat velký problém, i kdyby se soudce Ivan Elischer trestné činnosti skutečně dopustil. Z uvedenéjudikatury totiž vyplývá, že detektivové NCOZ neměli v kanceláři, kterou nechali odposlouchávat, co pohledávat. Natož cokoli hledat, číst nebo manipulovat s počítači.
Úplatky nebo prodávání soudce?
Jaké jsou tedy verze, toho, co se odehrálo? Policie pracuje s jedinou. A to, že soudce Ivan Elischer měl za úplatky v milionových hodnotách ovlivňovat odvolací soudní řízení ve prospěch Vietnamců, souzených za drogovou trestnou činnost. Na věci je nicméně hodně zarážející zjištění, že souzení měli platit velké sumy za snížení vysokých trestů a to o pouhý rok, o dva. Což je stěží pochopitelné.
Ve hře je pak ještě druhá altenativa, že soudce Ivana Elischera někdo z vietnamské komunity takzvaně prodával. Tedy, že se v kriminálním prostředí zaštiťoval jeho jménem, inkasoval peníze za ovlivnění rozhodnutí Elischerova tribunálu, aniž by o tom soudce věděl. Tuto verzi ale poněkud nabourávají schůzky se údajným prostředníkem Hung Quoc Nguyenem, který má mít prý policie zmonitorovány. S ohledem na to, že z vyšetřování unikly informace do médií, spřízněných s NCOZ a státními zástupci, není vyloučeno, že bude ohledně toho, co se vlastně mělo skutečně odehrát, jasno ještě před nařízením soudního líčení.
Jak dál e upzornil sever Česká justice, detektivové NCOZ plánují vyslechnout několik soudců Vrchního soudu v Praze. V prvním kroku dva kolegy Elischera ze senátu, jenž vedl. Předseda Vrchního soudu Jaroslav Bureš bude muset rozhodnout, jestli je zprostí pro účely policejního vyšetřování mlčenlivosti. Bureš přitom už prohlásil v médiích, že zbavit mlčenlivosti soudce nelze ohledně jeho hlasování při rozhodování v senátu.
Vyšetřování případu může zamotat i skutečnost, že Ivan Elischer patřil mezi několik málo soudců, kteří byli na Vrchním soudu určeni k rozhodování o velmi specifické agendě, mezi kterou patří mimo jiné nasazování odposlechů tajných služeb. „Dle rozvrhu práce se jednalo o agendu senátu, jehož byl JUDr. Elischer členem. Nicméně, zda takové odposlechy povolal přímo on jako soudce, nemůžeme sdělovat s ohledem na stupeň utajení těchto věcí,“ řekla České justici mluvčí Vrchního soudu Simona Heranová. Zmíněný senát byl také odlišný od toho, ve kterých soudce rozhodoval o drogových deliktech.
Že policie nemá ze zákona na takové informace právo a už vůbec ne je vyhodnocovat a používat v trestním řízení, potvrdilo několik renomovaných právníků. Předseda Vrchního soudu Jaroslav Bureš už se nechal slyšet, že policie nemá mít přístup k protokolům o hlasování soudců. Zároveň uvedl, že vyčká na žádost policie o zbavení mlčenlivosti soudců a své stanovisko pak zpracuje s vědomím toho, že se jedná o závažný precedent pro celou justici. Pokud by se ukázalo, že policie šlápla vedle, může to znamenat velký problém nejen pro Národní centrálu proti organizovanému zločinu, ale i dozorujícího státního zástupce. Vše totiž nasvědčuje tomu, že by se v životě dobře placeného soudce Vrchního soudu Ivana Elischera, který je podle neoficiálních informací, podruhé, a šťastně ženatý, a aktivním sportovcem, žijící nikterak nálkadný život, musela odehrát zásadní událost, který by ho motivovala k převzetí úplatku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
